Každý asi někdy v životě zažil silnější strach o sebe či své blízké. Pokud ovšem obavy přesáhnou únosnou mez nebo neodpovídají realitě, jde pravděpodobně o diagnózu úzkosti. Těch je několik druhů a obvykle na ni pomáhají relaxace, antidepresiva či psychoterapie. Jedná se přitom o relikt obranného mechanismu, kdy se nám vyostří smysly a aktivuje dostatek energie v těle, abychom mohli reagovat na nebezpečí – v dnešním
Marlee Matlin je americká herečka, spisovatelka a aktivistka. V 18 měsících ohluchla na pravé ucho a z 80 procent i na levé. V roce 1986 se stala první neslyšící herečkou, která získala Oscara – v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli. V autobiografii I‘ll Scream Later (Zakřičím později) z roku 2009 popisuje nejen svou drogovou závislost a údajné týrání ze strany partnera a herce Williama Hurta, ale
Nemám nejlepší období. Navzdory očekávání se mé psychické zdraví nelepší a já to začínám aktivně řešit. Mám se na pozoru, neboť mi nepomáhá ani příchod tolik milovaného jara a slunce. Pravda, dnes mi trochu pomohl úklid doma, fyzická aktivita po ránu. Ano, dnes se cítím trochu lépe. Ale lepší zítřky nevidím. Dokonce jsem o víkendu zrušila kino s kamarádkami, vidina sálu plného lidí mi nedělala dobře. Tak
Každý den není posvícení. Obzvlášť když máte duševní poruchu. To jsou pak vaše dny a týdny jedna velká jízda. Nikdy nevíte, co čekat. Nikdy nevíte, jak se zrovna probudíte. Odborníci vám můžou stokrát opakovat všechna ta pravidla a doporučení pro prevenci duševních onemocnění, ale vy víte, že když na vás dolehne deprese, můžete se stavět třeba na hlavu (doslova, třeba při józe) a je to marné.
Anna Kopecká je mladá filmová produkční, která se několik let potýká s depresí. Oficiální diagnózu má zhruba dva roky, ale psychické potíže registrovala už v pubertě, nad rámec „běžných splínů“ dospívajících. Právě s domněnkou, že jde jen o přechodné období, typické pro věk či lenost, se několikrát setkala a rázně tyto předsudky vyvrací. „Deprese takhle prostě nefunguje,“ říká Anna, pro kterou jsou filmy komfortní zónou a zároveň koníčkem
Nikolaj Vasiljevič Gogol byl ruský dramatik a prozaik, který se narodil na území dnešní Ukrajiny. Je známý především pro svoji hru Revizor, významná je však i jeho povídková tvorba. Byl významným představitelem ruského romantismu, zároveň je považován za zakladatele kritického realismu v ruské literatuře. Na sklonku života se potýkal s těžkou depresí a náboženskými a mystickými náladami, rovněž silně pochyboval o svém díle a říká
Kde hledat vlastní zdroje, sílu, příčetnost v současné situaci? Jak už je pro nás Čechy typické, vlna solidarity na sebe nenechala dlouho čekat: online i offline svět se plní dobročinnými sbírkami, ať už je to finanční, materiální či přímo osobní pomoc Ukrajincům na místě. Jako před dvěma lety, kdy začínala pandemie koronaviru, je to, bez vší patetičnosti, dojemné a já za to cítím obrovskou vděčnost.
Deprese je asi nejznámější a nejrozšířenější duševní nemocí. Své o ní ví kromě odborníků a známých umělců i laická veřejnost. Každý asi někdy měl „depku“, špatnou náladu, splín. Deprese je však mnohem víc než to. Jde o závažnou psychickou poruchu, která může končit i smrtí, případně se může objevovat sebepoškozování. Chronické pocity smutku, prázdnoty, ztráta zájmu o koníčky, plačtivost, neschopnost prožívat radost. To vše je deprese. Není to
Christy Brown byl irský spisovatel a malíř, trpící dětskou mozkovou obrnou. Od narození nebyl schopen mluvit ani se hýbat, ačkoliv uvnitř byl při vědomí a mozek mu normálně fungoval. Jediné, co na svém těle ovládal, byla levá noha. Tou v sedmi letech uchopil křídu a naučil se s ní psát a malovat. S její pomocí také napsal slavnou autobiografickou knihu „Moje levá noha“, která se
Nastala polovina druhého měsíce letošního roku a my jsme se chtě nechtě vrátili do pracovní rutiny. Odpočatá po dovolené a svátcích jsem si vedle novoročních předsevzetí dala ještě jeden závazek: pravidelně si vedu diář; chtěla jsem vnést do svého života řád, který mi chybí. Váhala jsem mezi dvěma kousky: mezi jedním od neziskovky, zabývajícím se duševním zdravím, který je plný citátů a doporučení, a druhým, spíše
