Události v našich životech bývají pořádná nálož. Není divu, že si nacházíme různá potěšení, ulehčení či odměny, co nás ve spirále starostí a radostí nenechají na holičkách. Jenže může nastat čas, kdy zjistíme, že si nepomáháme, ale točíme se v závislosti, která nám už dávno mnoho benefitů nepřináší.  Snad každý máme svůj oblíbený rituál, který je naším neúnavným tahounem a generátorem energie, chlácholícím šidítkem v úzkých i denní

Mám jarní pnutí. Rozhodně ne žádné rozverné. Už je duben, ale ještě jsem se nerozhodla, zda setrvám uvelebená v zimním spánku, nebo s úsměvem na rtech a svěží energií vytančím do světa. Vlastně se to má tak, že jsem se sice rozhodla pro vítání nejen jara, ale zatím mi to moc nejde.  Nálada odpovídající aprílovým hrátkám přírody se usadila i v mém těle a duši. Z těch prudkých změn

Poslední dobou se mi s tělem dějí prazvláštní věci. Vážně. Že jsem vždy byla výkonný chabrus, o tom žádná. Ovšem od minulého roku pravděpodobně sama sebe zkouším, co vydržím. Hlavně nevím, kde pátrat, netuším, co vlastně mému organismu chybí natolik, že se vzpouzí intenzivněji a častěji, než bývalo běžně zvykem. A někdy se stane, že se ty pochybnosti zvrhnou v dost černý humor. Alespoň není nuda. Od loňského covidu se

Je to třiatřicet let, co se ke mně nastěhoval mistr v popichování, zarputilec Crohn. Vlastně se popichujeme vzájemně. Po celou dobu, co se známe, řešíme také hlavolam, jak se společně správně stravovat. Čím ho uklidním a potěším já, co dovolí a bude tolerovat on mně. Aby nám oběma bylo fajn. Prostě takové běžné náročnější partnerství.  S Crohnovou chorobou se o kompromisy snažíme neustále. Ne vždy to vychází. Jedním z letitých zádrhelů

Minulý týden mě po duši pohladil, rozesmál i povzbudil kolegův sloupek O ztrátách i občasných nálezech. O těch toho vím také víc, než bych si sama přála. Má třináctá komnata, která už je pořádně veliká! A to dnes nečekejte hluboké filozofické zamyšlení nad existencí lidstva, koloběhem života a sociálními vazbami. Na ztráty a nálezy si většinou vystačím i sama; ať už dokumentů, času, dodržování prospěšné životosprávy, duševní pohody,

Dnes zde trochu rozvířím covidí vody, tak mi udělejte radost, že hned nepřestanete číst a okno našeho online magazínu nezavřete. Covidu už máte víc než dost a stačilo… Jenže on tu kolem nadále brousí, ještě nějaký čas bude. Nepřestat žít, to je jasná věc, ale dávat na sebe a ostatní bedlivý pozor, další nezbytnost. Já ho totiž měla… A chci vám napsat, jak mi po

Vstoupili jsme do novoročního období. Nalistování prvních stránek čerstvých kalendářů a diářů svádí k jistému druhu zamyšlení, rozjímání a plánování. Někteří možná ještě pokračujeme v bilancovaní roku předešlého. Čím nám byl učitelem? Těšíme se o to víc na letošních „365“? Čas neošálíme ani nezkrotíme, ubíhat si bude svéhlavě vlastním tempem. Lidská vlastnost šéfovat u něj nemá šanci, v odpovědi na ni jen rytmicky zatiká. Starý rok se nedávno

Ohlédnutí za rokem 2022 Magazín Inspirante vám ve zklidněném čase kolem svátečních dní nabízí ohlédnutí za některými letošními texty, jež přinášejí příběhy, emoce, rady, zpětnou vazbu a motivaci, které vám na našich stránkách ukazují autoři, jimž do života vstoupila nemoc či zdravotní postižení. Budeme rádi, když se k nim vrátíte a společně otevřeme bránu do nového roku s jeho přísliby a tajemstvím.Redakce Mám rýmu jako hrom, takže