O životě s generalizovanou úzkostnou poruchou
Člověk vstane, vyčistí si zuby, nasnídá se a připravuje se na svůj den. Navenek obyčejné ráno. Uvnitř ale mysl okamžitě po probuzení propočítává, co všechno by se mohlo pokazit. Co když nestihnu schůzku? Co když udělám v práci chybu? Co když se blízkému něco stane? Hlava se rozjede dřív než kávovar a nejde ji jednoduše vypnout.
Takovým způsobem obyčejně začíná všední den člověka s generalizovanou úzkostnou poruchou – zkráceně GAD. Úzkost ho nemusí zastavit úplně a jeho obtíže proto nemusejí být navenek tak patrné. Lidé s GAD mohou dál pracovat, pečovat o rodinu, setkávat se s přáteli a věnovat se zálibám. Problém bývá v tom, kolik energie je stojí běžné fungování a na co jim už energie zkrátka nezbyde.
Navenek běžný den, uvnitř vyčerpání
GAD často nebývá na člověku na první pohled poznat. Větší úzkost si běžně spojujeme se silným strachem z něčeho konkrétního nebo s dramatickou panickou atakou. Projevy této úzkostné poruchy bývají méně nápadné: neustálé přemýšlení, předvídání problémů, kontrolování a připravování se na všechny možné varianty. Jako by člověk měl v hlavě krizový štáb, který přichází bez pozvání a řeší i banální problémy.
Člověk se může opakovaně vracet k odeslanému e-mailu a přemýšlet, zda nevyzněl nevhodně. Když se mu blízký hned neozve, jeho mysl rychle vytvoří několik nepříznivých scénářů. Před jednou schůzkou může strávit hodiny přípravou a po jejím skončení už nemít energii na nic dalšího. Nebo strávit celou věčnost na nákupu, protože příliš pečlivě vybírá každý produkt.
Kde končí běžné starosti
Úzkost bývá přirozenou součástí našich životů a ve zdravé podobě má velice důležitou funkci. Varuje nás před nebezpečím a aktivuje k činnosti. Problém nastává, když četnost a intenzita úzkostí znesnadňují každodenní fungování – jako to bývá u úzkostných poruch. U GAD nadměrné úzkosti prostupují každodenním životem a obtížně se ovládají. Přesouvají se mezi prací, zdravím, rodinou, penězi, vztahy i drobnými každodenními povinnostmi. Když se vyřeší jeden problém, mysl si najde další a zvýšená úzkost zůstává přítomná.
Výzkumy spojují GAD se zhoršenou kvalitou života, omezením běžných aktivit a narušením pracovního i dalšího každodenního fungování. A kolika lidí se to týká? Mezinárodní průzkumy odhadují, že během jednoho roku splňuje kritéria generalizované úzkostné poruchy přibližně 1,8 procenta dospělých.
Jak se úzkost propisuje do těla
Úzkost se neodehrává pouze v myšlenkách. Dlouhodobou psychickou pohotovost provázejí také fyzické projevy jako napjaté svaly, neklid, bušení srdce, zažívací obtíže či bolesti hlavy. Člověk může být podrážděný, hůře se soustředit a rychleji se unavit.
Časté jsou také potíže se spánkem. Starosti někdy brání usnutí, budí člověka v noci nebo se rozběhnou hned po probuzení. Únava z nevyspání i z neustálého vnitřního tlaku pak zhoršuje soustředění a zvládání zátěže, což může vytvářet další důvody k obavám – člověk jednoduše nestíhá vše, co by potřeboval.
Krátkodobou úlevu dokáže přinést opakované ujišťování, kontrolování nebo vyhýbání se nejistým situacím. Dlouhodobě však mohou tyto strategie úzkost udržovat a život postupně zužovat. V dobré víře, že nám to pomůže, se začneme vyhýbat situacím, které nám způsobují úzkost. Přestaneme se „otužovat“ nepříjemnými situacemi.
Když se příznaky zamění za povahu
Projevy GAD mohou být okolím vykládány jako charakterové vlastnosti. Člověk, který se potřebuje opakovaně ujistit, může působit jako nerozhodný nebo slabý. Neustálé promýšlení rizik může být označeno za pesimismus, podrážděnost za nepříjemnou povahu a vyčerpání za lenost. Někdy zaznívá i přesvědčení, že člověk „hledá problémy“ nebo by se mohl přestat bát, kdyby opravdu chtěl.
Člověk často ví, že některé jeho obavy jsou přehnané, ale pouhé „nemysli na to“ nebo „tak si to tak neber“ nezabírá. Proč? Způsoby myšlení a chování, které úzkost udržují, se totiž nedají jednoduše vypnout vůlí. Jejich změna bývá postupný proces spojený s léčbou.
Představy, že úzkostná porucha není skutečné onemocnění a je projevem osobní slabosti nebo ji lze překonat pouhou vůlí, jsou formou stigmatizace. Takové hodnocení může k obtížím, které už člověk prožívá, přidat stud a sebeobviňování.
