Padající listí, mlhavé a deštivé počasí, chladné a tmavé dny. Nepřehlédnutelná znamení nastalého podzimu. Po ještě nedávných třicítkách je to poměrně šok. Navíc kolem nás začínají rotovat viry a další nepříjemná havěť, k tomu se důrazně připomínají individuální chronická trápení. Takže protančit podzimním blues bez škrábnutí na duši a jiných bolístek je někdy docela oříšek.

Je půl čtvrté ráno. Nespím, protože mě bolí tělo i duše. Navíc ještě před chvílí jsem měla obavy, jak v takovém rozpoložení napíšu sloupek. Abych ho mohla odevzdat, ale hlavně aby k něčemu byl. Pak mi to došlo. Přece ta moje práce! Práce, která pomáhá nejen v těžkých dobách. Mně a mnohým dalším. 

Když vám někdo řekne, že trpělivost růže přináší nebo zaglosuje, že pokud jdete snadnou cestou, tak určitě nikam nevede, může to způsobit, že místo potřebné útěchy či povzbuzení začnete vidět rudě. Jenže osobně vám mohu potvrdit, že ono na tom opravdu něco je!

Je čas dovolených. Možnost někam si vyjet, vzdálit se běžným povinnostem, stále stejným místům, někdy i tvářím. Získáváme prostor pro srovnání myšlenek, dokonce luxus dovolit si vypnout ty vtíravé a nepříjemné. Nastává šance zahodit stereotypy, vyhnout se ubíjející rutině. A co si něco málo z toho zkusit ponechat i po návratu zpoza hranic všedních dní?

Cestou životem sbíráme různá ocenění. Mohou mít podobu čistě lidskou a niternou, některá více oficiální a mediální. Poplácání po rameni, diplomy a medaile vzbudí emoce, jsou chvilku aktuální, blýskavé. Předměty mají čestné místo ve vitríně, na polici, jsou zastrčené v šuplíku, ale pokud si později sotvakdo vzpomene… 

Léto ještě nezačalo, ale já už v tom lítám od jara. Vlastně jaro ještě ani nebylo! Jenže srdci a chuti neporučíš. Stejně tak počasí a návalům. Tak proč si nezamlsat hned, když to na jednoho přijde? 

S vývojem okolních událostí a poněkud zvrhlou morálkou je pro mě čím dál těžší věřit v lidi a lidské dobro. Vlastně si říkám, co ještě přijde. Přitom si dávno myslím, že už je všeho přespříliš… Ale pak stačí jeden vydařený den, kdy nepotkám jen vyšinutce nebo hulváty, a znovu doufám. V takové dny se těším z toho, že to s námi ještě není úplná katastrofa.

Každý si umíme postavit hlavu. Trvat si na svém s okázalou urputností. Letošní jaro mi znovu potvrzuje, že tvrdohlavý dokáže být nejen živý tvor, ale stejně tak třeba diagnóza a počasí. 

Tradiční svátky a oslavy osvěžují kalendářní rok a lidské životy. Někdo je nemusí, ale pro jejich příznivce jsou to dny nedočkavě vyhlížené a většinou radostně prožité. Zejména sejdou-li se rodiny a přátelé, kterým je spolu dobře. Pokud se zadaří…

Objednat se na lékařskou prohlídku, předoperační vyšetření, projít hospitalizací, zákrokem, léčením, rekonvalescencí… Někdy je to nezbytné snad u každého.