Všichni jsme o nich slyšeli, mnozí se nakazili a většina se zase vcelku rychle vyléčila. Předsevzetí jsou trochu jako zákeřný virus. Chystáte se užít si svátky, snad i trochu toho volna, najednou bác, jsou tu. Šíří se dokonce i po síti a málokdo je vůči nim imunní. A já bych se tu chtěla pochlubit, že zrovna já touhle obranyschopností oplývám. Jako správný autista totiž nevidím žádný smysl v tom, abych si na sebe vymýšlela věci, do kterých se mi nechce, z nichž se mi dělá špatně při pouhém pomyšlení, jen abych z jakéhosi záhadného nelogického hnutí mysli došla k závěru, že k dobru a zdraví je třeba se protrpět. Kdepak, přátelé, utrpení mám dost i bez předsevzetí. A taky mám dost drzosti, abych neváhala společenskou konvenci zneužít ve vlastní prospěch a jako předsevzetí si navymýšlela věci, z nichž plyne povyražení, úleva, zábava a nějaké to metání životních kozelců z čiročiré bujarosti.
No a protože malé cíle nejsou hodny velkého šílenství, zvolila jsem si rovnou sousto na samém horizontu možných událostí – výběr a výcvik asistenčního psa svépomocí. Sousto je tak velké, jak to zní, a ještě má velmi huňatý chuťový ocas. Zkusmo tedy sdílím své plány v naději, že mě někdo důrazně zarazí, většinou se totiž všechny dobré plány po zásluze zhatí a cizí neštěstí potěší mnohé nejvíc. Zatím to nezafungovalo, tak jsem se rozhodla udělat komplice ze všech čtenářů svého sloupku a nabídnout jim možnost stát se tím vyvoleným sabotérem mých snů. Přání se mají plnit, ale jen o Vánocích, v Čechách musíme držet tradice a nevnášet do nového roku moc optimismu. Vkládám tedy do našeho národa nemalou důvěru!
Mohla bych si určitě najít jiná předsevzetí, dovolenou v Karibiku, bohatého manžela, výhru v loterii, nebo koupi hradu v Transylvánii (i se služebnictvem a strašidly). Jenže, a to tušíme všichni, je třeba volit předsevzetí neuskutečnitelná – předsevzetí jsou totiž jako mrkev na konci klacku, příslib odměny v budoucnosti, která zůstává pořád stejně daleko. Nakonec je díky tomu i selhání omluvitelné a úspěch stále není vyloučen.
A když si to vezmu kolem a kolem, není moje přání ani tak fantaskní. Kolik lidí se kupříkladu zcela vážně pokouší vypotit bramborový salát a řízky – dokážete si představit, jak velké póry byste museli mít, abyste vypotili kus mrkve nebo okurky? Nebo kakaový pracen? Ať už máme podivná puzení z bujnosti, nebo přemíry bramborového salátu, zkusme se všichni uklidnit, zastavit a pořádně nadechnout – dýcháním se totiž také spaluje energie.
A jaká předsevzetí jste si letos dali vy?
Foto: Pixabay
