Začala jsem sledovat seriál 13 důvodů proč od Netflixu a nedávno se bavila s kamarádkou o tom, zda ústřední motiv sebevraždy hlavní hrdinky může nějak ovlivnit – především mladší – fanoušky. Zda to nebude mít stejný efekt jako po vydání románu Utrpení mladého Werthera, kdy byl pozorován masivní nárůst sebevražd. Na mě však seriál působil přesně opačně – stylem, který je vyprávěn a předkládán pozorovateli, ve mně vyvolává dojem jakési

O schizofrenii se pořád málo mluví. A to i navzdory tomu, že jde snad o nejznámější psychiatrickou nemoc a tak trochu synonymum pro psychiatrii samotnou. Kdo neviděl Přelet nad kukaččím hnízdem? Ačkoliv je tato porucha často předmětem řady stereotypů, některé z nich nejsou tak daleko od pravdy. Problém je, že tyto stereotypy odpovídají těm „nejhorším“ případům. Takže ano, schizofrenik může zabíjet. Ano, schizofrenik může být zmatený a chovat se výstředně. Ale

Léto je jeden velký večírek. To jsem si dnes přečetla na stránkách jednoho pražského podniku. Asi na tom něco bude, protože zhruba od června mám takovou jednu velkou party ve své hlavě i mezi lidmi. Cítím se lépe, splíny jsou jen výjimečné (asi jako chladný letní večer). Užívám si lehké oblečení a teplé počasí. Člověk se nemusí zdržovat otravnými vrstvami všemožného ošacení a stejně tak je to i s mojí

Hudba pro mě vždycky reprezentovala život. Sama se muzice sice věnuji jen jako vášnivý posluchač a návštěvník koncertů, ale myslím, že mohu bez jakéhokoliv ezoterického či sluníčkovského ladění říci, že při poslouchání skladeb a při koncertech cítím určitou uvolněnost, energii a „vazbu na život“. I podle výzkumů má hudba pozitivní dopad na lidské zdraví a působí příznivě také na neurovědní úrovni – ovlivňuje náš mozek a působí nám libé pocity a uvolnění, které pak vedou k redukci

Knihy už čtu nějakou tu dobu. A svůj literární vkus si i teď, s blížící se třicítkou, stále tříbím. Momentálně se vracím do svých náctiletých let a čtu knihy tzv. „young adult“, neboli pro mladistvé. Literatura však v mém životě neměla vždy tak jednoznačné místo. Ještě donedávna jsem si myslela, že knihomol je nudný patron. A co já udělám? Začnu číst romány pro mladé dívky, které jsou mnohými považovány za pokleslý žánr. Ale

Začala jsem sportovat. V mém případě to znamená jednou týdně půlhodinový běh s kamarádkou a občas jóga doma. Potvrdily se mi ty všem známé poučky, jak pohyb prospívá tělesnému i duševnímu zdraví. Nejsem žádný sportovec, tělocviky jsem na gymplu horko těžko přetrpěla a ani můj táta-fotbalový trenér to nezměnil. Ale musím dát psychologům za pravdu, že sport pomáhá. A nemusí to být zrovna půlmaraton, stačí trochu delší procházka a pobyt venku na