Inspirante

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Město, galerie, normalita #schíza

Právě jsem se vrátila z výletu s kamarádkou a ptám se: Co ve skutečnosti znamená být normální? Jsme šílení my, nebo tato společnost? Jak vlastně poznáme, že jsme zdraví? Je možné se doopravdy zotavit z vážné psychické nemoci, přestat jednou brát konečně léky a na psychoterapii docházet „jen“ jako na podpůrnou, preventivní službu v každodenním životě, ne na nezbytnou, léčivou součást psychiatrické léčby? Poslední tři dny jsem se cítila normální. Po tuto

Více »

Osvěta je důležitá, říká maminka o poporodní depresi a úzkostech

Je maminkou dvou synů, která si prošla poporodními depresemi a úzkostmi. Své zkušenosti se před lety rozhodla veřejně sdílet a nyní působí jako peer konzultantka v organizaci Úsměv mámy, která provází maminky v období, kdy se u nich vyskytnou psychické obtíže spojené s příchodem miminka. S Adélou Sedlákovou, jejíž cesty k této organizaci vedly nejprve přes vlastní ilustrace, jimž se stále věnuje, jsme si povídaly o důležitosti osvěty a informovanosti maminek v oblasti duševního zdraví. Organizaci

Více »

Rituály a péče o sebe jsou dostupné každému

Barbora Vavřichová je psycholožka, jež své služby nabízí také v rámci ČVUT, věnuje se pořádání zážitkových workshopů a už několik let vede web www.self-care.cz, kde píše články o tématu sebepéče. Vytvořila také Karty sebepéče s návodnými otázkami reflektujícími náš vnitřní život. Myslím, že takové podoby mohou mít i rituály, které v našich uspěchaných životech leckdy chybějí, a tak jsem ji oslovila, abychom si povídaly právě o trávení našeho času trochu ritualizovanějším způsobem, než jsme

Více »

Léto #schíza

Čas vlahých večerů, hudebních festivalů, optimismu, čas svobody a radosti: léto se pomalu blíží a já se ho nemůžu dočkat. Odjakživa jsem toto období milovala. Charakterizuje mě to natolik, že pro moji první psychoterapeutku to bylo znamení, že mám v rámci psychické kondice „zdravé jádro“, jdoucí ruku v ruce třeba taky s tím, že mám raději brzká rána než temné noci; ač jsem tedy, co se týče cirkadiánních rytmů, spíše

Více »

Třicítka #schíza

Letos mi bude třicet. A jsem v bodě, kdy se rozhoduji, jak dál. Bilancuji. Ohlížím se za uplynulými deseti lety, kdy začala moje dospělost. Stihla jsem odmaturovat, vystudovat vysokou, získat první „serióznější“ práci, navázat nová přátelství. Asi se shodneme, že věk mezi dvaceti a třiceti je náročný; ač někteří rádi říkají, že v pětadvaceti „jsme přece mladí a jen si užíváme“. Faktem ovšem je, že v tomto věku nejčastěji dokončujeme vzdělání

Více »

Úzkostí a depresí přibývá. Psychoterapie může pomoci, jděte jí naproti

Doba je složitá a tlačí na výkon, kdo by neměl pocit, že je toho na něj příliš? Máme za sebou světovou pandemii, je válka na Ukrajině, řešíme inflaci. Někde se to projevit musí. V populaci přibývá duševních onemocnění, především úzkostí a depresí, říká mi Andrea Dally, mladá psychoterapeutka a výzkumnice. Už během studií pracovala ve start-upu, nyní působí v centru Adicare jako terapeutka úzkostí, poruch nálad a závislostí na alkoholu, dělá výzkum,

Více »

Tváří v tvář křehkosti a nezdolnosti

S krizovou interventkou, psychoterapeutkou a básnířkou Danielou Vodáčkovou o krizích ve společnosti, počátcích krizové intervence u nás, dostupnosti dětské psychoterapie a třeba i o tom, jak vás spirituálně může formovat návštěva kostela v Drážďanech. Ve své profesní praxi se vedle psychoterapie věnujete také krizové intervenci (KI). Byla jste u jejího zrodu u nás v 90. letech. Mohla byste toto období přiblížit? Počátky metody krizová intervence v České republice nejde jednoznačně vystopovat. První krizové pracoviště – linka důvěry

Více »

Úklid duše
#schíza

Na poslední terapii jsem s psycholožkou řešila, jak vnést režim do běžných dnů. Jelikož pracuji z domova, mám organizaci svého času výhradně ve své (bez)moci. A jelikož se má začít od píky, mluvily jsme o naprosto základním kameni dne: ráno. Jako absolutní sova, co se týče výkonnosti a energie, je tato část dne pro mě nejtěžší; na rovinu: každý den jsem ráda, že vůbec vstanu z postele v nějakou rozumnou dobu. Takže

Více »

Slavní s handicapem: indická tanečnice s amputovanou nohou

Sudha Chandran je indická herečka a tanečnice stylu Bharatanatyam (nejrozšířenější forma indického klasického tance). V 80. letech si zranila nohu při dopravní nehodě, postupně končetinu postihla gangréna a rodiče se rozhodli nohu amputovat. To však nezabránilo její umělecké kariéře: je nadále zavedenou tanečnicí stylu Bharatanatyam a vystupuje v televizi a filmech jako před nehodou. Sudha Chandran se narodila v Bombaji, ačkoliv její rodina pochází z města Vayalur v Tamil Nadu. Její prarodiče, kteří byli tamější čtvrtá

Více »

Rok
#schíza

Před pár dny (shodou okolností na tátovy a tetiny narozeniny) to byl přesně rok, co moje máma zemřela. Nebylo to tak smutné, jak jsem čekala; ale myslela jsem na ni pořád. Ten den jsem nedělala nic neobvyklého: vyřídila jsem patřičná blahopřání, která se tak „pěkně“ sešla v jeden den (jsou tohle ty věci mezi nebem a zemí?) a užívala klidnou neděli. Je to paradox, jak se to sešlo: v jeden

Více »

INSPIRANTE doporučuje