Je čas dovolených. Možnost někam si vyjet, vzdálit se běžným povinnostem, stále stejným místům, někdy i tvářím. Získáváme prostor pro srovnání myšlenek, dokonce luxus dovolit si vypnout ty vtíravé a nepříjemné. Nastává šance zahodit stereotypy, vyhnout se ubíjející rutině. A co si něco málo z toho zkusit ponechat i po návratu zpoza hranic všedních dní?

Cestou životem sbíráme různá ocenění. Mohou mít podobu čistě lidskou a niternou, některá více oficiální a mediální. Poplácání po rameni, diplomy a medaile vzbudí emoce, jsou chvilku aktuální, blýskavé. Předměty mají čestné místo ve vitríně, na polici, jsou zastrčené v šuplíku, ale pokud si později sotvakdo vzpomene… 

Léto ještě nezačalo, ale já už v tom lítám od jara. Vlastně jaro ještě ani nebylo! Jenže srdci a chuti neporučíš. Stejně tak počasí a návalům. Tak proč si nezamlsat hned, když to na jednoho přijde? 

S vývojem okolních událostí a poněkud zvrhlou morálkou je pro mě čím dál těžší věřit v lidi a lidské dobro. Vlastně si říkám, co ještě přijde. Přitom si dávno myslím, že už je všeho přespříliš… Ale pak stačí jeden vydařený den, kdy nepotkám jen vyšinutce nebo hulváty, a znovu doufám. V takové dny se těším z toho, že to s námi ještě není úplná katastrofa.

Každý si umíme postavit hlavu. Trvat si na svém s okázalou urputností. Letošní jaro mi znovu potvrzuje, že tvrdohlavý dokáže být nejen živý tvor, ale stejně tak třeba diagnóza a počasí. 

Tradiční svátky a oslavy osvěžují kalendářní rok a lidské životy. Někdo je nemusí, ale pro jejich příznivce jsou to dny nedočkavě vyhlížené a většinou radostně prožité. Zejména sejdou-li se rodiny a přátelé, kterým je spolu dobře. Pokud se zadaří…

Objednat se na lékařskou prohlídku, předoperační vyšetření, projít hospitalizací, zákrokem, léčením, rekonvalescencí… Někdy je to nezbytné snad u každého.

Sněženky a krokusy zvědavě vystrkují hlavičky ze zeminy, aby se ujistily, že brzy přijde jaro. Hned bych je následovala a vystrčila ven aspoň nos. Ten je však zatím odřený a trvale v akci. Měla jsem totiž výborný nápad! Rozhodla jsem se potrénovat imunitu a vyrazit si mezi lidi. Co na tom, že na prahu chřipkové epidemie… Často mívám vskutku hovězí nápady. Tak se hloupostem u nás doma vždy říkalo. Kolikrát

Snad každý si čas od času poznamená nápady, myšlenky a pocity, minimálně úkoly a plány. Někdo holduje svěřování tajností deníku, jiný otiskne osobnost a fantazii do literárních dílek a útvarů. Jen tak, na pohodu a pro radost. Ovšem jak přijde řeč na termíny a obživu, to je rázem jiná čtverylka! Je to tady! Blíží se den odevzdání zadaného textu, možná už včera bylo pozdě, ale před očima poblikává

Venku lítají teploty sem a tam, skoro to vypadá, že se do několika dní chtějí vměstnat téměř všechna roční období. Laškovnost počasí vyloženě závidím. Zatím totiž na rozvernosti nemám ani pomyšlení. Ale vyzraju na to. Permanentně se totiž těším! Eva Havlíčková a její sloupek #nechbroukažít