Až budeme bilancovat tento rok, bude to trochu jiné, než tomu bylo v posledních letech.
Náš všední život ovlivnila epidemiologická vlna viru covid-19, která proběhla a stále ještě probíhá napříč celým světem. Ovlivnila naše běžné zvyky, rituály, možnost cestovat a pocit svobody. Možná každého trochu jinak, ale prostě vše, co pro nás bylo samozřejmostí běžného dne, se změnilo. Nyní počítáme a analyzujeme škody a dopady. Zvláště velkým tématem je dopad na ekonomiku. To je však jen špička ledovce, další problémy s tím spojené následují a budou nejspíš gradovat. Myslím tím problémy spojené s lidskou nepohodou, potažmo s duševním zdravím. A právě zde bych si dovolil být kritický, protože těmto tématům se stále věnujeme pramálo. Mluvil jsem například se svou bývalou kolegyní, která pracuje na krizové lince a věnuje se domácímu násilí. To během posledních měsíců nejen vzrostlo, ale vzrostla i jeho brutalita. To je jen jeden z příkladů a stejně tak se dá očekávat nárůst počtu rodin s dětmi, které přijdou o střechu nad hlavou, či velká zadluženost. Těch témat je samozřejmě daleko víc a je třeba je reflektovat napříč celou společností.
Dnes si ovšem dovolím reflexi z trochu jiného úhlu. Z toho pozitivního, protože tento pohled je stejně důležitý jako ten, který poukazuje na obtíže. Vzpomínám si, jak mě v průběhu dospívání oslovil spisovatel Vladimír Páral, především svou kritikou stereotypního a zmechanizovaného života nejen v totalitním Československu. Byla to reflexe společnosti a zároveň reflexe jakéhosi odloučení způsobeného konzumním způsobem života. A tady vidím podobnost s dnešní dobou.
Tenhle „malej prťavej hajzlík“ covid-19 nám tyto stereotypy může pomoci rozbít nebo alespoň dává možnost nahlédnout na svět z jiné perspektivy. Dává nám šanci, kterou bychom jinak z rychlovlaku dnešní doby zřejmě ani neměli.
Poslední dobou často s lidmi v průběhu webinářů či online konferencí diskutuji o tom, co jim covid vzal, ale také o tom, co jim dal. Možná je to jen moje touha vidět dobré věci, ale zdá se mi, že jich není zrovna málo.
Některým lidem tato doba dovolila zpomalit či dokonce se zastavit. Začali se o sebe více starat, začali cvičit či relaxovat. Tráví více času s rodinou, komunikují s lidmi, které dlouho neviděli. Věnují se svým koníčkům, které lze provozovat a za normálních okolností by na ně neměli čas. A to není vše, zdá se mi, že se někteří daleko více rozhlížejí kolem sebe. Že si například uvědomují samotu starých lidí či lidí, kteří strádají jiným způsobem.
Myslím, že toto jsou témata, jimž bychom se měli věnovat ve stejné rovnováze jako problematickým tématům. Jsme přidušeni mediální masírkou, která nám od rána do večera servíruje data, analýzy a prognózy, jež často nevěstí nic dobrého. Překvapilo mě, že na jednom z online kurzů byli hned dva lidé, kteří si v poslední době zrušili facebookový profil, právě z toho důvodu, že byl plný negativních zpráv.
Byl bych moc rád, kdybychom reflexi dnešního světa obecně věnovali daleko více prostoru, a ne tomu, kdo z politiků či která politická strana má větší páku to vše zvládnout. Pojďme se rozhlédnout kolem sebe. Více komunikujme s přáteli či sousedy, zvláště pak s těmi, kteří naši podporu přirozeně potřebují.
Přijměme tuto výzvu a příležitost vidět věci z jiného úhlu nebo alespoň nezapomeňme na zkušenosti, které nám tento čas dal, až se ten vlak zase rozjede.
Foto: Pixabay
