Společnost VS Rychleby byla ve Velké Kraši založena dvěma společníky před deseti lety. V současnosti už jí šéfuje jen jeden ze zakladatelů, Ing. Miroslav Přibyl. Prostory, kde podnik dodnes působí, byly původně brownfieldem, což do češtiny přeloženo znamená starý a nevyužívaný areál.
„Sám pocházím z Vápenné, což je obec kousek odsud. Takže zdejší prostředí i situaci dobře znám. Žije tady hodně lidí, kteří se u nás označují jako sociálně vyloučení. Naším záměrem bylo proto vytvořit sociální podnik. A v kraji, kde se práce hledá hodně obtížně, dát lidem příležitost k uplatnění,“ vysvětlil původní záměr v lednovém rozhovoru pro magazín Inspirante vedoucí provozovny VS Rychleby inženýr Miroslav Přibyl. Tehdy jsme si slíbili, že až covid trochu „zaleze“, přijedu se do Velké Kraše podívat, jak sociální podnik funguje v praxi.
Z Ostravy vyrážím druhý srpnový den v šest ráno, protože mě čeká zhruba 140 kilometrů cesty do míst v česko‑polském pohraničí. A ani trochu nepřeháním, když řeknu, že velká část cesty vede místy, kterým by se mohlo říkat „na konci světa“.
Když krátce po deváté u sídla společnosti VS Rychleby, jen pár desítek metrů vzdálené od vlakové stanice Velká Kraš, parkuji, s úsměvem na mě z budovy mává Eva Brožová, vedoucí výroby. Po zhruba hodince povídání a prohlídce areálu podniku zjišťuji, že je to žena, která ví o provozu, zaměstnancích a dalších věcech téměř vše. A protože jsem dorazil dříve, než jsme byli s majitelem VS Rychleby dohodnuti, odpovídá zpočátku na mé otázky ona.
Ochotně a s úsměvem a dokáže přidat i zajímavosti. Provádí mě po provozovně, ukazuje mi zařízení, třeba dva kotle, v kterých se vaří sirupy, marmelády a také se používají k pasterizaci výrobků. „Dále tu máme drtič ovoce, takzvaný šroťák, ten využíváme, když se dělá mošt nebo jablečný ocet. Dalším pomocníkem je vodní lis na ovoce – mošťák, v tom je vak, který se naplní vodou a vytlačuje šťávu z jablíček,“ vysvětluje Eva Brožová. Krátce si prohlédnu i plničku lahví, vidím také meruňky v mrazáku a další suroviny v chlaďáku, troubu pro výrobu pečených čajů a dva nerezové barely, v nichž dozrává jablečný ocet. Protože se už v těch přístrojích začínám ztrácet, jsem rád, když zamíříme do prvního patra, kde je sušárna.
„Tady vidíte nasbírané bylinky, jsou popsané a po usušení je skladujeme v krabicích nebo papírových pytlích,“ přidává další informaci vedoucí výroby. V sušárně to příjemně voní, dokonce se mi daří rozpoznat dvě z asi sedmi bylin, jež jsou právě rozloženy na sítech. Mátu a lípu.
Jablečné mošty, marmelády, sirupy i pečené čaje
Eva Brožová mi také ukazuje, co vše si tady (případně na e-shopu) mohou zákazníci koupit. „Tak třeba sirupů, těch nabízíme asi patnáct druhů, jablečné octy, které od nás odebírá i Billa, máme v půllitrovém nebo litrovém balení. Máme i čtyři druhy pečených čajů, pět druhů ,bylinných nemedů‘, marmelády z rybízu, z meruněk, jahod, višní a také borůvkové. Borůvky na marmeládu odebíráme od dvou osvědčených sběraček. O nich bezpečně víme, že nepoužívají takzvané česáčky, které ničí borůvčí. Takže i na tom se dá ukázat, že náš přístup k přírodě je šetrný. Máme i políčko, kde pěstujeme bylinky. Ty, které rostou volně, pak sami sbíráme. A máme nově vysazeny i dva ovocné sady. Najdete v nich jabloně, višně, švestky i třešně. A na podzim zpracováváme jablka na mošt. Naše produkty odebírají i zákazníci z Ostravy, Havířova, Mostu, Prahy, lázní Karlova Studánka, Velkých Losin, obchůdky se zdravou výživou a další,“ říká pomalu, abych si to vše stačil zapisovat.
