Je nefér vzdávat se kvůli rodičovství kariéry

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Jak zvládnout péči o děti a kariéru? Tuto otázku řeší spousta z nás a stejně tak se spousta z nás bojí, že se to nepovede. S tím se rozhodla zatočit Andrea Bohačíková, zakladatelka a ředitelka organizace M.arter, která pomáhá rodičům malých dětí rozvíjet své schopnosti a dovednosti. Díky své činnosti byla tato organizace nominována v kategorii Best Social Impact Startup 2020 (startup s nejlepším společenským dopadem) v soutěži Central European Startup Awards (ceny středoevropských startupů).

Jak vznikla myšlenka založit M.arter?

Na vysoké škole jsem se setkala s životem matky malého dítěte, a to ne díky sobě, zatím matka nejsem, ale díky kamarádce Kristýně. Najednou se nám ukázal úplně nový svět, který neodpovídal reklamám ani filmům. Mateřství nebylo tak růžové, jak tam bylo vykreslováno, a objevovala se v něm sociální deprivace, frustrace a deprese. Stejně tak se v něm objevuje syndrom vyhoření. Zjistily jsme také, že během mateřství se zvyšuje riziko alkoholismu. Pětina žen, kterým je v České republice diagnostikována závislost na alkoholu, začíná pít na rodičovské dovolené. Jedním z mých prvních vzorů byla maminka a nedovedu si představit dětství s ní a flaškou na hřišti. I když nejsem matka, začala jsem se tím zabývat a víc do toho pronikat. Zjistila jsem rovněž, že mezi matkami dětí do 4 let je obří nezaměstnanost – až 60 %. A to jsou údaje z doby před koronavirovou pandemií, jelikož ještě nemáme aktuální data. Když jsem se tyto věci dozvídala, říkala jsem si: Hergot! Co to je?! Nedokázala jsem se s tím smířit. A protože jsem buldok, který si jde za svým cílem, bavila jsem se s lidmi, dávala dohromady nápady, data a nakonec vznikl M.arter. Organizace, která je založena na třech letech průzkumů a studií.

Zmínila jste, že s rodičovstvím zatím nemáte zkušenost. Jak velký problém to byl při zakládání M.arter?

Problém to byl v mé hlavě. Myslela jsem si, že mě ostatní ženy, které mají děti, nebudou poslouchat a budou si myslet, že jim vykládám nesmysly. Při zakládání projektu mi pomáhala moje parťačka a máma, Bára Hošková, ale bála jsem se, že ho stejně cílová skupina nepřijme. Nakonec to tak nedopadlo, snad i díky tomu, že M.arter řídí ze 75 % ženy na rodičovské dovolené, které jsou zároveň profesionálkami ve svém oboru. To ony, ne já, dokazují, že rodičovství není překážkou. Překonat negativní smýšlení mi pomohli pánové. Když jdete na nějaké jednání s lidmi z byznysu, bavíte se o tenisu nebo o golfu. A já jim řekla: Pánové, mám tu jeden projekt, který se zabývá tímhle a tímhle. Oni na to: To je úžasné! Tím, že nejsem máma a poukazovala jsem na problém bez jakýchkoliv emocí, uvědomili si, že má smysl se jím zabývat.

M.arter se nezaměřuje jen na ženy, ale na rodiče na rodičovské dovolené obecně. Využívají jeho služeb i otcové?

Služeb M.arter mohou využívat muži i ženy, nicméně vzhledem k tomu, že před koronavirovou pandemií bylo u nás kolem půl milionu žen na mateřské a rodičovské dovolené a jen 5101 mužů na rodičovské dovolené, je projekt primárně zaměřen na ženy. Našimi kurzy prošlo pět otců z celkových zhruba 500 unikátních účastníků. Naše online komunita čítá přes 4000 členů. Je tam určitě nepoměr a vždy bude, protože v současnosti jsou na rodičovské jen zhruba 2 % otců.

Vnímáte to tak, že společnost se jinak staví k otcům a jinak k matkám na rodičovské? Zdá se, že když jde muž na rodičovskou, okolí ho bere jako hrdinu, kdežto o ženách se říká, že si zničily kariéru a že mají z mateřství vykojený mozek.

