Žádného Antonia osobně neznám, ale vedro je mi pořádné. Víc než žhavý temperament okatého svůdce by mi teď spíš bodl ten dostatečně vychlazený lahodný mok z reklamního spotu. Obávám se totiž, že kdyby se mi ještě o něco málo zvýšila tělesná teplota a krevní tlak, pravděpodobně by to se mnou už seklo.
Dnes tady do Vás žádná hlubší životní moudra a zamyšlení hustit nebudu, protože moje IQ v bodě varu umí reagovat pouze na slovní zásobu typu nanuk, ledovcové jezero, studená malinovka v orosené sklenici, případně chladná ranní rosa… Tato podstatná jména a další podobného významu bezvadně vyskloňuji i o půlnoci. Nebude to muset být ze spaní, protože tou dobou se stejně říší snů ještě neprocházím. Snažím se přežít, dýchat a přemýšlím už jenom o tom, proč současné noční teploty nesuplují ty nekompromisně spalující denní; aby se člověku aspoň stíhal odlepit jazyk od patra a nohy od asfaltu.
Jdu otevřít okna, pokusit se vpustit do bytu trochu noční vláhy a nechápu, proč jsem doma stále ubedněná za zavřenými… Aha, jsou dávno otevřená! Vzduch se ani nehne. Začínám litovat všechny výletníky pomalu se chystající k odjezdu na prázdniny někam na jih. Na druhou stranu odměnou za absolvovanou cestu jim pak budou mořské vlny a počasí možná vlídnější než u nás. (Do bonusu nezapočítávám těch přibližně deset osob na metr čtvereční.) Dovolené volají!
Text píši s několikadenním předstihem před jeho vydáním a tak doufám, že do té doby nezačne třeba sněžit a nebudete mě mít za šílence. Víte co, klidně to ale risknu a snad i za tu cenu pevně věřím, že se o nějaký ten stupeň ochladí. Protože teprve pak vyrazím do terénu hledat Antonia, abychom si konečně užili společné žhavé chvilky. I kdybychom si jen dali v cukrárně Horkou lásku!
Přeji Vám krásné léto, prázdniny a pohodové dovolené dle Vašich představ a brzy zase na dočtenou…
Foto: Pixabay