A při tom povídání o výrobě nezapomene připomenout, že projekt sociálního podniku už pomohl mnoha lidem. „Dát šanci člověku bez vzdělání, bez pracovních návyků a s výhledem, že hospodaření podniku nikdy nebude extra vynášet, spíš budete muset ještě doplácet, do toho se jen tak někdo nepustí. A také byste měl do toho článku napsat, že náš šéf je opravdu chlap, který drží slovo a umí lidem nejen pomáhat, ale i naslouchat. Takže ho tady máme rádi všichni, kdo ve VS Rychleby pracují,“ dodává Eva Brožová s tím, že by byla ráda, aby to v článku zaznělo, ale nechtěla to zmiňovat přímo před Miroslavem Přibylem.
My o vlku a… Právě, když se vracíme z obhlídky sadu zpátky na provozovnu, přijíždí inženýr Přibyl, který musel do Velké Kraše absolvovat cestu až ze svého domova v Říčanech u Prahy. To znamená, že trávil v autě téměř pět hodin.
Covidové období? Těžká zkouška, ale žijeme
Miroslav Přibyl přiznává, že rok a půl dlouhé covidové období bylo pro VS Rychleby těžkou zkouškou. „Dodáváme naše produkty třeba do lázní v Jeseníku, v Karlově Studánce, ve Velkých Losinách. Hodně zákazníků máme i v Polsku. Prodávali jsme zhruba desetkrát ročně i na jarmarcích v okolí, na poutích, to vše bylo zrušené. Až letos od května se zase trochu a pomalu rozjíždíme. Na druhou stranu jsem moc rád, že pořád pokračujeme a dokázali jsme to zvládnout,“ říká. „Při všem, co děláme, se snažíme myslet na to, abychom byli i ekologičtí. Využíváme místní zdroje, neudržovaný pozemek jsme zrekultivovali na veřejný ovocný sad. Máme nově i fotovoltaickou elektrárnu, takže budeme mít lacinější energii. Obaly máme papírové, takže je využíváme zpětně třeba na skladování sušených bylin. Snažíme se, aby stopa, kterou zanecháváme, byla co nejmenší,“ vysvětluje šéf VS Rychleby.
Ten už několik let podnik vede bez společníka, který s ním původně do projektu šel. „Měl jiné plány, tak jsem jej vyplatil a rozešli jsme se, to se stává. Roky však přibývají, příští rok budu mít šedesát, ale podnik se stále snažím budovat a rozvíjet, aby ti, kdo jej případně převezmou, měli na co navazovat a naše myšlenka sociálního podniku byla udržitelná do budoucna,“ zdůrazňuje Miroslav Přibyl.
Zaměstnanci? Převládají ženy. Romky, které nepracovaly
Jak mi také vysvětluje, už při rozjezdu podniku bylo zřejmé, že bude mít lokální působnost a nebude dávat práci velkému počtu zaměstnanců. „Snažili jsme se, a to platí pořád, dát práci lidem, kteří by ji jinak neměli šanci získat. Zaměstnáváme hlavně romské ženy. Třeba i ty, kterým je třicet let a více, jsou to samoživitelky, starají se o pět nebo i více dětí a zatím nikde nepracovaly. Část z nich brzy odejde, ale ta druhá část se postupně zapracovala a zůstávají. Získají pracovní návyky, dovednosti a také šanci, že by se mohly uplatnit i jinde. Někdo by možná řekl, že nic moc, ale když víte, kolik je za tím práce, kolik různých pohovorů, kolik vlastních investic vložených do budov a dalších, tak už ten pohled na náš sociální podnik bude jiný. Zvláště když se po čase s našimi třeba už bývalými pracovnicemi setkáme a zjistíme, že pracují a daří se jim slušně,“ dodává Miroslav Přibyl a nezapomene na závěr připomenout, že loni i letos podniku hodně pomohly objednávky společnosti Revenium. Letos si společnost například objednala sedm stovek balení džemů. Loni na podzim se objednávky pohybovaly v řádech tisíců.
