Zažila jsem spoustu schůzek na různých místech, ať už s odborníky rozličných oborů, nebo politiky, ale pracovně-společenské setkání na velvyslanectví bylo mojí premiérou. V rámci spolupráce se společností UCB s r.o. nás pozval velvyslanec Belgického království v České republice do své rezidence.
Už při příchodu jsem se v útulném prostředí cítila velice příjemně a přítomnost známých tváří dotvářela přátelskou, téměř domácí atmosféru. Konečně jsem měla možnost poznat některé lidi, s nimiž se známe dlouho, ale dosud jsme měli možnost vidět se pouze 2D.
A byla tu i spousta nových lidí, kteří se zabývají prací s pacienty jako já, ale v jiných oborech, jako jsou například neurologie a revmatologie. Konverzace byla velice inspirativní a vzájemně jsme si vyměnili zkušenosti a načerpali nové poznatky. Ta práce se vždy točí kolem pomoci pacientům, ale každé onemocnění má to své a není úplně od věci vidět problematiku z jiné perspektivy. Od pacientů a jejich zástupců se člověk dozví to, co se v učebnicích nepíše, a stejně jako oni i já jsem v průběhu našich rozhovorů dospěla k několika „aha momentům“.
Po přivítání a oficialitách, jež se stále nesly v přátelském duchu, byla odhalena „třináctá komnata“ s rautem, který bývá součástí podobných akcí. Po nedávných zkušenostech ze zahraničí jsem byla příjemně překvapena, že česká gastronomie v belgickém duchu je konečně něčím, co nejenom hezky vypadá, ale i chutná. Samozřejmě cílem těchto setkání není se najíst, ale je to příjemný bonus společenské konverzace. A když vám k tomu ještě někdo zahraje na křídlo, je iluze dokonalá.
Při odchodu jsme všichni dostali na památku knihu Symboly Belgického království, do které jsem musela nakouknout už v metru, protože Belgie je mou srdeční záležitostí a její obal vysloveně lákal k otevření. Mé první setkání se zástupci pacientských organizací v rámci EUROPSO totiž proběhlo před třemi lety právě v Bruselu a Belgie byla vlastně první cizí zemí, kde jsem se ocitla v roli zástupce pacientů. Právě zde začalo poprvé klíčit semínko touhy po tom udělat nějakou osvětovou kampaň o lupénce, jasné obrysy však získala tato představa až po prosincových událostech, které vyvrcholily již několikrát zmiňovaným Štědrým dnem a puntíkovým dárkem od babičky. Mimochodem puntíkový Igráček se mnou byl samozřejmě i na velvyslanectví, kde jsme nejen o něm, ale především o Puntíkovém dni také mluvili. Příjemně mě překvapilo, kolik lidí jej zná.
Advent je časem rozjímání a někdy i zajímavých nápadů, takže bych vám ráda popřála, aby byl i letos ve znamení klidu, pohody a především dobrých vzájemných vztahů, které je třeba si hýčkat nejen v rodině. Vždyť i s kolegy a pracovními partnery trávíme podstatnou část roku.
Foto: autorka