Zasahuje to i blízké
Porucha nezasahuje jen člověka samotného, ale také jeho blízké. Mohou zažívat bezmoc, frustraci nebo únavu. V dobré víře se často snaží úzkost zmírnit opakovaným ujišťováním nebo přizpůsobováním společného života. Jedna předběžná studie ale zjistila, že vyšší míra takového přizpůsobování se obavám souvisela se závažnějšími příznaky a horšími výsledky léčby. Podpora proto nemusí znamenat převzít odpovědnost za zvládání úzkosti druhého. Důležité je chránit i vlastní hranice, naplňovat své potřeby a případně vyhledat odbornou pomoc pro sebe.
Proč GAD v příbězích vídáme méně
O úzkosti se ve filmech, médiích i na sociálních sítích mluví stále častěji. Ne vždy je ale jasné, co se tím přesně myslí. Panická ataka nabízí zřetelnou dramatickou scénu a fobie jasný objekt strachu. U GAD se obavy přelévají mezi různými oblastmi života a člověk může navzdory nim dál fungovat. Dlouhodobé napětí, očekávání problémů a vyčerpání se do obrazu převádějí hůře.
Menší obsahová analýza populárních videí na YouTube navíc ukázala, že se pod tématem GAD často objevovaly také panické ataky, sociální úzkost nebo jiné fobie. Dobré zobrazení GAD nemusí stát na dramatickém zhroucení. Může ukázat rozdíl mezi klidným zevnějškem a množstvím práce, která se odehrává uvnitř.
Kdy a kde hledat podporu
S vyhledáním podpory není nutné čekat až do chvíle, kdy člověk přestane zvládat běžný život. Smysl má už tehdy, když se obavy obtížně ovládají, trvají delší dobu a narušují každodenní život. Člověk přitom nemusí předem vědět, zda jde právě o GAD. Obtíže nejlépe posoudí psychiatr a klinický psycholog, jako první krok můžeme zvolit i praktického lékaře či psychoterapeuta.
Generalizovanou úzkostnou poruchu lze léčit. Mezi hlavní možnosti patří psychoterapie a farmakoterapie, případně jejich kombinace. Dobře prozkoumaným psychoterapeutickým postupem je kognitivně-behaviorální terapie, existují ale i další terapeutické přístupy. O tom, co psychoterapie obnáší, jsme už psali podrobněji a věnovali jsme se také tomu, jak si vybrat psychoterapeuta. Svou roli v léčbě hraje také pravidelný režim, pohyb nebo péče o spánek, při výraznějších obtížích ale odbornou léčbu nenahrazují.
| Když potřebujete pomoc Linka první psychické pomoci: 116 123 Pražská linka důvěry: 222 580 697 Linka bezpečí pro děti a dospívající: 116 111 V některých městech fungují také krizová centra, která poskytují pomoc lidem v akutní psychické krizi a mohou je nasměrovat k další péči. V Praze je to například Krizové centrum RIAPS. Při bezprostředním ohrožení života volejte zdravotnickou záchrannou službu 155. Platí to i v případě vážné psychické krize – není třeba se bát tuto možnost využít. |
Víc než jen diagnóza
Výsledkem léčby nemusí být život naprosto bez úzkosti. Reálnějším cílem může být, aby úzkost přestala dominovat každodennímu životu. Právě o tom mluví Jana Plzáková v podcastu Za zrcadlem. Sdílí vlastní zkušenost s tím, jak může úzkostná porucha ovlivňovat život, ale také připomíná, že diagnóza nemusí znamenat konec světa. Naopak může být začátkem lepšího porozumění sobě samému a hledání života, ve kterém je o něco víc prostoru pro klid, radost a obyčejné dny – a o něco méně pro zasedání krizového štábu v hlavě.
Zdroje:
World Health Organization: Anxiety disorders
ÚZIS ČR: MKN-10: Generalizovaná úzkostná porucha (F41.1)
Ruscio A. M. et al.: Cross-sectional Comparison of the Epidemiology of DSM-5 Generalized Anxiety Disorder Across the Globe
NICE: Generalised anxiety disorder and panic disorder in adults: recommendations
Wilmer M. T. et al.: Correlates of Quality of Life in Anxiety Disorders
Ramsawh H. J. et al.: Relationship of anxiety disorders, sleep quality, and functional impairment
MacLean S. A. et al.: Portrayal of generalized anxiety disorder in YouTube videos
Griffiths K. M. et al.: The Generalised Anxiety Stigma Scale
Opatruj.se: Duševní zdraví a krizové kontakty
Whisman M. A., Collazos T.: A longitudinal investigation of marital dissolution, marital quality, and generalized anxiety disorder
Malivoire B. L. et al.: Partner symptom accommodation in generalized anxiety disorder
NHS: Generalised anxiety disorder
Foto: Pixabay