ad foto 1: Miroslav Přibyl ukazuje ovocný sad.
ad foto 2: Šéf na švestkách.
ad foto 3: Eva Brožová ukazuje na síto, kde se suší šípky.
ad foto 4: Eva Brožová u mrazáku. To, co je v něm, bude využito na výrobu marmelád, pečených čajů a dalších výrobků.
ad foto 5: Výroba višňové marmelády.
ad foto 6: Letošní sběr lípy.
ad foto 7: Ukázka produktů VS Rychleby
Díky VS Rychleby bude mít opět práci
Sociální podnik VS Rychleby dává práci potřebným, nebo jak se někdy říká sociálně vyloučeným. Převážnou část z nich tvoří ve Velké Kraši u polských hranic Romové. Čtyřicetiletá Veronika Horváthová podepsala začátkem srpna novou pracovní smlouvu a od září bude opět pomáhat při lisování jablečné šťávy, výrobě džemů a dalších pracích, které jsou ve VS Rychleby potřeba.
Veronika Horváthová je vyučená cukrářka. Když se jí ptám, jestli by se raději nevěnovala tomuto oboru, odpovídá bleskurychle: „V okolí takové firmy nejsou, takže jsem ráda za každou práci. Tady se ke mně chovají pěkně. Práce je různorodá a dělám to, co mi řeknou a co je potřeba. Je mi jedno, jestli pracuji venku, nebo je mě zapotřebí uvnitř v hale. Popravdě musím říct, že jsem nedávno nějaké nabídky měla, ale tady s šéfem jsme byli předběžně dohodnutí, že mě od září opět zaměstná, tak jsem neváhala. Už jsem se přesvědčila, že jeho slovo platí. A s paní Brožovou to je stejné. Když je trochu času, probíráme nejen práci, ale i radosti a starosti, které život přináší.“
Šéf (Miroslav Přibyl) Veronice Horváthové vysvětluje, že výše platu je na úrovni minimální mzdy, a když se bude VS Rychleby dařit, budou i prémie.
„S tím počítám, vždyť jsme takhle byli domluveni. Jsem ráda, že mám opět práci a vím, komu za to vděčím,“ neváhá s odpovědí žena, která v devíti letech musela podstoupit náročnou operaci srdce. Potom vyrůstala v dětském domově a později se vyučila cukrářkou. „Naši na mě kašlali, přesto jsem se k nim později vrátila. Ale já bych své děti do domova nikdy nedala, i když se tam ke mně chovali hezky a také díky nim jsem se vyučila,“ pokračuje Horváthová.
Vychovává pět dětí, přesně řečeno pět dcer. Nejstarší jsou dvojčata Daniela a Tatiana, pak Aneta, Vanessa a nejmladší je Veronika. Daniela také dříve chodila na VS Rychleby na brigády. „To už měla doma miminko, přesto jsem byla ráda, že se něčemu přiučila. To se jí bude v budoucnu hodit. U těch mladších dcer nás teď potrápil covid. Počítač doma nemáme, jedna z holek měla problémy s angličtinou, ta další s matematikou. Já jsem jim poradit neuměla a můj druh také ne. Tak uvidíme, jak to holky doženou,“ pokračuje.
Od vedoucí výroby Evy Brožové vím, že mladší Romky se v práci i doma baví hlavně česky. Romštině rozumějí, ale mluvit už jí moc neumějí. „Já jsem na tom podobně, znám romsky jen základní slovíčka. I doma se bavíme česky. A naši mladí, ti už romštině ani moc nerozumějí, natož aby jí mluvili.“
Na závěr se Veroniky Horváthové ptám, jestli ještě zkouší čas od času ověřit své cukrářské řemeslo v praxi. „Dělám hlavně dorty, nejvíc čokoládové. Ty dětem chutnají nejvíce,“ usmívá se vyučená cukrářka, která bude mít od září opět práci.
ad foto 1: Veronika Horváthová (vpravo) s kolegyní při práci na zahrádce VS Rychleby.
ad foto 2: Veronika Horváthová krátce předtím, než podepsala novou pracovní smlouvu.
Snímky: archiv VS Rychleby a Břetislav Lapisz
