Z řemeslníků jsem perplex. Šikovní pánové mě baví, nadto ti v montérkách, jenže když se mi nahrnou do bytu, jsem nahraná. Možná je to trest za to, že nemám manžela a odvzdušnit topení jsem se naučila teprve předloni.
Začíná to nenápadně, dotazem „co tomu je.“ Zmůžu se na shodu podmětu s přísudkem. „Myčka nenapouští vodu, jen vrčí.“ Netuším, jestli se očekává, že zakleknu k přístroji a provedu vyčerpávající analýzu všemi smysly. Vypadlou hadici tedy poznám, když stojím v kaluži vody. Doufala jsem, že zasvítím tím, že přečtu z displeje kód chyby, ale E111 znamená „obraťte se na autorizovaný servis.“
Kutil může v pracovní dny mezi desátou a druhou, takže klepe v půl pátý. Mezi dveřmi se diví, že jsem se na myčku „nejukla sama.“ Zjevně působím jako někdo, kdo ve volných chvílích rehabilituje přenášením spotřebičů po bytě a odšroubováváním papundeklu na čas.
Abych pánovi nestála za zády a nekoukala mu pod ruce, důležitě chodím do koupelny věšet prádlo, leštím zrcadlo a jsem z dohledu, ale zcela k dispozici. Je to šichta. Navíc v pravidelných intervalech nabízím kafe, vodu a něco malého. Mám sice v lednici zrovna jen zelí a vejce, ale zní to hezky. Jsem připravena konverzovat o imbusech, mám záložní hadr a návod k obsluze.
Zato pán nemá kompletní vercajk, takže se do auta vrací pětkrát, načež mi sdělí, že tu nejdůležitější součástku zapomněl, a nabídne mi, že si labyrint můžu vyčistit sama. V ruce drží plastové cosi obalené vodním kamenem. Jirásek by zaplakal, já startuju pro ocet. Muž činu vycítí šanci a vysvětlí mi, že mám používat značkové prostředky na údržbu, které má zrovna tady u sebe, tři sta deset za kus. Za kus na bázi octa.
Největší trhák ale teprve přijde „Vy byste si to tam asi nedala zpátky sama, že ne?“
Tos uhádl, hochu, já v puzzle nejedu. Rozhlédnu se. Leží tu pár součástek, nějaké spojky a šroubky, faktura za práci a dopravu na dvanáct stovek. A uprostřed zkázy stojí on, připravený běžet za dalším kšeftem. Překvapením začnu couvat. Jenže šlápnu na něco kovovýho a ztratím rovnováhu. Máchnu rukama ve vzduchu, a abych neupadla, chytím se za to, co mám nejblíž.
Za jeho hlavu.
Nutno dodat, že to byl důrazný argument.
Foto: Helena Tutterová