Máte rádi útulné rodinné kavárny, co jsou ekologické, mají myšlenku a na trh přinášejí něco svého? Pokud navíc milujete kočky a chcete si užít jejich společnost, je tenhle podnik přímo pro vás. Představuji vám karlínskou Kavárnu Kočičí, útočiště pro ty, které obyčejné kavárny už tak trochu nudí. Zato tady máte pořád kam koukat. Pod nohy, do knihovniček, na židle, teoreticky i nad hlavu. Všude tam může totiž číhat
Taky jste si vždycky mysleli, že koupání ve dvou ve vaně je romantický? „Tak já tam nalezu první, a ty se mi pak schoulíš do náručí, ne?“ To se snadno řekne, ale hůř udělá. Petr odhodí svršky a nasouká se do vany. Vzhledem k tomu, že je to chlap jak hora, nevím jistě, kam přesně se mám vmezeřit já, abych si zajistila, že se ke mně později dostane
Amelie už dvanáct let poskytuje psychosociální pomoc onkologicky nemocným a jejich blízkým. V této neziskovce propojují všechny stránky života s rakovinou. Nabízí bezplatné služby – odborné poradenství v konkrétních životních situacích, ale i programy, na kterých se mohou lidé v Centrech Amelie potkávat několikrát týdně. Další důležité informace poskytují na webu, v letáčcích, brožurách a na Lince Amelie. Dobrovolníky Amelie poznáte na klinikách a ambulancích podle typicky žlutých triček.
Vztah k vlastní diagnóze se mění věkem, okolnostmi a životními zkušenostmi. Zapomeňte na to, že ji přijmete jednou provždy a šmitec. Skvělej základ, ale s tím si nevystačíte.
Do kavárny se přiřítím se zpožděním a moje omluvy málem nejsou přes okolní šum slyšet. Ivana mě přijímá s úsměvem, v klidu popíjí mošt a čeká, s čím se vytasím. Klouže očima po místnosti, takže si najednou nejsem jistá, jestli se jí já můžu do tváře dívat přímo. Můžu, i když se stydím za to antré, rušné prostředí a vlastní neznalost. Zbytečně.
Máme tu další kolosální předsudek. Každý nemocný nebo handicapovaný člověk je prý trochu divný, ale laskavý, skromný a ví, o čem je život. Přízemní a materiální věci jsou mu u zadku. Ehm. Třeba i jo, ale zkuste to říct někomu, kdo se po světě sune právě jen po něm, protože se na nohy prostě nepostaví.
Společnost Schiedel, přední evropský výrobce komínových a krbových systémů, slaví pětadvacet let na českém trhu. Při té příležitosti rozděluje čtvrt milionu potřebným. Organizace, spolky a jednotlivce vybírali sami zaměstnanci. Schiedel také dlouhodobě podporuje mladé a talentované učně, studenty a architekty.
Drápu se do autobusu. Vyprsím se s usměvavým „dobrý den“. Řidič ale nakloní hlavu do strany, asi aby mě měl šejdrem tak, jak je u mě zvyklý. „Ahooooj“, zašveholí. No nazdar.
Mám neodbytnej pocit, že zvenku působím jako někdo, kdo má vyvrknutej kotníček, vyděšeně se plazí světem a čeká na spásu. Do života mi totiž pořád někdo krafe. Možná je to pro okolí způsob, jak se vyrovnat s jistou bezmocí a doživotním přihlížením tomu, že jsem perplex.
„Ahoj, ležím v nemocnici, klepla mě pepka.“ Jdu za ním hned, než ztratím odvahu. Připravuju si neutrální témata. Počasí. Léto. Sluníčko. Kytičky. Dovolená. Plavky. Mám to. Neurologie.
