Vyhledávaní designéři Michaela Vrátníková a Petr Mikošek třináct let společně tvoří pod značkou BOA design. Pyšní se nespočtem produktů i ocenění, včetně prestižního Red Dot Design Award. Při výrobě se nebojí spolupracovat s chráněnými dílnami a navrhují i pro podporu neziskového sektoru. Na rozjezd Revenia vyladili speciální námořnickou Lighthouse kolekci – jedinečná trička a elegantní sklenky na víno!
Polonahá se v ordinacích producíruju, co se pamatuju. Nedobrovolně. Netuším, co je na holém těle vidět lépe než na oblečeném, tedy kromě klíšťat a sádla. Kdoví, jestli moje první slůvka nebyla „odložte si“. Takže já nehubnu do plavek, ale do čekárny.
Dospělec s vrozenou diagnózou je úkaz. Zatímco kolem miminek, dětí a puberťáků se srocují nápomocné klany, k tomu jsou tu lázně a instituce všeho druhu, vyrostlí už zůstanete sami. Odoperovali, natáhli a rozhýbali co mohli a teď uhněte těm, u kterých má rehabilitace aspoň nějakou naději, pac a pusu.
Úplně nový zážitek a pocit z přírodních krás nabízí handicapovaným nadšencům malíř a ornitolog Pavel Švec. Na jeho Zvukových cestách mohou lidé poznat přírodu skutečně zblízka, všemi smysly, v klidném tempu a po svém.
Mám chuť vypláznout jazyk, ale držím se. Zjevně si musí ověřit, že to, co vidí, je to, co vidí. Dospělý muž zamrzne, otáčí se, otevře pusu a zírá. Jsem v pokušení poslintat triko. Jeho triko. A říkám si, kdo je tady vlastně perplex.
Integrace je jako paní Columbová. Všichni o ní mluví, ale nikdo ji nikdy neviděl. Při začleňování či prolínání se často zasekneme někde v půlce a zůstáváme jen u „někoho někam.“ Někoho ukázat a někam vyvenčit.
U vína jde probrat všechno. Vztahy, sex, diety, práci, peníze, stav těla a mysli, ceny másla a vložek a směřování Hradu. Ale když zkusím nadhodit, jak se mi zrovna ten den blbě kymácí světem, nastane rozpačité ticho. Přitom diagnóza je životní kalamita jako každá druhá, tak proč ji nedrbeme?
Z řemeslníků jsem perplex. Šikovní pánové mě baví, nadto ti v montérkách, jenže když se mi nahrnou do bytu, jsem nahraná. Možná je to trest za to, že nemám manžela a odvzdušnit topení jsem se naučila teprve předloni.
Všimněte si, že u popisu některých postižení je uvedeno „osoba se sníženou schopností orientace.“ To kecaj. Já se neorientuju vůbec. Což v civilizaci, v níž je ústředním konverzačním tématem „koupili jsme domek na severu“ znamená dost velkej handicap.
Marie Zemanová je živel. Nelze jí přehlédnout a já na rozpaky nemám ani vteřinu. Má sice v ruce bílou hůl, ale zároveň se zahledí do dálky a se slovy: „Vidím tu paní v červeným tričku. Nebo pána? To je jedno, ale jdou k přechodu, tak mi pak řekni, až nic nepojede,“ se skoro vrhá mezi auta. Radši jsme si rovnou potykaly, protože deset minut před smrtí ušlapáním nebo přejetím s tím
