Než jsem před rokem potkala Annu, měla jsem následující stereotypní představu fotografa: jde o potetovaného plešatého muže, který má tvář pokerového hráče, nosí stokilové náčiní, při focení udělá jen pětkrát cvak a hned vyleze fotka za rámeček. Realita je taková, že Anna není plešatá ani muž a focení lidí s tetováním nebo tělesnou modifikací jí zabere minimálně půl hodiny.
S focením začala ve dvanácti letech, když dostala „trochu lepší“ fotoaparát. Od té doby ji tento koníček neopustil, ba co víc, stal se jejím povoláním. Focení lidí s tetováním a tělesnými modifikacemi je její první vlaštovkou velkých projektů a chystá se zaměřit na dokumentární focení lidí z dalších subkultur nebo menšin. Jinak fotí to, co jiní kolegové: svatby, reklamy a podobně.
Právě k focení lidí s tetováním a tělesnými modifikacemi (např. piercingy nebo úmyslným zjizvením) ji přivedlo jednak to, že je sama má (říká, že tetování má nepočítaně a možná ještě přibudou), jednak to, že ji zajímá dokumentární tvorba. „Bylo pro mě jednodušší ty lidi fotit, protože jsme si prošli tímtéž,“ vysvětluje a naráží na předsudky a nepochopení ze strany většinové společnosti i na bolestné zážitky při vpichování jehel.
Na druhou stranu se postoj české společnosti k lidem s tetováním nebo tělesnými modifikacemi mění. Už je neberou jako výsadu kriminálníků, již je mají jako „přes kopírák“. Přesto se s omezeními potýkají právě lidé s těžšími modifikacemi nebo tetováním na obličeji. Záleží také na profesi. „Nechápu, proč by třeba žena s piercingem a tetováním nemohla dělat asistentku v advokátní kanceláři,“ podivuje se.
Lidé z okolí občas mívají stereotypní otázky. „Třeba jestli mě to bolelo. Jasně že jo, píchali mi jehly pod kůži…“ Je tetování pro někoho nevhodné, třeba pro autisty, jako je ona sama? Když někteří mají tendenci se třeba škrábat po těle? „Tetování se tím nezničí, to člověk cítí. Jen si nesmí strhnout strupy. Obzvlášť první dny to tetování dost bolí, takže člověka ani nenapadne si tam sahat, i když to riziko tam je.“
Mezi jejími modely jsou i lidé s různými postiženími. Při rozhovoru vzpomíná na muže s mozkovou obrnou nebo na ženu s Crohnovou chorobou. Podle Anny Obermajerové může tetování člověku pomoci fyzickou změnu na těle přijmout: „Potetují si jizvu, aby se jim víc líbila. Tím však neříkám, že je špatně, pokud se k tomu někdo nerozhodne, je to každého věc.“
Jako autistka tyto věci řešit nemusí, přesto se s ableismem ve světě focení setkala. „Slyšela jsem názor, že autisté by neměli být fotografy, jelikož ten musí umět komunikovat s klienty a sehnat si zakázky. Přitom se jich dá spousta sehnat přes internet. Stejný problém prosadit se jako fotografky mají ženy, protože je muži nepustí mezi sebe nebo jim přenechají takové věci jako sociální fotodokumenty a podobně,“ vysvětluje.
Často za ní chodí lidé, že si přejí mít hezkou fotku. Někteří se přímo věnují modelingu, ale provozují ho na bázi tzv. time for print, což znamená, že fotograf ani model druhé straně nic neplatí. Focení probíhá u ní doma v Praze v ateliéru, nebo ve školním studiu.
Někdy se ovšem stává, že některé modely musí odmítnout. „Pokud mě někdo kontaktuje s tím, že nemá skoro žádné tetování, jen na genitáliích, tak ho odmítnu, protože tohle na Instagramu, kde fotky publikuji, vystavovat nechci. Nebráním se však kontroverzním tetováním ani nenávistným symbolům, protože mě to zajímá. Měla jsem třeba modelku, která měla vytetovanou svastiku, ale právě tu hinduistickou, ne nacistickou,“ vypráví.
Fotografie v jejím projektu jsou černobílé, což je záměr, aby působily „dramatičtěji“. Že by kvůli tomu nevynikla barevná tetování, strach ovšem nemá. „Na černobílých fotografiích vypadají lidé důstojněji a lépe se tisknou.“
Nebojí se kvůli rozvoji nových technologií o budoucnost své práce? Chytrý telefon má přece kdekdo, tak proč by si platil za fotografa…
„Je pravda, že technologie pokročily, ale samy nestačí. Hodně lidí si myslí, že umějí fotit, ale není tomu tak. Přitom se i mobilním fotoaparátem dají nafotit nádherné snímky. V tom záleží víc na fotografovi než na přístroji. Mou výhodou je prostorová představivost, dokážu si představit, jak objekt bude vypadat z různých úhlů na různých místech. Dokonce mi klienti řekli, že je dokážu nafotit skvěle i na mobilu.“
Anna Obermajerová stále přijímá nové modely. Pro více informací ji můžete kontaktovat na instagramovém účtu @modified_cz nebo na e-mailové adrese anna.obermajerova@gmail.com.
Foto: archiv Anny Obermajerové