Obecně mi tyto stereotypy přijdou jako velký kámen úrazu. Když se stanete matkou na rodičovské, přijdete téměř o všechny sociální role a stanete se jen matkou, což je ta hlavní role, a zůstanete možná ještě partnerkou nebo manželkou. Otcové na rodičovské jsou sice považováni za hrdiny, ale i oni narážejí na stereotypy, např. že jsou pod pantoflem a nechávají se živit. Jinak tomu je v centrech, jinak v okrajových částech měst a jinak na vesnicích. Když se bavíme s muži na rodičovské, říkají, že dítě vnímají jinak. Nejsou to ti víkendoví tatínci, kteří mají na dítě málo času, bez ohledu na to, jestli se tak rozhodli dobrovolně, nebo se musí věnovat práci z finančních důvodů. Když pak žena zůstane na rodičovské, zatímco muž vydělává, ovlivní to její kariéru, plat i důchod, a to negativním způsobem.

V souvislosti s důchody se říká, že částečné úvazky pro rodiče nejsou efektivní, protože s nižším úvazkem se pojí nižší mzda, tím pádem i nižší důchod. Je možné s tím bojovat? Na jednu stranu se rodič chce věnovat dětem, na druhou nechce ve stáří skončit v chudobě.

Když jsme měli konferenci v Brně, ověřili jsme si, že se ženy potýkají s dilematem, zda se věnovat rodině, nebo kariéře. Na naše mastermind setkání (pravidelná setkání lidí zaměřujících se na stejné téma, pozn. red.) přišly mladé ženy, které ještě rodinu nezaložily, jen chtěly zjistit, co řeší matky a jak jim jde kloubení kariéry a rodičovství. Nakonec se dozvěděly, že to možné je! Vstupuje do toho samozřejmě ten malý parťák a spousta věcí se musí upravit, ale nestanete se najednou mimozemšťanem. Částečné úvazky jsou problém, protože jich v Česku nabízíme málo, konkrétně 9 % pro ženy, zatímco průměr EU pro ženy je 32 %. Stát je nepodporuje, ale nejsem stát, abych mu radila, co má dělat. Určitě by bylo dobré ohrožené lidi, ať už rodiče dětí, handicapované nebo seniory, nevyčleňovat z trhu práce. Je tu velký lidský potenciál, který dokáže přinést peníze. To si soukromý sektor a stát ne vždy uvědomují, dokonce i stát nabízí svým zaměstnancům částečných úvazků málo. Ženy, které odejdou na rodičovskou, si platově pohorší a ten rozdíl se už nesrovná. I to je důvod, proč je u nás z celé EU nejvyšší rozdíl mezi důchody mužů a žen. Co s tím? Začít to řešit. Ženy se dožívají vyššího věku a není to fér. Myslím si, že mateřství by nemělo být penalizováno. Když někdo řeší, jestli mít kvůli kariéře dítě teď, nebo až za tři roky, je to fér, ale není fér, pokud někdo řeší, jestli dítě kvůli kariéře vůbec mít.

Vnímáte tento rozdíl i mezi intaktními ženami a ženami, které mají postižení? Ty mohou být od mateřství odrazovány tím, že to údajně nezvládnou a budou špatnými matkami.

Začala bych tím koncem – každá matka se bojí, že bude špatná matka, nebo pochybuje o svých rodičovských schopnostech. Co se týče handicapovaných lidí, dělali jsme v Brně v roce 2019 workshop pro neslyšící. Zajímavostí je, že první z otců na rodičovské dovolené byl právě neslyšící muž. Ten workshop se týkal sociálních sítí, což je činnost, která se dá dělat z domova, a to může vyhovovat právě lidem s handicapem. Odstraňuje to mnoho bariér a dá se to skloubit s péčí o dítě. Letos se kvůli covidu musela spousta věcí změnit, aby nepřestala fungovat. Pojďme tedy hledat možnosti, jak je změnit, aby nám byly ku prospěchu.

M.arter se stal finalistou v kategorii Best Social Impact Startup v soutěži Central European Startup Awards v roce 2020 a vy jste ještě byla nominována v kategorii Ecosystem Hero of the Year (ekosystémový hrdina roku). Je to pro vás radost, ale i závazek?

