Byla jsem si na víkend odpočinout v jedněch nejmenovaných lázních. Krásně jsem se uvolnila, vypla hlavu a užila si jedinečný čas s rodinou. Na míře mojí spokojenosti se ale místní služby bohužel nepodepsaly.
Myslím si, že pravidelné pobyty v lázních dokáží velmi pomoct mnoha onemocněním. Já bych taky ráda jezdila. Jenže… Byla jsem na lázeňském pobytu jednou a děkuji, stačilo. Ze zvědavosti jsem tedy hned po příjezdu začala okolí bedlivě pozorovat. A mám pocit, že ať dojedu, kam dojedu, je to všude jak přes kopírák. Nezáleží, na které diagnózy se zrovna onen ústav soustředí. Všude stejný scénář.
Profi lázeňské zařízení pro pacienty není pěti hvězdový hotel; zapomeň na kvalitní servis, za každou cenu se usmívej, třeba si to kafe nakonec budeš moct objednat. Co si dáme k večeři? Je libo pro očistu těla šoupnout do střev nějakou pečeni s knedlíčkem, či smažené filé s majonézou? Jo paní je vegetariánka, ale samo, máme pro vás připravený gulášek ze sojového masa nebo nakládanou řepu. Nestačí? Smolík. K snídani rohlík nebo šumava, sýry, šunka, vejce, párky, Hamé džemy. Uf, mám břicho jak balón, běžím se uvolnit na masáž. Padesát minut relaxace, regenerace, odblokování… Jejky! Pan masér už asi dlouho monotónně maká a práce ho nebaví. Místo pořádné masáže odcházím zklamaná, přeolejovaná a o 600 korun lehčí. Ale pozor, stejnou situaci jsem zažila i v té bájné pěti hvězdě v Mariánských Lázních s jediným rozdílem, že ta masáž stála jednou tolik. S každým pípnutím budíku se na povel otáčím jak prase na rožni, nahatá u otevřených dveří na chodbu. Je vedro ne, tak co? Předem přesně připravené tahy, laxní intenzita hmatu ať hrábne, kam hrábne. Tohle mě nebaví!
Na protest se už nechávám masírovat výhradně svým přítelem. Dělá to dobře, zdarma a hlavně rád.
Lázním zdar, nazdar!
Vaše Tereza
