
Úzkost ve vedlejší roli
Píšu svůj poslední text ze série Psychokoutek. Poslední tři roky jsem v něm sdílela střípky ze svého života.
Jedna postava přitom tvrdošíjně trvala na své účasti: úzkost.

Píšu svůj poslední text ze série Psychokoutek. Poslední tři roky jsem v něm sdílela střípky ze svého života.
Jedna postava přitom tvrdošíjně trvala na své účasti: úzkost.

Jak vypadá život s generalizovanou úzkostnou poruchou (GAD), která nemusí být na první pohled vůbec vidět? Jak může úzkost zasahovat do běžného dne a kolik sil může stát něco, co ostatním připadá samozřejmé?

Člověk vstane, vyčistí si zuby, nasnídá se a připravuje se na svůj den. Navenek obyčejné ráno. Uvnitř ale mysl okamžitě po probuzení propočítává, co všechno by se mohlo pokazit. Co když nestihnu schůzku? Co když udělám v práci chybu? Co když se blízkému něco stane? Hlava se rozjede dřív než kávovar a nejde ji jednoduše vypnout.

Co dnes znamená onkologická diagnóza? Proč léčba nemusí vypadat jako ve filmech, kdy rodina skutečně pomáhá, a v čem mohou být alternativní přístupy rizikové? Monika Vondrová mluvila v kavárně Revenium o léčbě rakoviny s nadhledem a zkušeností vrchní sestry Onkologické kliniky VFN v Praze. Řeč přišla i na onkojógu, humor na oddělení a na to, co má na mysli, když říká: „Nekrm raka“.
Rakovina patří mezi slova, která si nechceme pustit moc blízko k tělu. Právě to mi běželo hlavou na besedě v kavárně, která bývá jindy mnohem zaplněnější. Jenže když si člověk uvědomí neúprosnou statistiku, že každý třetí Čech během života onemocní rakovinou, přestává to být vzdálený problém někoho jiného. A stojí za to poslouchat.

Miluji svůj domov. Miluji ho dokonce natolik, že z něj nerada odcházím. Pokaždé při odchodu zažívám úzkost z opouštění svého bezpečného přístavu.

Konference Národního ústavu duševního zdraví představila výsledky téměř tříletého projektu Na rovinu zaměřeného na dospělou populaci. Důraz byl kladen na podporu duševního zdraví v každodenním životě, zapojování lidí se zkušeností s duševní nemocí i na to, jak o duševním zdraví citlivě mluvit v médiích.

„Co by sis přál k Ježíšku, miláčku?“ — „Asi nejvíc klid a pohodu.“ — „Ptám se na vánoční dárek, ne na vánoční zázrak.“ Historka ze života, která mluví za vše. Všichni chceme hezké svátky, ale realita bývá rozmanitě zákeřná. Jak se zpívá v koledě „Vánoce, Vánoce přicházejí“, každá situace skrývá potenciál katastrofy. Dá se říct, že samotnou touhu po dokonalých svátcích je dobré krotit a nižší očekávání zvyšují šanci na

V sobotu 13. září 2025 se Karlínské náměstí už popáté promění v místo setkání, sdílení a péče o duševní pohodu. Karlínský den pro duševní zdraví nabízí vyžití široké veřejnosti a letos představí nejen debaty a workshopy, ale také novinku v podobě natáčení živých podcastů. Chybět nebudou ani tvořivé dílny pro děti. A téma pro letošek? „Odolnost a laskavost“.
„Rádi bychom nabídli návštěvníkům inspiraci a tipy, jak podpořit své duševní zdraví na úrovni prevence – a pokud už se potýkají s potížemi, aby věděli, kde pomoc hledat a nebáli se o ni včas požádat,“ říká organizátorka akce Anna Motlová.

Zpočátku to vypadalo nevinně a banálně – nastydla jsem. Logické, když si léto vzalo dovolenou a odplulo někam za hory. Tělo nebylo na chlad, studený vítr a tajfuny připravené, a tak začalo stávkovat. Zachumlala jsem se do deky a přizvala partnera a fenku, aby odpočinek nebyl tak osamělý. Ochotně se přidali. Koneckonců byla neděle – čas odpočinku. Křesťané trvají na tom, aby člověk, stejně jako Bůh, sedmý den odpočíval. Posílena tímto požehnáním shora jsem si nedělní povalování dovolila.

Jak mluvit s dětmi, zvlášť když jde o těžká témata? Co říct, když se trápí, mlčí nebo kladou otázky, na které nemáme odpověď? Právě v takových chvílích pomáhají karty od organizace Nevypusť duši. Nacházejí uplatnění v praxi – ve školách i mimo ni, v práci i doma. Slouží jako hmatatelná opora (nejen) při náročných rozhovorech. Karty jsou k zakoupení v tištěné podobě přímo od organizace, ale zároveň zdarma dostupné online. Jak vznikly a proč jsou důležité