Jde autista po dálnici. Kráčí v botách po silnici, zatímco kolem něj projíždějí všemožná auta, kamiony a další motorová vozidla. Protože jsou na dálnici policejní kamery, všimne si jeho přítomnosti policista, který má zrovna službu. Nasedne do auta a rozjede se za autistou.
Dorazí k němu a zastaví ho.
„Pane, víte, že se pohybujete po dálnici?“ ptá se ho policista.
„Ano.“
„Tak co tady děláte? Chodci se na dálnici vyskytovat nesmějí.“
„Ale já jsem autíčko.“
„Tak tenhle byl drsný,“ sdělila mi kolegyně poté, co jsem jí tento vtip odvyprávěla, zatímco jsme seděly v továrně na porcelánové výrobky a lepily obrázky na podšálky. Nebyla jediná – spousta lidí vidí autistický humor jako něco upřímného a nekompromisního.
Je to ale, troufám si říci, podobné jako u humoru, který koluje mezi lidmi jiných postižení. Pro spoustu lidí je nejlepší způsob, jak se vyrovnat s jinakostí, dělat si z takových situací legraci. Diskriminace může bolet, ale černý humor (a nejen ten, samozřejmě) pomůže člověku si od ní ulevit.
Možná i to je důvod, proč se spousta alistů domnívá, že autisté nemají smysl pro humor. Jistě, suchaři existují všude, na spektru i mimo něj – troufám si ale říci, že se za tímto předsudkem spíš skrývá nepochopení autistického humoru. Výzkum Národní tchaj-wanské normální univerzity z roku 2014 ukazuje, že středoškolští autisté mají normálně v oblibě jazykové vtipy, které jsou založené na tom, že nějaké slovo nebo nějaká fráze má více významů, a černý humor.
Najít ale konkrétní autistické vtipy je oříšek. Když totiž zadáte do vyhledávače „autistické vtipy“ nebo jeho ekvivalent v jiném jazyce, najde vám to buď sotva tři konkrétní vtipy, nebo hromadu vtipů, které sice o autistech pojednávají, ale nevymysleli si je autisté – a jsou založené na stereotypech.
Naštěstí jsem narazila na Facebooku na stránku s názvem Autistic Memes („autistické memy“). Jedná se o obrázkové vtipy v angličtině, které tvoří samotní autisté. Bohužel nejsou přepisovány, takže si je lidé s poruchami zraku složitě přečtou (pokud vůbec), ale každý den jich publikují několik.
Holčička napíše dopis Ježíškovi.
„Milý Ježíšku, přála bych si fialového draka k Vánocům.“
Ježíšek jí na dopis odpoví:
„Sehnat fialového draka je prakticky nemožné. Nechceš si přát něco splnitelného?“
„Tak jo, přeju si, aby skončila diskriminace autistů.“
„Jakou barvu že měl ten drak?“
My autisté totiž víme, že všichni jsou blázni a my autíčka.
Foto: archiv Ivany Recmanové
