Když rodiče (nebo kdokoliv jiný) shání asistenci pro děti, dopouští se jedné zásadní chyby: Nerozeznává asistenci od kamarádství. Oboje jsou však naprosto rozdílné věci a plést je dohromady vede k problémům. Proč?
Možná jste ty inzeráty viděli. Nebo jste je i sami napsali.
„Hledáme asistenta/kamaráda pro naši autistickou dceru. Práce na DPP, vždy v úterý, středu a čtvrtek odpoledne. Náplní práce bude hraní her, příprava svačiny a trávení volného času s dcerou. Odměna: 150 Kč za hodinu.“
Vždycky se na tyto texty dívám a začnu přemýšlet.
„Hm, proč píšou asistent lomeno kamarád? Hledají tedy asistenta, nebo kamaráda? A pokud hledají kamaráda, proč mu za to chtějí platit? A navíc: Nemělo by si kamarády hledat samo dítě?“
Pokud rodič vychovává intaktní dítě, obvykle ho nechává, aby se samo rozhodlo, s kým se bude kamarádit. Nikoho mu nedohazuje, a když si chce podat například inzerát na kamarády k dopisování, pomůže mu ho napsat, ale to je tak vše. Formulace inzerátu i konečné rozhodnutí, kdo bude kamarád, leží na dítěti.
Když je dítě postižené, mohou k tomu rodiče přistupovat jinak. Myslí si, klidně i podvědomě, že jejich dítě je „divné“ a že samo nedokáže posoudit, co je pro něj dobré. Rodiče chtějí, aby se chovalo a projevovalo co „nejnormálněji“. Proto podávají inzeráty, v nichž prosí mladé, ale i starší zájemce o brigádu, aby jejich dítě „spasili“. Protože dítě musí mít kamarády. Protože dítě nemůže celý den ležet v knížkách. Protože dítě nemůže mít kamarády na internetu. Protože dítě se nemůže kamarádit s lidmi se stejným postižením.
„Rodiče se pod vlivem svého ableismu domnívají, že existuje jen jedna forma přátelství. Nechápou, že je pro mě občas jednodušší se kamarádit s někým starším nebo mladším, než jsem já. Nechtějí, abych se kamarádil s dalšími autisty, obzvlášť s těmi, kteří nejsou dostatečně vysokofunkční. Nevědí, že tyto nálepky nám ubližují a kvůli ableismu je ani nenapadne si s autisty povídat.
Místo toho, aby mi dovolili si vybrat vlastní kamarády, chtějí naši, abych měl kamaráda-dobrovolníka. Dobrovolník není totéž, co kamarád, ale na tom jim nesejde. Můj kamarád-dobrovolník získá o mně informace, s jejichž sdílením jsem neposkytl souhlas. Můj kamarád-dobrovolník mě bude učit sociálním dovednostem a ukazovat mi je, ale nebude předpokládat, že mu mám co nabídnout. Skutečné kamarádství znamená, že si oba lidé navzájem pomáhají, ale kvůli ableismu si nikdo nemyslí, že bych byl dobrý kamarád,“ píše v článku These Are All The Things My Parents’ Ableism Robbed From Me (Zde jsou všechny věci, o které mě ableismus našich připravil) na blogu Autloveaccept uživatel jménem Lei.
Budu předpokládat dobrý úmysl lidí, kteří výše uvedené inzeráty píšou. Chcete, aby vaše dítě bylo šťastné. Chcete, aby bylo v bezpečí. To je v pořádku. Je úplně v pořádku, když sháníte asistenci pro své dítě.
Asistence není ovšem totéž co kamarádství. Asistent je váš zaměstnanec nebo prostě jiný pracovník, který provede přesně vymezené pracovní úkoly. Když mu skončí pracovní doba, bude mít od vás pohov. Váš vztah bude založen na smlouvě. Za to, že bude provádět asistenci, dostane peníze.
Existují samozřejmě asistenti, kteří se se svými klienty později skamarádí, například jako moje kamarádka, ale není to povinnost. Kamarádství je totiž v zásadě něco úplně jiného než asistence.
Kamarádům neplatím peníze za to, že jsou moji kamarádi, stejně tak mi oni neplatí za to, že jsem tu pro ně. Nemáme žádné vymezené hodiny na sebe. Nemáme ani žádné vymezené úkoly, které musíme plnit, jinak náš vztah skončí. Jsme si navzájem rovni a držíme jeden druhého v dobrém i zlém.
Dejte dětem volnost při výběru kamarádů a ani je nenuťte si kamarády hledat. Učte je, že kamarádství je vzájemné a že v kamarádstvích existují pro všechny zúčastněné práva, ale i povinnosti. A to úplně zadarmo.
Foto: Pixabay