Ta cena pro nás závazkem je. Už v minulém roce jsme v této soutěži získali titul Freedompreneur of the Year 2019 pro Českou republiku. Což byl první závazek, protože v době nominace existoval M.arter teprve čtvrt roku. Nominace v takto prestižní kategorii ukazuje, že potenciál rodičů dětí, o němž mluvíme, nezajímá jenom nás. Současné nominace po roce znamenají ještě větší závazek. Musíme dělat víc a víc pro naši komunitu a napojit se na stát. Nelze všechno udělat hned, to víme. Co se týče ekosystémové ceny, hodně mě to překvapilo, jelikož jsou se mnou v té kategorii i lidé ze startupů, které působí i sedm nebo osm let. Je to pro M.arter radost a zároveň to znamená, že svou činnost podle určitých kritérií zřejmě děláme dobře. Je to také závazek, neboť jsme se díky tomu dostali mezi hvězdy a chceme zářit dál. Neděláme to pro ceny, chceme šířit své myšlenky. Přesto nás ty ceny těší.

Jaké máte v M.arter plány, co se týče workshopů a kurzů? Plánujete rozšířit své portfolio, případně nějaké kurzy vyškrtnout?

U nás je každá vzdělávací aktivita jedinečná. Jsou od profesionálů z oboru – některé běží pouze jednou, jiné vypisujeme opakovaně. I když vypisujeme kurz k práci se sítí LinkedIn několikrát, pokaždé je jiný, protože lektor si vždy připraví nový obsah. Naše kurzy jsou koncipovány tak, aby byly co nejpraktičtější a bylo v nich co nejméně teorie, protože školy má už každý dost. Vypisujeme je také podle aktuálních témat a podle toho, co si žádá cílová skupina. Například v sociálních sítích je velký potenciál a možnost získat práci. Dají se dělat z domova i během pandemie. Dále máme kurzy zaměřené na psaní CV nebo poznání svých silných a slabých stránek i workshop na nabití mentálních baterek. V návštěvnosti kurzů jsme zaznamenali unikátní nárůst 250 % ve srovnání s minulým rokem.

Budete ve webinářích pokračovat, i když dojde k rozvolnění současných opatření?

To je otázka… Chceme se vyhnout sociální izolaci, tudíž tam budeme mít vždy prvky nějakého setkávání. Na druhou stranu když děláte online kurzy, máte větší dosah, například na vesnici. Takže je určitě ponecháme. Jsou však témata, která teď nemůžeme nabídnout, například prezentační dovednosti, což je moc důležité. Stejně tak jsme řešili, jak udělat pro víc lidí kurz Google Analytics. Máme tedy témata, jež se ve více lidech přes internet udělat nedají, a čekáme, jak to bude dál.

Na závěr se zeptám: Když jste takto zapojená v pomoci lidem na rodičovské dovolené, jak to ovlivnilo vaše uvažování o mateřství?

Ovlivnilo mě to. Mám v týmu trojnásobné matky, a dávají to. I díky M.arter jsem potkala stovky žen, které to zvládají, takže si říkám, že až budu mít toho malého parťáka, komunita mi dá spoustu informací o mateřství a podporu. Můj život se samozřejmě změní, ale vůbec mě to neodradilo. Razíme naopak teorii, že spokojená matka vychová spokojené dítě. A o to nám přece jde, nechceme mít vystresované a frustrované děti.

Foto: Tomáš Branda, archiv M.arter

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Ivana Recmanová

Ivana Recmanová

Pracuji v Reveniu jako redaktorka a zároveň působím na volné noze jako překladatelka, lektorka a mediální poradkyně. V letech 2018 - 2020 jsem byla členkou Poradního orgánu pro monitorování práv osob se zdravotním postižením zřízeném při úřadu veřejného ochránce práv. V minulosti jsem publikovala například v Deníku Referendum, Mladé frontě DNES, Alarmu nebo Novém prostoru. Jsem diagnostikovaná autistka. Ve volném čase se věnuji psaní poezie, cestování, hudbě a dobrovolnické činnosti pro Trans*parent a Amnesty International.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!