Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Mít narozeniny v květnu má řadu výhod na severní polokouli panuje teplejší období, a tak si můžete uspořádat venkovní párty. Pokud chodíte do školy, potěší vás, že v květnu ještě běží výuka, a tak se vám nestane, že vám kamarádi nebo spolužáci utečou na prázdniny. Ale některá data jsou zákeřná.

Narodila jsem se 25. května. To datum se dobře pamatuje, protože květen je pátý měsíc v roce a číslo 25 je druhou mocninou pěti… No nic. Prostě jsem si dlouhou dobu myslela, že jsem se narodila dobře: mám zapamatovatelné datum, venku je tou dobou obvykle příjemně (aspoň tedy v zeměpisných šířkách, kde jsem kdy žila) a zároveň se tento den vyskytuje každý rok (zdravím všechny, kteří se narodili 29. února).

Čím jsem byla starší, tím víc jsem si naopak uvědomovala, že moje narozeniny jsou zapamatovatelné, ale ve stínu jiné události.

„Ahoj lidi, dneska je Ručníkový den! Omotejte si ručník okolo krku a vzdejte hold Douglasu Adamsovi!“ Tyto a podobné zprávy vídám rok co rok na Facebooku, když slavím narozeniny. Douglas Adams, pokud ho neznáte, je autor knihy Stopařův průvodce po galaxii, což je publikace, z níž vzešla myšlenka, že odpověď na cokoliv je číslo 42. Neptejte se mě proč, protože jsem ji nečetla.

A tak se mi stávalo, že i lidé, kteří mě osobně znali, pobíhali ten den po ulici s ručníkem, ale nepopřáli mi.

Mrzelo mě to? Trochu ano. Na druhou stranu, Stopařův průvodce po galaxii je jen záležitostí několika nadšenců sci-fi. V jiné situaci se nejspíš nacházejí lidé, kteří se narodili 24. prosince (a navíc se jmenují Adam nebo Eva) nebo 11. září. To druhé je samozřejmě smutné výročí, a pokud se člověk narodil před rokem 2001, asi se nevyhne otázce: „A jaké to bylo, když jsi sfoukával(a) svíčky na dortu a zrovna padala v New Yorku Dvojčata?“ Mě se nikdo na atentáty ani teroristické útoky neptá a dárky dostávám tři různé dny v roce (na svátek, narozeniny a na Vánoce).

Ale těžko to mohu srovnávat, když jsem se v životě narodila jen jednou a své datum narození už nezměním. Ale pokrok nezastavíme a možná se nemyslitelné stane v budoucnu skutečností, což by znamenalo, že vám srovnání poskytnu 25. května roku 2034 – to mi bude 42 let.

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Ivana Recmanová

Ivana Recmanová

Pracuji v Reveniu jako redaktorka a zároveň působím na volné noze jako překladatelka, lektorka a mediální poradkyně. V letech 2018 - 2020 jsem byla členkou Poradního orgánu pro monitorování práv osob se zdravotním postižením zřízeném při úřadu veřejného ochránce práv. V minulosti jsem publikovala například v Deníku Referendum, Mladé frontě DNES, Alarmu nebo Novém prostoru. Jsem diagnostikovaná autistka. Ve volném čase se věnuji psaní poezie, cestování, hudbě a dobrovolnické činnosti pro Trans*parent a Amnesty International.

Další příspěvky autora