O schizofrenii se pořád málo mluví. A to i navzdory tomu, že jde snad o nejznámější psychiatrickou nemoc a tak trochu synonymum pro psychiatrii samotnou. Kdo neviděl Přelet nad kukaččím hnízdem? Ačkoliv je tato porucha často předmětem řady stereotypů, některé z nich nejsou tak daleko od pravdy. Problém je, že tyto stereotypy odpovídají těm „nejhorším“ případům. Takže ano, schizofrenik může zabíjet. Ano, schizofrenik může být zmatený a chovat se výstředně. Ale to jsou „jen“ okraje spektra, extrémy, které přitahují pozornost. Realita je mnohem složitější a pestřejší.
Řada schizofreniků normálně pracuje a vede plnohodnotný život. Čísla hovoří jasně: jde asi o jednu třetinu. O takových lidech často ani nevíme. Mohou zastávat vysoké posty, mít zodpovědnost za lidi i peníze, ale pak mohou mít dny, kdy se nedokážou ani převléknout. Bláznivé? I to je život s psychickou nemocí.
Kdysi jsem dobrovolničila v Bohnicích a byli tam muži, kteří mluvili o červených obrazcích ve vesmíru nebo žili v představě, že jejich matka stále žije, i když je deset let mrtvá. To jsou ty těžké případy a o nich se nemluví. Je to těžko představitelné a děsí nás to. Schizofrenie může zahrnovat zanedbávání osobní hygieny, problémy s vlastní sexualitou, paranoiu v každodenním životě, bludy, že jste mesiáš nebo že přijde konec světa. Kdysi jsem četla rozhovor s pacientkou, která má blud, že nikdo kromě ní samotné neexistuje. Přesto je zasnoubená, takže minimálně v jedné oblasti života je plně orientovaná. Jak jde tohle dohromady? Těžko představitelné. Každopádně mě tato porucha vždycky zajímala, a ačkoliv psycholožkou nejspíš nebudu, jako psycholog se cítím a ráda bych se těmto lidem věnovala, alespoň co se týče osvěty. Zaslouží si naši pozornost.
Foto: Pixabay
