Následující text slouží výlučně k pobavení a konečně vnese světlo do toho, zda je víc Horní Dolní nebo Svrchní Spodní. 🙂
Do neziskovky jdete, protože chcete někomu pomoct. Cílíte na něco opomíjeného či utlačovaného (chrousti, cihlové plochy určené k demolici, lidé s vrozeně atrofovanými pravými malíčky), nebo na něco velkého a veřejného, v čem je zmatek (všechno ostatní), co si žádá bezodkladný zásah a systematické pojetí odzdola.
Do korporace jdete, protože firma pěkně svrchu pomůže vám. Ukáže vám, jak žít, dostanete směrnice málem i na to, jak správně artikulovat, kam se dívat při pozdravu a jak utužovat tým lidí, co na vás mají čtyři minuty mezi svými neodkladnými cally. (Tady se netelefonuje, sorry).
V neziskovce jste přímo u zdroje. Soustružíte něco, co už dávno vykutal někdo před vámi, ale protože je z Brna 🙂 nebo opomněl dvě důležité věty, uděláte to znovu, lépe a důkladněji. Okem obyčejného lidu tak vzniká čtyřicátá sedmá odnož toho, jak jednat s muži se světlými chlupy, a kupodivu jsou k této humanitární krizové otázce zcela neteční. Pokud náhodou skutečně vypíchnete něco, co tu ještě nebylo, do praxe se to nikdy nedostane. Hlavně proto, že dva roky před volbami a dva roky po nich se pro sichr neriskuje.
V korporaci jste přímo u zadku, klientova zadku. Samozřejmě, že děláte důležitou, smysluplnou a naplňující práci, ale mantrou všeho jsou čísla, křivky (ideálně grafů, případně IT techniky) a strategie. Jestliže včera, před týdnem nebo loni jsme plnili na 107 %, teď musíme aspoň na 119 %, protože jinak… ví bůh 🙂, tedy otec zakladatel. Toho ovšem není radno pokoušet, přiškrtí nám budget a nebude na zářivky do zasedaček. Přesto se všichni chtějí zavděčit všem. V neziskovce potřebujeme na své straně veřejné mínění, solidaritu a sponzory, v korporátu musíme nabízet co nejvíc kombinací služeb co nejvíc kombinacím lidí v překombinovaných a nečekaných pobočkách (pumpa, kaplička, bistro).
V neziskovce se fandí částečným úvazkům. Hlavně tedy proto, že na plný nejsou prachy, nebo proto, že v čele je několik zapálených a obětavých lidí, kteří si do onoho spolku odskakují mezi dalšími svými aktivitami. A dělat něco naplno i na třetí židli je moc i na tyhle supermany. Ale ve finále dělají všichni všechno, protože čekat do příštího úterý, než Pepíčkovi nebo Máničce začne pracovní doba, se nevyplatí. Na e-mailu visíte prakticky pořád, protože termíny projektů nebo volná okna lidí, co pro vás něco udělají z dobré vůle (a mají tedy čas řekněme v sobotu v půl dvanáctý v noci nebo ve středu od tří do tří deseti), jsou brutální.
V korporaci se částečným úvazkům fandí taky, jelikož na webu to hezky vypadá. 🙂 Lidi, co plodí děti, přivádějí na svět další zákazníky, což se může hodit. Studenti a stařešiny vykrývají za půlku platu celou práci někoho dalšího, kdo to kvůli své naddimenzované agendě nestíhá. Zdravotně postižené jsme neviděli, protože ti se v relax zónách v open spacu nevyskytují. A pokud ano, možná potřebujou hoďku na zotavenou z toho, jak se snažili zaparkovat poblíž nebo přenést v zubech pracovní noťas, jelikož v rukou mají nelogicky berle. 🙂
V neziskovce vyplňujeme tabulky, protože by mohla přijít kontrola. V korporaci je vyplňujeme, protože jinak kontrola nikdy neodejde. 🙂 Je třeba být řádně proškolen, obeznámen s kdečím, mít spoustu vzdálených přístupů, hesel, přidělených rolí a hlavně dobře vědět, kdo za co může, kdo je vlastníkem a kdo co zadává do systému. V neziskovce tak přicházíme o selskej rozum, protože máme moc aktivit, málo lidí, málo času a moc vzletných myšlenek, co bez prachů na zem neusadíme. V korporátu selskej rozum nemáme, protože s definicemi, směrnicemi a školeními je větší legrace. Laudo, laudáre, hurá s tím do šroubárny, ale nejdřív řádně schválit v oddělení compliance.
V neziskovce se traduje, že až jednou budou prachy, budou i výsledky. Mezitím je to něco mezi školním srazem, mejdanem a snahou vyndat ježka z klece. Dost lidí dělá, co může, ale protože je to jaksi obestřeno vyšším smyslem a charitativním přesahem, občas to kiksne na něčem úplně přízemním. Třeba že se ven dostane opalovací krém pro albíny s rok starým obrázkem a tvrdým Y po C nebo že jdeme prezentovat veverky do firmy, co má ve znaku hyenu, a všichni se tváříme, že je to cajk.
V korporaci je jistý, že až jednou budou výsledky, tak budou i prachy. Výsledek těžko někde vysublimuje, protože se o něm zatím jenom jedná. Nebo se k němu nemůžeme dohrabat, jelikož před nastoupenou jednotkou slavíme veškeré dílčí úspěchy, aby bylo zjevné, jak moc makáme. Oceníme výběr správné frazeologie, pak vizuálu, pak novou klientku, pak novou starou a tak vůbec. 🙂
V neziskovce většinou moc dobře víme, proč to děláme, a nepřestáváme se divit, že náš něžný a hluboce lidský přístup nikoho už nijak nerozechvívá, dokonce ani ty naše nahoře, protože ti musí být kvůli plánování přibližně dva roky napřed. V korporaci moc dobře víme, za co to děláme a proč, to je celkem putna, protože je nás hodně a sluší nám to. 🙂 Napřed jsme tu všichni, a jestli ne, dáme si s provinilci rychlé one-to-one (rozhovor mezi čtyřma očima).
Nakonec tedy zapálení lidi z neziskovek odcházejí vymačkáni cynismem, amatérismem a žabomyšími válkami. Vyhoření a s pocitem, že si cílovka ničeho neváží, přitom oni chtěli jen pomoct. Lajsnou si pro změnu nezachraňovat a načíhnout někam, kde pro ně budou peníze? A lidi z korporací odcházejí pomuchlaní frázemi, meetingy a anglicismy, zdecimovaní předraženými agenturami, absencí smyslu a vztahů. Potřebují někoho zachránit. Klidně zadarmo.
Napadá vás to, co mě? Že bychom je třeba nějak spárovali… Sluníčko leze, páří se kdeco. 🙂
Krásný měsíc lásky všem!
Foto: Pixabay
