Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

1. ledna 1990 měl na britské televizní stanici ITV premiéru skeč Mr. Bean neboli Pan Bean. Skeče s tímto roztržitým mužem se brzy staly populární po celém světě. Málokdo však ví, že představitel hlavního hrdiny Rowan Atkinson se potýká s koktavostí.

Pán v tvídovém saku a červené kravatě, jeho plyšový medvídek Teddy a potyčky s modrou dodávkou značky Reliant Regal – to jsou věci, které charakterizují jednotlivé díly skečů s Mr. Beanem. Ke slávě pořadu však značně přispělo i to, že byl srozumitelný napříč kulturami, a to díky tomu, že hlavní hrdina téměř nemluví (výjimkou je celovečerní film Bean: Největší filmová katastrofa, kde se hlavní hrdina podívá do USA, nicméně kvůli tomu, že se rozmluvil, sklidil od některých fanoušků kritiku) a vtipné situace nastávají díky jeho činům a výrazům ve tváři.

Cesta Rowana Atkinsona k herectví, neřkuli Mr. Beanovi, ovšem nebyla přímočará. Jako dítě byl šikanován za svoji koktavost. Podle jeho spolužáka, pozdějšího britského premiéra Tonyho Blaira byl ve škole velmi zakřiknutý. Nicméně už tehdy bavil své okolí různými grimasami. Na střední škole byl premiantem v přírodovědných a technických předmětech, a proto zamířil po maturitě na Univerzitu v Newcastlu, kde vystudoval elektroinženýrství. Poté nastoupil na Oxfordskou univerzitu, kde studoval tentýž obor na magisterském stupni. Právě na Oxfordu se začal věnovat komediální tvorbě a seznámil se tam s pozdějšími kolegy, scenáristou Richardem Curtisem a skladatelem Howardem Goodallem (ten složil znělku k sitcomu o Mr. Beanovi). Po promoci pokračoval na téže škole v doktorském studiu, ale nakonec dal přednost herectví.

Mr. Bean však přišel až o mnoho let později, kdy už měl Rowan Atkinson praxi z rádia i televize, například z komediálního seriálu Černá zmije. Jak už bylo řečeno, film se stal záhy hitem na celém světě, především v Číně a v Malajsii.

„Jeho popularita plyne jednak z mezinárodní srozumitelnosti jeho humoru, jednak z velké obliby, které se v Asii těší groteska jako taková. U Mr. Beana jde jak o stylizovaný herecký projev (postava je vtipná už jen tím, jak vypadá), tak o vtipnou kreativitu a neortodoxnost, s jakou přistupuje k řešení různých výzev, s nimiž se setkává. Mnoho populárních komiků v čínském i obecně asijském filmu se inspirovalo u klasických němých grotesek a tato inspirace je patrná právě i u Mr. Beana,“ vysvětluje Miroslav Libicher, doktorand na katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který zde přednáší o nezápadní filmové produkci a o bollywoodské kinematografii. Mr. Bean měl koneckonců také předlohu v němém filmu – konkrétně u Monsieura Hulota, kterého v 50. a 60. letech ztvárnil francouzský komik Jacques Tati.

Ale jak je možné, že se podařilo Rowanu Atkinsonovi prorazit ve filmové tvorbě s koktavostí, a proč si toho diváci ani posluchači nevšimli?

„Různě to přichází a odchází. Zjišťuji, že když hraju někoho jiného než sebe, koktání mi zmizí. Možná mě to inspirovalo k tomu, abych se dal na dráhu, na kterou jsem se dal,“ vysvětlil Atkinson v rozhovoru pro časopis Time v roce 2007.

Poté, co v roce 2012 vystoupil jako Mr. Bean na zahajovacím ceremoniálu olympijských her v Londýně, oznámil, že s hraním Mr. Beana skončí. Nakonec to však nedodržel a jako Mr. Bean se ještě objevil několikrát v reklamě a další filmové tvorbě, naposledy v čínské komedii Huan Le Xi Ju Ren v roce 2017.

Kdo by se rád podíval na staré i novější díly Mr. Beana pohromadě, má díky internetu možnost – na serveru YouTube má Mr. Bean vlastní kanál, kde se občas pořádají živá vysílání starších dílů spolu s chatem, takže fanoušci mají možnost se seznámit i mezi sebou navzájem.

 

Foto: Wikimedia Commons / Antonio Zugaldia [CC BY 2.0]

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Ivana Recmanová

Ivana Recmanová

Pracuji v Reveniu jako redaktorka a zároveň působím na volné noze jako překladatelka, lektorka a mediální poradkyně. V letech 2018 - 2020 jsem byla členkou Poradního orgánu pro monitorování práv osob se zdravotním postižením zřízeném při úřadu veřejného ochránce práv. V minulosti jsem publikovala například v Deníku Referendum, Mladé frontě DNES, Alarmu nebo Novém prostoru. Jsem diagnostikovaná autistka. Ve volném čase se věnuji psaní poezie, cestování, hudbě a dobrovolnické činnosti pro Trans*parent a Amnesty International.

Další příspěvky autora