Taky jste jako malí moc rádi chodili na houby, ale vlastně je rádi vůbec neměli? Já aspoň takové dítko byla – sbírání hub jsem milovala, jejich konzumaci už tolik ne. Slovo „houba“ pro mě dostalo ovšem minulý rok úplně nový význam. A tak už neznám jen houbu jedlou, jedovatou, či na mytí nádobí, ale také houbu, která umí být velkým pomocníkem při řešení zdravotních komplikací.
Když se mi loni přihodily všechny možné komplikace, tělo na tom nebylo nejlépe. Nejvíce trpělo hlavně proto, že se mu do určitých míst dostaly věci, které tam být neměly. Obsah střev zkrátka s dutinou břišní kamarád být neumí, i kdyby se snažil sebevíc. Takže když u mě taková situace nastala, musela se začít okamžitě řešit. A v té době přišlo do hry použití podtlakové terapie, tedy houby.
Odborně se houba nazývá V.A.C. systém a je využívána v nemocnicích při léčbě hojení ran. Já svou první do břicha dostala při operaci, kdy mi byla vyšita stomie. Vzbudila jsem se s břichem, které bylo podobné spíše bitevnímu poli – na jedné straně stomický sáček, na druhé drén a uprostřed v podkoží houba (představte si jakousi pěnu). Na houbu je vždy napojena „kabelka“ (ano, i toto slovo pro mě dostalo úplně nový význam), díky které se v těle vytváří podtlak, a rána se tak může snáze čistit, uzavírat a hojit. Pěna je tedy pomocí drenážní hadice propojena se sběrnou nádobou, v níž se shromažďuje odsátý sekret, a celý systém je napojen na pohonnou jednotku, která požadovaný podtlak vytváří.
Nicméně upustíme-li od odborných výkladů – jak takovou věc prožívá pacient?
Houbu jsem po dobu nemocničních hospitalizací měla celkem třikrát; největší při výše zmíněné operaci, další při léčbě abscesu a do třetice všeho dobrého u mě byla použita ještě později, při léčbě nehojících se pooperačních ran. O její přítomnosti v podkoží vlastně ani nevíte. Je vaším pomocníkem, který o sobě nedává moc znát.
Jednou z jejích nevýhod je ovšem fakt, že společně s ní musíte všude tahat přes rameno kabelku. V takové situaci je však důležité uvědomit si jedno – není to jen tak obyčejná kabelka, ale velmi drahá záležitost. V podstatě vám může kdejaká milovnice drahých módních doplňků závidět. 😀 A s použitím takové nadsázky a humoru je důležité k věci přistupovat.
Zažila jsem její aplikaci jak přímo na sále při operaci, tak na nemocničním lůžku – když nebylo zapotřebí aplikace do hloubky a zabrání velké plochy. Osobně jsem se aplikování bez anestezie, tedy jak já říkám „zaživa“, ohromně bála. Ale i to není nic, co by se nedalo vydržet.
Když se smíříte s tím, že všude musíte svůj příručák tahat s sebou (a občas také vynuceně zůstat na místě připojeni k síti, když se vám ohlásí nízká baterie zařízení), musíte čelit ještě jedné nepříjemnosti – a sice s houbou je nutné chodit každé 2 až 4 dny na sál na převazy, abyste do rány dostaly houbu novou. Což jde ruku v ruce s dalšími anesteziemi a nepříjemnými stavy nevolnosti po probuzení…
I přes všechny nepříjemnosti, se kterými se při použití podtlakové terapie můžete setkat, ji však považuji za opravdu velkého pomocníka. Rána se vyčistí a zahojí mnohem dříve, než jak by tomu bylo bez ní. A proto pokud se někdy dostanete do situace, kdy vám ji budou chtít lékaři do rány aplikovat, není se čeho bát. Podle mého názoru vám hojení opravdu usnadní. 😊
Foto: archiv Nikoly Martinkové
