Aktuálně tu není kámen na kameni nebo spíš skříň na skříni. Díky prostředkům z evropského dotačního programu je právě v plném proudu rekonstrukce a modernizace prostor azylového domu pro maminky se sníženými mentálními schopnostmi a oběti domácího násilí. Tady v Domově sv. Máří Magdalény v Jiřetíně pod Jedlovou mají ale obrovský význam také dary a finance od drobných i větších dárců, nápady různých spolků a nadšenců, spolupráce s potravinovou bankou a pomoc tuzemské i zahraniční charity.
Podle slov Marcely Dvořáčkové, vedoucí Domova, tu nepřetržitě přestavují v podstatě rok, od loňského července dost intenzivně. Ze tří budov se ve dvou dvoupatrových, ve kterých bydlí nejvíce maminek, skoro nezastavili. Začalo se na chodbách a pokračovalo v jednotlivých bytech. Maminky bylo potřeba vždy postupně vystěhovat, ze všech jedenadvaceti pokojů vynosit veškerý nábytek, místnosti oškrábat, opravit a ošetřit, stáhnout perlinkou, znovu nahodit a vybílit. A nakonec je vybavit novými spotřebiči a nábytkem.
Za tohle všechno může nové financování?
Ano, loňské a doufejme i letošní prostředky z evropského dotačního programu POSOSUK3 pro nás znamenají obrovskou úlevu. Získali jsme tím finance na obnovu zařízení – tedy skříně, postele, pračky. Jsme moc rádi, že se to povedlo, protože tady už to kolikrát nebylo ve stavu, aby tu někdo mohl důstojně bydlet. Nejde jen o to, že už to nebylo na pokoukání, ale někde například opadával strop nebo omítka. Proto jsme zároveň využili finanční podpory německé charity a peněz, které nám od dárců postupně přibývaly na účtu, a pustili se do celkové rekonstrukce.
A vzali jste to zgruntu.
Nedávalo by smysl vybavit pokoje v tehdejším stavu něčím novým. Pro všechny to bylo nesmírně logisticky náročné, nábytek jsme si většinou stěhovali sami. Nejlehčí skříň má tak dvacet kilo, odnášeli jsme narychlo ze dvora i dvě vyskládané palety, aby se mohlo navézt něco dalšího. Takže tu fyzickou práci jsme si opravdu užili, začínáme z toho být trochu opotřebovaní. Právě teď ještě stěhujeme kanceláře. Nebudeme tedy chvíli moct využívat techniku tak, jak jsme zvyklí, ale na výsledek se opravdu těšíme.
Určitě to u vás prokouklo. Právě i tím novým nábytkem, se kterým jste se tak nadřeli.
Museli jsme se držet stávajících dispozic pokojů. Ty jsou poměrně malé – postel, stolek a na zemi kousek místa. Proto jsme jednu budovu vybavili klasickým nábytkem z obchodu a využili jsme výsuvná lůžka, která se po vyspání dají sklopit. Do druhé budovy nám dělal nábytek na míru pan truhlář, takže tam jsou nově kaskádové postele. Místnosti konečně nejsou už jen na přežívání, děti si tam mohou hrát a maminky dělat něco jiného než jen sedět na rožku postele.
Tím ale ještě nekončíte…
Jde nám o to, aby maminky dostaly do péče důstojný byteček, novější a hezčí, o který se budou starat a cítit se tam opravdu jako doma. Proto letos chceme ještě zrekonstruovat koupelny a toalety, což by mělo být snazší, protože maminky už nebude třeba nikam přesouvat. Věřím, že to dotáhneme do konce. Mít najednou něco funkčního a nového dělá radost všem, ale našim maminkám obzvlášť.
Brousíte si zuby i na úpravy venku?
Ano, velmi rádi bychom opravili oplocení kolem našich budov, které už má opravdu to nejlepší za sebou. Zároveň bychom chtěli brzy zútulnit i zahradu, postavit na ní nějaký altánek pro maminky a prolézačky pro děti, aby tam bylo možné trávit čas aktivně a hraním.
Pro tyhle plány by vám hodně pomohla hlavně hotovost na účtu, je to tak?
Ano, je. Peníze z evropských fondů jsou totiž vázané na konkrétní použití (tím je vybavení prostor nábytkem nebo spotřebiči), další věci související s rekonstrukcí a modernizací tedy financujeme z darů. Přesto pro nás mají zásadní význam i všechny ostatní formy podpory. Nebýt pravidelných drobných dárců, co měsíčně přispívají stovku, dvě, nemohli bychom maminkám nebo dětem dopřát věci, které zrovna potřebují. Díky věnovanému drogistickému zboží a výživě pro miminka a těhotné maminky zase můžeme rodinky mnohem lépe zabezpečit. Počítají se i veškeré nápady a programy, co je vytrhnou z běžného života a dopřejí jim nějaký zážitek. Za každou maličkost i větší věc jsme moc rádi. Všem, kteří nám nějak pomáhají, patří opravdu obrovský dík.
Korona? Stres i dojetí
Jak na chod Domova dopadá situace kolem koronaviru?
Jako na nás všechny ostatní – dává nám velmi zabrat. Omezení se mění ze dne na den, jsou náročná pro maminky i pro děti a už trvají velmi dlouho. Nejtěžší to bylo loni v březnu, když pandemie začínala. Přicházelo k nám více maminek a dětí, než bývalo obvyklé, navíc ve velmi zuboženém stavu. Někteří lidé si totiž frustraci z nuceného dlouhodobého soužití v jedné domácnosti vybíjejí nesmírně agresivně na ostatních.
