Letošní zářijové povodně způsobily i to, že Roska Ostrava nemohla na rekondiční pobyt do hotelu Davidův mlýn ve Starých Těchanovicích vyrazit jako obvykle v předposledním zářijovém týdnu. Do areálu, který leží jen kousek od přehrady Kružberk a u něhož jsou i rybníky a překrásná příroda, se jedenáctičlenná výprava vydala až na konci října.
Když předposlední říjnové úterý vcházím do Davidova mlýna, dýchne na mě závan pozdního „babího léta“. Dopolední sluneční paprsky sice příjemně hřejí, ale už nemají tu sílu. Navozují však atmosféru pohody. Na verandě se vyhřívají kočky. Je jich asi sedm nebo osm, další přichází, takže možná i devět. Líně se protahují, jak to umějí jen ony, některé mě pro jistotu zkontrolují pohledem. A pak se uklidní a pokračují v odpočinku. Jako by si sdělily: Jde pomalu, kulhá, nic nám nehrozí. Mají pravdu, i kočky poznaly, že mě zase zlobí pravé koleno.
Když otevírám dveře tělocvičny, kde Martina Gallischková právě zahajuje pravidelné cvičení pro dalších deset účastníků rekondičního pobytu, je přesně deset hodin. Všichni už leží na podložkách a pečlivě se snaží podle jejích pokynů zvedat ruce, natahovat špičky na nohou, zkrátka cvičit tak, aby se pořádně protáhli a udrželi se ve formě. Ale najdou si čas, aby na mě přátelsky zamávali nebo mě přivítali úsměvem.
S většinou roskařů se už znám, takže je to pro mě moc milé setkání. Vedoucím letošního rekondičního pobytu je Vlaďka Fanfrlová, ta si „šéfování“ vyzkoušela i na předchozích akcích Rosky Ostrava, protože se snaží pomoct předsedkyni ostravské Rosky Nadě Novákové.
Tak trochu opožděná rekondice…
S Vlaďkou se známe z tradičních výšlapů ostravské Rosky na Prašivou i z jarního pochodu podél pravého břehu řeky Ostravice.
„Moc jsme se na rekondici těšili. Ale ta letošní je trochu jiná. Člověka až překvapí, jaký rozdíl ty čtyři týdny udělají. Loni jsme tu byli v předposledním týdnu září, letos jsme se sem dostali kvůli těm povodním až o měsíc později. Sice se rychleji stmívá, večer se už nedá kvůli chladu posedět venku, ale listí na stromech zase nabralo ty nejúžasnější barvy, takže by člověk jen mohl zůstat na pokoji a užívat si očima,“ říká mi Vlaďka.
Abych nenabyl dojmu, že letošní opožděná rekondice je bez aktivit, hned začne jmenovat, co vše její účastníci absolvovali a na co se chystají. „Jako vždy se při rekondičkách snažíme vymýšlet program tak, abychom zapojili ty, kteří mohou chodit, a ty, kterým už to zdravotní stav neumožňuje. Jednoduše bych to řekla tak, že letošní pobyt v Davidově mlýně má trochu jiný náboj. Je to taková rodinná akce,“ říká Vlaďka a dodává, že „přátelské špičkování“ nechybí ani letos.
Kamarádi, kteří chybějí
Zářijové povodně postihly Opavsko velmi silně. Jak mi Vlaďka vysvětluje, letos v Davidově mlýně chybí i pravidelní účastníci předchozích rekondičních pobytů. „Někdo měl už zamluvenou dovolenou v práci, teď už si ji vybrat nemohl. Máme i pravidelnou účastnici z Opavy, jejíž domek povodeň zasáhla hodně citelně, moje kamarádka Vlasta, ta s námi jezdí vždycky, už je zase na návštěvě rodiny ve Švýcarsku. Samozřejmě chybí i šéfka ostravské Rosky Naďa Nováková, kterou v novém termínu nepustily zdravotní problémy. Další náš kamarád musel na operaci páteře. Z tohoto pohledu je letošní pobyt ochuzený, ale některé věci člověk ovlivnit nemůže,“ říká Vlaďka, a aby to nevyznělo moc pesimisticky, obrací téma rozhovoru k jídelníčku.
Musím přiznat, že i to mé pochroumané koleno málem naskočilo zpátky, když mi jmenuje, že na večeři bude špíz s hranolky a na povečerní posezení si většina roskařů v restauraci už objednala horké maliny se šlehačkou.
Abychom nesklouzli jen k jídlu, dodává Vlaďka, že i letos si účastníci rekondice užívají masáží a také vycházek do okolí. „Byla jsem se projít s Jirkou Tisovským a jeho přítelkyní Martinou. Jirka má vozík, ten elektrický, takže na nás občas musel rád počkat. Navíc pěkně fotí, tak jsme obdivovali, jak se podzimní listí dokáže vybarvit. Okolí místa, kde bydlíme, je opravdu kouzelné,“ říká mi šéfka letošní rekondičky v Davidově mlýně,
Co bude po večeři? Olympiáda
Tím, že Roska Ostrava letos vyrazila do Starých Těchanovic později než v plánovaném termínu, trochu se změnil i program rekondičního pobytu. Vlaďka s kamarády proto naplánovala více aktivit i do vnitřních prostor. „Ale to je hlavně kvůli počasí, ve středu má pršet. Tak zůstaneme uvnitř. Vytvoříme dvě družstva a uděláme si olympiádu. Bude mít pět až šest disciplín a věřím, že zábavy si užijeme dost a dost. Jak už to znám z minulých rekondiček, dospělí bývají často hravější než děti,“ usmívá se Vlaďka.
Můj čas v Davidově mlýně je omezen. Musím totiž včas dorazit do porubské nemocnice k ortopedovi, aby se podíval na to bolavé koleno.
Proto se jen bleskově ptám Zdeňka Jihlavce, kterému je letos sedmaosmdesát a měl by tedy mít patřičný nadhled, jak je s letošním pobytem v Davidově mlýně spokojený. Zdeněk mi odpovídá stručně a výstižně: „Když jsi někde s lidmi, mezi kterými ti je dobře, tak je jedno, jestli to je v září nebo v říjnu.“
Roska Ostrava
Nestátní nezisková organizace, které sdružuje nejen pacienty s roztroušenou sklerózou, ale i jejich příbuzné, je regionální organizací Unie Roska ČR. Veškerá činnost je věnována lidem s roztroušenou sklerózou mozkomíšní. Mezi aktivity Rosky Ostrava patří například plavání, cvičení, hipoterapie, výlety do přírody, ale třeba i každoroční výšlap na beskydský vrchol Prašivá, pořádání Světového dne roztroušené sklerózy v Klimkovicích či rekondiční pobyty.
Roztroušená skleróza
Chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému, jehož příčina není dosud známa. Propuká většinou v mladším věku, častěji postihuje ženy. Na celém světě trpí RS 2,5 milionu nemocných, v Česku se odhaduje počet pacientů na 20 tisíc, v Moravskoslezském kraji zhruba na 3 tisíce. Onemocnění přináší poruchy vidění či hybnosti, včasná léčba může podle odborníků zachránit 20 až 30 let aktivního života. Roztroušená se skleróze říká proto, že místa, kde se vytvářejí plaky (jizvy), jsou roztroušená po celém mozku a míše.
Foto: Břetislav Lapisz, Jiří Tisovský, Vlaďka Fanfrlová
