Inspirante

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.
Lakování nehtů

Ruční práce #perplexveměstě

Minule jsme spolu zkoušeli rozluštit záhadu břemene v rukách líznutých obrnou. Dnes se zvenku přesuneme dovnitř. Při péči o sebe nebo o domácnost jak na potvoru obvykle obě ruce potřebujeme. A co na to Češi? Zavile si myslí, že tyhle úkony pro člověka s diagnózou obstarává přece někdo jinej (rodič, partner, dítě, soused, lokaj, domovník, služka), kdo se do toho pouští buď z lásky, z povinnosti, nebo za prachy.

Více »
Rozbitá káva

Vem tu tužku jako normální člověk! #perplexveměstě

Do cukrárny vejde jako někdo, kdo normálně kulhá. Ven vychází po kouskách. Nejprve vytrčí ruku s kelímkem svíraným tak mocně, že to zavání novou baristickou technikou. Následují blíže nespecifikované části těla (například bok opřenej o skleněnou výplň dveří nebo zadek s obtisklou omítkou) a nepřirozeně vysoko zvednutá noha překračující půlcentimetrový práh. Přihlížející děti tleskají zdařilé imitaci plameňáka, ona však vytřeštěně zírá před sebe a celou svou bytost

Více »
Rodina Raszkových

Bruno mi to fakt jenom ulehčuje

Pořád si posouvá hranice. Nejdřív si přála, ať je druhé děťátko hlavně zdravé, pak ať začne chodit. Splnilo se jí obojí, jenže jinak. Brunovy první roky tak Žaneta Raszková pochybovala, jestli dělá dost a jestli něco neprošvihla, zároveň nechtěla šidit starší Sofinku. I s obrovskou podporou manžela se musela se stavem věcí vyrovnat hlavně sama. Přestala vysvětlovat a obhajovat a přijala do života otazníky i paradoxy.

Více »
Obličej

Mně taky #perplexveměstě

Mně taky někdo ublížil, zkoušel mě přeprat, osahávat, svlíknout a taky jsem se milovala nebo tak něco proti své vůli. Pokud můžu soudit, takhle to má hodně dívek a žen, ale nemluví o tom. S kým totiž? A jak přesně? Proč nám ten, kdo to viděl a byl u toho, nějak nepomohl? A kde začíná a končí naše holčičí vina nebo spíš náš podíl na tom

Více »
Nakupování

A ono ne #perplexveměstě

Často tu cupuju věci, co nefungujou, a mohly by. Ale jen někdy zachytím, co mě dojme. Ne že by se mi to nestávalo. Jenže zapsaný na papíře mi to zní moc pateticky, mentorsky nebo suchopárně. Nebo neumím psát. Ale zkouším to. Znáte takový ty dny, kdy nenáladou seřvete i kefír v lednici? Tak takovej den to byl. Vedro, dusno, venku i ve mně. Potřebovala jsem vypadnout

Více »
Meditace

Asi karma, vole! #perplexveměstě

Šinu si to polem nepolem a docela se těším na další lavičku. Sedí na ní ty dvě, ale místo tam ještě je. Mají takovej ten blaženej výraz bez příčiny a prohlížejí si mě rentgenovýma očima. Tenhle druh měsíčku na hnoji ve mně vzbuzuje před kafem nedůvěru, při kafi ostražitost a po kafi agresi. A co teprv bez kafe! Risknu to, vypadaj, že se chtěj jen

Více »
Sestry

Ta starší jsem nakonec byla já

Za všechno můžou lentilky. Bylo jí jedenáct a mně třináct, když jsem si k ní přisedla v autobusu na tábor. Krabička bonbonů mi tehdy pomohla prolomit ledy. Ona tam totiž s sebou měla aspoň ségru, já nikoho. Po sedmadvaceti letech se do řeči dáváme s úplně jinými rekvizitami, s telefonem, diktafonem a kafem, abychom si řekly, jaké to je mít sourozence s handicapem. Oficiálně. A neoficiálně ještě o hodně víc, protože přátelství navázaná

Více »
Astronaut na záchodě

Když se vám chce #perplexveměstě

Být ve středu je prý zcela zásadní i ve čtvrtek, v pátek a vůbec celý týden. 🙂 Na tom něco je, ale jako člověk s postižením se ke vnitřku neprokoušu. Civilizace se až hystericky soustředí na periferii, tedy jestli máme v cajku mozek a smysly, jestli stojíme, případně chodíme, ale zbytek těla jaksi ignoruje. Proč? Co je tak choulostivýho třeba na břiše, zádech, krku nebo zadku? Copak nejsou

Více »
Helena Korfová

Strach ve mně zůstane

Její děti na ni nedají dopustit, i ty ve třídě, kterou učí. Do práce už klidně jezdí na kole nebo na koloběžce, nechala si udělat kérky, za poslední čtyři roky pětkrát měnila šatník a při sportu padá, protože už ví, že ji to nejspíš nezabije. 🙂 Zároveň si prošla extrémy a ztrácela víru, že dcera i syn si z její systematické proměny a hubnutí po operaci žaludku

Více »
Kachna

První signální #perplexveměstě

Rychlejší než myšlenka. V setině vteřiny. Takhle blesková je u DMO reakce na téměř jakýkoliv silnější podnět. Přičemž o tom, co je silnější, nerozhodujete vy, bolest ani zkušenost, ale vaše diagnóza. Bez ohledu na to, co chcete nebo fakticky můžete vy. Vždycky. A ještě nepřímo úměrně vaší kondičce, rychlosti a času. Vypadá to jako nevinné tvrzení, je to nevinné tvrzení, ale v praxi se vůbec nebere v potaz.

Více »

INSPIRANTE doporučuje