Jen co se vzbudíme s novým dnem, stárneme. Uléháme-li do peřin za odpočinkem a nočním spánkem, stárneme. Přibývají nám vrásky a nemilé defekty. Roky utíkají. Stárneme. Objevují se rovněž jizvy. Někomu čerstvé po operacích, zraněních. Jiné se naopak zacelují. Některé se znovu otevírají; potřebují opět vyčistit, získat prostor k potřebné regeneraci. Stejné to může být s jizvami a šrámy na duši. A často spolu všechny souvisejí… Osobně bych

Lidská mysl je lehce ošálitelná. Psychika to celé bravurně doklepne. Výsledek? Budoucnost je na světě! Všimli jste si, jak často žijeme podle daných predikcí a vzorců? Jako kdybychom byli panenkami a panáčky na klíček – někdo další naše strojky natáhne, postrčí nás… Rozpohybujeme se po dané ose. Směrem, kterým se má naše dějová linka vyvíjet. Proč? Protože „tak to má být“ a statistiky nejsou proti. Kolikrát

Táhněme nikoli do háje, ale správným směrem za jeden provaz. Za ten, na kterém se neoběsíme. Jsem smutná i nazlobená. V průběhu koronavirové pandemie ztrácím další iluze o stavu a vývoji části lidstva. Nechápu bezohledný a nepokorný přístup k základním životním hodnotám. Politiku, politiky a mediální humbuk ráda nemám; neočekávám konstruktivnost, upřímnost a objektivitu. Spíš intriky a krátkozrakost. Ano, mnohé je špatně. Nedomyšlené, postavené na hlavu. Na druhou stranu – opravdu

Životní okolnosti si s námi umějí pohrávat jako kočka s myší. Někdy se kočkujeme navzájem. Často to mohou být hry nechtěné a nevyžádané. Takové, na které jsme nebyli ani trochu připraveni. Pak nezbývá než napnout všechny síly a nad vyzyvatelem v boji zvítězit. V loňském roce to bylo kočkování poněkud ostřejšího rázu. V roce 2021 nás kromě zákeřných seknutí drápky a náročné kličkované před rafinovanými nástrahami světového dění naštěstí čeká také období očkování,

Na týden jsem konečně unikla z betonového chřtánu velkoměsta do náruče zeleně. Utekla jsem z koncentrovaného covidového doupěte a nezbytné předoperační izolace na samotu do Jeseníků. Po dlouhé době jsem se cítila naživu a šťastná. Mohla jsem svobodně a beze strachu nabírat do plic čerstvý ostrý vzduch. Tolik jsem potřebovala načerpat sílu, dobít energii. Krása a moudrost přírody mi dávají pocit naplněných dní, ukazují mi smysl života. Chaos v nitru odplouvá

Padesátý sloupek! Tohoto výročního „broučka“ chci věnovat rodině. Celé mé milované a milující rodině. Mám to štěstí, obrovské štěstí, že jsem vyhrála v božské a andělské loterii rodinu, kterou mám, do které patřím. Jsem součástí takového daru, který bych nikdy za nic nevyměnila. Kolikrát už jsem si říkala, že mnohá trápení, která mi život nakládá na bedra, jsou výplatou „zprostředkovateli“ za to tolik cenné, co mi

Je prý dobré a důležité být originál. Nejít s davem. Nebýt pokrytec – mít a upřímně prezentovat vlastní názory a postoje. Bojovat za ně. Hlavně se za ně nestydět a neskrývat je! To je cesta k růstu! Zvláštní je, že když něco takového uděláme, mnohdy dostaneme pořádně přes prsty. A to stále všichni chceme žít v demokracii a pravdě. Jenže v čí? Je jenom jedna? Nebo kolik pravd vlastně existuje? Každý

Jednoho parného letního dopoledne jsem čekala na konzultaci s anesteziologem před příjmem na jednodenní chirurgii. Do stejné ambulance mířily jak zástupy pacientek a pacientů indikovaných k redrenáži perianálních píštělí, tak komerční klientela – ženy dychtící po estetických zkrášleních a omlazení plastickou chirurgií. Zcela jasně bylo znát, že tentokrát se na tomtéž místě nesešla prostě jen skupina lidí. Toho dne proti sobě seděly a pohledy se měřily dva naprosto odlišné tábory

Až s přibývajícím věkem a tlakem vnitřním i okolním jsem se dopracovala do fáze – konečně! –, kdy svobodně cítím, že se za své obavy a strachy nechci a nehodlám stydět, omlouvat, zbytečně je skrývat a bagatelizovat na úkor vlastního zdraví a bezpečí. Ukázat veřejně svou pochybnost či úzkost, zlé tušení, pro mě vždy znamenalo projev slabosti. Pravděpodobně hlavně z důvodu, že jsem se nechtěla vystavovat kritice

To se nám to tu pěkně sešlo! V minulém „broukovi“ jsme měli koně, dnes se podíváme na zoubek pštrosovi a mamutovi… Strkání hlavy do písku před nevyřízenými a nepříjemnými záležitostmi nahradit pravidelným a postupným odkrajováním velkých soust, to je panečku tvrdá práce!  Bez mučení přiznávám, že například v disciplíně třídění a kompletování lékařských zpráv a jiných dokumentů jsem přesně ten pštrosí typ. Um čistého stolu piluji stále dokola, protože