Leden začali Chvojkovi zostra, plánovaným hladověním a extra pohybem. Jana s Terkou se vydaly na měsíc na redukční pobyt do dětské Olivovy léčebny v Říčanech. U toho jsme samozřejmě spolu s magazínem Reportér nemohli chybět! Na žádnou proceduru jsme se sice vecpat nezvládli, ale to s akční Janou vůbec nic neznamená.
Já teda nevím, co si pod pojmem bezbariérový představujete vy, ale já většinou něco úplně jiného, než to, co prý bezba je.
Má úžasnou schopnost vysvětlovat i složité věci jednoduše a dávat je do logických souvislostí. Neuron je v jejím podání vyloženě kámoš, takže máte chuť začít žít zdravěji okamžitě a dobrovolně. Profesorka Kubala Havrdová rozhovory téměř nedává, proto je mi ctí povídat si s ní nejen o eresce a ťuflících na mozku, ale i o bacilech z lékárny a přetahování úředníků s lékaři.
Domov sv. Máří Magdalény v Jiřetíně pod Jedlovou je určený mentálně postiženým maminkám, obětem domácího násilí a jejich dětem. Takto zaměřený azylový dům je v republice ojedinělý, přesto si letos kvůli nepochopitelně zkráceným dotacím musí vystačit s rozpočtem o jeden a půl milionu nižším. Domov pátým rokem vede Marcela Dvořáčková, vítězka loňského ročníku Ženy regionu. Společně s dvanáctičlenným personálem nyní stojí před nelehkým rozhodnutím, jak maminkám a dětem pravidelně zajistit
jsi jedinej prcek, kterýho mi v následujících dnech nebude nikdo cpát na péefku, hrnku nebo kalendáři. Už proto Tě mám ráda. Nemusíš skákat na trampošce a stejně letíš, jsi boží. Promiň. 🙂 Taky se kamarádíš namátkou s oslem, kravkou, ovečkou a možná i zlatým prasátkem, což se mi do života zdá celkem příhodný. Tedy i s chlívem, delegací, hudbou a hvězdami. Taky poznáním, prostou láskou, nožkama v teple a
Dvacet dva let. Tak dlouho se odvíjí historie berounského Klubíčka, organizace, která nabízí služby, poradenství, uplatnění i zážitky lidem s postižením a jejich blízkým. Začalo to semknutím několika rodin, pokračovalo trochou oficialit a rozběhlo se do spousty nápadů a směrů napříč regionem. Klubíčko roste se svými klienty a klienti rostou i díky Klubíčku. Začtěte se a přesvědčte se sami.
Spisovatelka, copywriterka a publicistka, říká Google faktograficky a nudně. Jenže Anna Burdová, čerstvá posila neziskovky Revenium a redakce Inspirante, fakt není jen to. Mluví, když má co říct, píše, protože psaní miluje a nemůže jinak. Našla se coby autorka dětských knížek, redaktorka nebo pozorovatelka a milovnice všeho živého. Čerpá z vlastních zkušeností a zajímavých setkání, klidně i těch z Návštěv POTMĚ. Bere věci tak, jak přicházejí, a
Tak mám prý začít stupňovat vánoční atmosféru. Jakože sedáme na sáňky, kolekci mezi kolena, vaječňák do ruky a dvě kila mouky do náruče. Pustíme Rolničky, rybí prsty vezmeme v síťovce na výlet Náplavkou. Narazíme sněhule, nos a uši namažem Niveou a při procházce po příbuzných se rozhovoříme o nezbytnosti rodinných pout. Já bych poutala, až bych brečela, aspoň se to ode mě čeká. Ježíšek to vidí.
Je to tu zas. Sychravo, lezavo, mlhavo. Klendra a bacily. Mě klepne. Nechápu, co je to za módu chodit po světě připochcíplej.
Jak psát o něčem, co má slovo a jeho pojetí přímo v tématu? Tak se ukaž, Šafránku! 🙂 Začal 17. ročník výstavy Cesta za duhou. Až do konce listopadu budou moci kolemjdoucí před pražskou Economií poznávat tvorbu lidí s roztroušenou sklerózou. A že je rozhodně proč se zastavit. Zdálo by se, že většinou spíše minimalistické pojetí tolik nezaujme, ale opak je pravdou. Krátké básně, příběhy nebo i pár
