Nikdy dříve mě nenapadlo, kolik je druhů loučení. Je jich tolik! Nemusí mít pouze smutný nádech. Ovšem právě takových se velmi obáváme. Tak moc, že tím strachem možná vytěsňujeme i ta příjemná z nich. S někým či s něčím se loučíme po celý život. Během dne, řekneme si prosté ahoj zítra, po telefonu, dáváme si na shledanou v práci, obchodě, na úřadě… Loučíme se s určitou životní etapou, končícím dnem, s ročními obdobími, s láskami.
Zní vám to nepravděpodobně? Říkáte si, co je to za nesmyslný protimluv? Pózu a sluníčkářskou frázi? Zahoďte předsudky a čtěte dál. Láska je základ všeho. Znovu ten výše uvedený pocit? Kdepak! Také si nepředstavujte jen nejběžněji zmiňovanou lásku partnerskou. Abyste našli štěstí i s bolestí, musíte mít rádi, co zrovna děláte, vnímáte a cítíte, kde a s kým jste, kým jste. Pokud v jisté okamžiky trpíte,
Během několika okamžiků se můžeme přehoupnout do části životního hřiště, na kterém už nejsme zcela soběstační, prostě potřebujeme pomoc. Je nezbytné ji vyhledat, požádat o ni, přijmout ji. Hlavně bychom za ni měli být vděční. Nebrat ji jako něco naprosto samozřejmého. Ať už jde o nenadálý radikální a prudký zlom či situaci, která se s námi táhne dlouhá léta, ale už ji nedokážeme zvládat. Nastává čas
Revenium v rámci Puntíkového dne 2021 a Puntíkového roku podpoří rodiny dětí s lupénkou a pět z nich pošle na ozdravný pobyt u moře. To vše i díky zisku z prodeje speciální edice rodiny Igráčků s puntíky, které již brzy představíme. A protože léčba sice pokročila, ale důležité je dostat na stejnou úroveň také osvětu, je zároveň cílem s jejich pomocí nenásilnou formou vysvětlit dětem v Česku i v
Pocit, že jsme dokázali něco, co se nám zdálo zhola nemožné, je k nezaplacení. Povznášející, posilující. Dodá nám energii do dalších dní, pokusů a životních zkoušek. Jsme totiž daleko silnější, než si vůbec umíme představit. Proč se vlastně někdy tak moc bojíme, že selžeme? Že nebudeme perfektní? Vždyť všichni se stále učíme, všichni chybujeme. Odhalovat své slabé stránky není snadné, je to však lidské a úplně
Zda něco nezbytně musím mít, zažít, použít, využít, ochutnat a vyzkoušet, samozřejmě hlavně koupit, co mi jistě schází, co rozhodně nesmím zmeškat, jinak bude můj život hluboce ošizen, prázdný a bezvýznamný, snad i ohrožený – o takových důležitostech a prioritách si s dovolením rozhodnu sama. Nedejbože, kolik času a příležitostí mi ještě, nebo „už jen“ zbývá, k tomu mi nápovědy materiální masírky netřeba. Zejména o tom posledním
Stává se to. Ne ojediněle. Konečně se dolopotíte i pilně vypracujete k pocitu, že vám v životě víc funguje než ne, ale stačí pár okamžiků… Zčistajasna je mnohé jinak. Někdy všechno. Váš načechraný obláček, kde jste se pohodlně uhnízdili a je vám tam dobře a bezpečně, se najednou rozplyne. Padáte zároveň střemhlav i pomalu bolestně dolů. Jako ve snu s noční můrou. Nevíte, co se děje. Proč? Tak
Dovolené, víkendy, svátky, relaxace… Že si chceme po odvedené práci odpočinout a vypnout, na tom není nic zvláštního. Všimli jste si však, jak rozdílné vnímání pracovního režimu a zaslouženého volna se dostaví v rozmanitých situacích a podmínkách? V jistých fázích života pracovat nemusíme, jindy naopak musíme, třebaže ani moc nechceme. Horší je, když aktivní být nemůžeme, přitom bychom tak rádi! Pak je tu ta nejlepší varianta – pracovat chceme
Kdyby to bylo v pohádce, bylo by to ještě fajn! Nemusela by to být skutečnost. Ovšem následující řádky i význam mezi řádky jsou horor v přímém přenosu… Kéž by byl v mých zkušenostech jediný. Dostala jsem žádanku na ultrazvuk břicha, konkrétně močového měchýře. S ní jsem si měla zajít z polikliniky přímo do nemocnice. Objednat se. Pouze osobně! Hledám, hledám, nikde nikdo, nejméně čtyři osoby mě odkazují jinam nebo
V pondělí 14. června si v zahradě Anežského kláštera v Praze převzala Cenu veřejnosti v rámci udělování prestižní Ceny Olgy Havlové naše kolegyně Zuzka Nemčíková z Revenia. Cenu jí předali členové Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. V rozhovoru se s námi podělí nejen o pocity z této události. Zuzka je žena s otevřeným srdcem a neutuchající energií, vnitřní silou a odvahou. Její záběr je obdivuhodný. Obětavě pomáhá nejen metastatickým pacientkám, kterou sama
