Jaké to je žít s nevyléčitelnou nemocí? Proč je důležitá včasná diagnóza a včasná léčba roztroušené sklerózy? Jak a proč i obyčejný obrázek slunečnice může pomoci a přinést naději? To vše se Nadační fond IMPULS snaží předat dětem mateřských, základních i středních škol po celé republice, které se zapojily do soutěže k jeho osvětovému projektu Rozsviťme ČR.
Je poslední lednový den, na prvním stupni Základní školy v Černošicích-Mokropsech právě končí velká přestávka a školáky čeká už jen jedna vyučovací hodina před rozdáním pololetního vysvědčení. Ve 3. D dnes bude místo matematiky vyplněna interaktivní besedou o roztroušené skleróze. Žáci programu Začít spolu se totiž na podzim zúčastnili výtvarné soutěže Rozsviťme ČR a se svými obrázky slunečnic na podporu nemocných uspěli jak u poroty, tak v internetovém hlasování.
Už na chodbě nás v mumraji dětí přesouvajících se do jiných tříd nedočkavě vítá třeťačka Emma a září jí oči. Právě ona posbírala v kategorii ZŠ 1. stupeň za svůj výkres nejvíce hlasů a její slunečnice se líbila také porotcům. Společně s ní ocenila porota ve složení violistka Kristina Fialová, výtvarnice Zuzana Čížková a fotograf Aleš Zajíček také dalších pět jejích spolužáků.
Osvěta hrou
Dnes je náš „impulsí“ tým, který osvětový projekt Rozsviťme ČR společně s výtvarnou a literární soutěží před šesti lety vymyslel a každoročně jej organizuje v rámci celé České republiky, v plném složení. Kateřina, Marcela a Eva. Společně jsme přišly dětem za jejich díla rozdat diplomy a ceny a zároveň jim přiblížit, co tato nevyléčitelná nemoc obnáší, jak se lidé s „ereskou“ cítí a co prožívají. Včasná osvěta a informovanost je u této nemoci totiž nesmírně důležitá. Roztroušená skleróza je nemoc mladých lidí, a čím dříve je zahájena léčba, tím vyšší šanci na prožití plnohodnotného života mají.
Zvoní. Děti uklízejí hry a přesouvají se z koberce do svých lavic. Kateřina přebírá slovo od třídní učitelky Lucie a hned si získává pozornost dětí, které se aktivně hlásí a pohotově reagují na její otázky a informace, dávkované úměrně jejich věku. „Lidem s roztroušenou sklerózou se někdy špatně chodí nebo hůř vidí,“ vysvětluje všem vzápětí devítiletý Matyáš. Je vidět, že o nemoci už někdy slyšel a že si ji zcela správně a jistě neplete se stařeckou demencí.
Děti si chvíli zkoušejí cvičení na koncentraci a pak přichází čas na hry. V mžiku vzniká holčičí a klučičí tým. Kluci začínají „Kimovkou“, tedy Kimovou hrou na procvičení zrakové paměti, zatímco holky se pouštějí do úkolu postavit co nejvyšší věž z dřevěných kostek, ovšem handicapované omezením jemné motoriky svých prstů navlečenou rukavicí nebo chňapkou.
Kolik chlapců si vybaví všech deset předmětů zakrytých šátkem, které si mohli prohlížet pouze jednu minutu? Někdo na lísteček do seznamu zapomene napsat kaštan, jiný marně přemýšlí, jak se říká kolíčku na prádlo. Holt v dobách sušiček děti bezpečněji poznají spíše USB flashku, která je pod šátkem společně s notýskem, autíčkem, kamínkem a dalšími drobnostmi.
Pravidelně procvičovat paměť je nezbytné i u zdravých lidí, u ereskářů pak dvojnásob. Neméně důležitá je i práce s jemnou motorikou, která u pacientů bývá často zhoršená. Třeťačky už to, jaké to je, když v prstech ruky člověk nemá stoprocentní cit, pocítily na vlastní kůži – věž z kostek se s ohlušujícím randálem poněkolikáté řítí k zemi. Skupinky se po chvíli vymění, klukům se sice daří postavit o něco vyšší věž, ale za cenu toho, že nevydrží zůstat omezení navlečenou rukavicí a špičku věže navyšují holýma rukama. No jo, „zdravýma“ rukama se to pak staví jedna báseň!
Odměny za léčivé slunečnice
Do konce vyučovací hodiny zbývá pár minut, přichází slavnostní chvíle vyhlášení výsledků soutěže. Dva ocenění dnes bohužel chybějí, a tak jim diplomy a dárky odkládá paní učitelka stranou. Emma, Kája, Kuba a Maty dostávají naši pohádkovou knížku Puntička, maratonské lahve na pití a nákrčníky. Ty si domů odnesou za zapojení se do soutěže i ostatní spolužáci. Paní učitelka Lucie dostává k nákrčníku ještě dvě publikace o RS – Hledá se 16 tisíc a Když máš eresku, nepropadej stesku. Osvěty není nikdy dost a nikdy nevíme, kdy někoho ze zhruba dvaceti tisíc nemocných Čechů potkáme osobně. Kdy někomu sami můžeme významně pomoci už jen tím, že naopak víme.
Zvoní. Balíme naše interaktivní hry a loučíme se, děti si zkoušejí nákrčníky a připravují si desky na pololetní vysvědčení. Další beseda je za námi. Další dvě desítky oslovených dětí, kterým se snad rozsvítí kontrolka, až jednou třeba někdo z jejich okolí začne zakopávat, být extrémně unavený nebo mít rozmlžené vidění. A dohlédnou na to, aby to dotyčný nepodceňoval a došel si okamžitě k lékaři.
Možná jsme právě uchránili alespoň jeden kvalitně prožitý lidský život, jednu naději na včasně podchycenou léčbu. Za dobu našeho slunečnicového projektu jsme důležité informace a všeobecnou osvětu o eresce předali během sedmi desítek podobných besed ve 46 školkách a školách. Příští rok můžeme přijet pro změnu třeba k vám. Sedmý ročník soutěže Rozsviťme ČR, do níž se dosud zapojilo téměř půl druhého tisíce dětí a dospělých, už klepe na dveře…
Foto: NF Impuls