To snad ne!
Bohužel ano. Nedá se to ani pochopit, ani snad o tom víc mluvit.
Co jste tedy museli loni v březnu začít dělat jinak?
Podle krizového plánu jsme dobrovolně vstoupili do karantény. Takže jsme se tu na začátku pěkně všichni společně zavřeli, to ale nešlo praktikovat donekonečna. Teď si přejeme jen to, aby nás ta nemoc minula. Bylo by tu nesmírně složité zajišťovat nějaké mamince nebo dítěti izolaci. Za to, že zůstáváme zdraví, patří velký dík všem kolegyním a kolegům, co se chovají, jako by prakticky v karanténě byli. Chodí do práce a domů, k tomu tak akorát na nákup. Všichni to berou maximálně zodpovědně.
Jak zvládáte distanční výuku? Máte k tomu vše, co je třeba?
Sešity, tužky, učebnice – všechno tohle základní vybavení máme, dokonce i trošku v zásobě, kdyby přišly nové maminky se školáčky. Popravdě nám ale scházejí dva notebooky, aby se na dálku mohly připojovat všechny naše děti.
A jak jste na tom s dezinfekcí a dalšími hygienickými a ochrannými prostředky?
Zacházíme s nimi jako s největší vzácností. Kdyby tedy byla možnost něco z toho získat, byli bychom nesmírně rádi. I když roušky spíše rozdáváme my. Ve společenské místnosti máme improvizovanou šicí dílnu a v ní jsme během prvního vlny pandemie začali šít. Tehdy se nám povedlo vybavit nejen sebe, maminky a děti, ale také obyvatele Jiřetína. Roušek jsme našili opravdu hodně a rozdali jsme je třeba seniorům do nemocnic následné péče nebo policii. Z krajského policejního úřadu jsme dokonce dostali moc pěkný děkovný dopis. Mohli jsme tak ukázat, že veřejnosti umíme i něco vrátit, „splatit“ tu podporu, a to v době, kdy to bylo opravdu hodně potřeba.
To ale určitě není jediná krásná zpětná vazba, děláte radost i jinde. Naposledy teď o Vánocích.
To je pravda. Vybrali jsme si nemocnici následné péče v České Kamenici, která je asi osmnáct kilometrů od nás. Děti s maminkami vyrobily babičkám a dědečkům přání a každému také napekly krabičku cukroví. Předávali jsme je venku za zvýšených hygienických opatření, ale jsme na to nesmírně pyšní. Nad některými přáníčky jsme fakt uronili slzu a zpětná vazba seniorů byla opravdu nádherná. Maminky i děti si navíc uvědomily, že i když na tom nejsou třeba nejlíp a teď ty restrikce nejsou nijak příjemné, tak jsou lidé, kteří to mají mnohonásobně složitější a náročnější.
Nápady i lidé za milion
V našem posledním rozhovoru jsme mluvily o tom, že se maminkám ani jejich dětem často nedostávají hodnotné potraviny, o speciální výživě nemluvě. Jak je to teď?
Celý loňský rok nám naši dárci s potravinami hodně pomáhali, proběhlo i několik svozů a sbírek organizovaných i přes náš profil na Facebooku. Jsme za to moc vděční, těžko se nám vysvětluje, že v jedenadvacátém století může někomu chybět právě jídlo. I proto jsme velice rádi, že jsme koncem roku navázali spolupráci s potravinovou bankou. Závozy jsou jednou za měsíc, dostaneme to, co bude aktuálně k dispozici, vybírat se z pochopitelných důvodů nedá. A jak to budeme dělat v mezidobí, to se teprve ukáže, zatím si užíváme zásoby z Vánoc.
Tehdy jste také zmiňovala, že byste si přála najít pro Domov většího sponzora. Podařilo se vám to?
Ne, ale ono se to nakonec hezky poskládalo i tak. Máme pravidelné dárce – velké i malé, fyzické i právnické osoby, naší patronkou je stále Hanka Potměšilová. Průběžně tak máme štěstí na úžasné lidi a jejich nápady – třeba motorkáři spolku Jednou stopou PRO nafotili parádní kalendář a výtěžek z jeho prodeje nám věnují. Nebo jsme tu inkognito měli dobrovolnici, ze které se vyklubala milionářka.
Vážně? Nevím, jestli mi zachrastilo ve sluchátku nebo v hlavě. 🙂
Slyšela jste správně. 🙂 Jde o charitativní televizní pořad FTV Prima Milionář mezi námi. Náš díl s podnikatelkou Petrou Plemlovou je na programu v pátek 22. ledna od 20.15. A díky společnosti Znesnáze21 bude možné přispívat na náš účet nejen během vysílání.
Domov sv. Máří Magdalény v Jiřetíně pod Jedlovou je azylový dům pro maminky se sníženými mentálními schopnostmi, jejich děti a oběti domácího násilí provozovaný Diecézní charitou Litoměřice.
Nyní je zde 20 maminek, 41 dětí a další dvě na cestě, ubytované jsou ve 21 pokojích s 68 lůžky, o maminky a jejich děti pečuje dohromady 15 lidí (včetně vedoucí domova).
Přispívat lze na nový účet u ČSOB: 292758875/0300, do zprávy pro příjemce je dobré uvést „dar“.
Aktuálně v Domově shánějí zejména dezinfekční a ochranné pomůcky, celoročně ocení výbavu pro miminka a speciální kojeneckou a těhotenskou výživu.
Novinky z dění Domova, plánované sbírky a svozy sledujte na profilu Domova na Facebooku.
Foto: archiv Domova, FB profil Domova
