Protesty proti policejní brutalitě a násilí na černoších v USA se rozšířily po celém světě. I když se o případech fatálního policejního pochybení hojně diskutuje, nabízí se otázka, čí životy z řad černochů vyvolávají empatii a solidaritu. Hnutí Black Lives Matter neboli Na životech černochů záleží už dlouhodobě upozorňuje na to, že černoši s postižením jsou taky černoši.
„Odpočívej v síle, Oluwatoyin Salau,“ stálo v jednom příspěvku, který jsem zahlédla na Facebooku. Dvacetiletá absolventka střední školy na Floridě napsala na sociální sítě příspěvek o tom, jak byla sexuálně napadena cizím mužem. V červnu zmizela a asi o týden později byla nalezena mrtvá.
Kdo poslouchá hip-hop, ví, že policejní násilí je záležitost minimálně stará jako sám tento žánr a to samé platí i na násilí mezi běžnými občany. Hnutí Black Lives Matter však vzniklo až roku 2013, a to po smrti sedmnáctiletého Trayvona Martina rukou George Zimmermana, člena občanské hlídky. Dlouhou dobu upozorňovalo na nepřiměřené násilí vůči černochům, ale až se smrtí George Floyda se protesty rozšířily do všech koutů světa a podnítily k akci i lidi, kteří černoši nejsou.
Už od začátku padala od některých lidí otázka: „A nezáleží snad na všech životech? Na životech bělochů, indiánů a dalších lidí?“ Jenže hnutí Black Lives Matter nikdy netvrdilo, že by na životech jiných lidí než černochů nemělo záležet – pouze upozorňovalo, že černošské obyvatelstvo USA se disproporčně potýká s nepřiměřenými zákroky ze strany policie. Pokud bychom měli použít analogii, dalo by se stejně tak vyčítat organizátorům pochodu značky Avon proti rakovině prsu, že nepořádají pochod proti rakovině plic.
Někteří lidé ovšem využili sloganu „All lives matter“ neboli „Na životech všech záleží“ a mírně ho upravili na „All black lives matter“ neboli „Na životech všech černochů záleží“.
Rozdíl je v tom, že tento obohacený slogan bere v potaz to, že i mezi černochy se vyskytují společenské nerovnosti. Jiný ohlas vyvolá smrt černocha. Jiný smrt černošky. Jiný smrt černého křesťana a jiný smrt muslima (alespoň v USA). Stejně tak i smrt černocha, který má nějaké postižení, a smrt černocha, který naopak žádné nemá.
I když mluvím téměř perfektně anglicky, je pro mě náročné téma policejního násilí v USA pochopit. Nejsem černoška a v USA jsem nikdy nežila, jen jsem tam byla před dvěma lety týden na dovolené. Na stránkách Ministerstva zahraničních věcí stálo upozornění, že americká policie má jiné pravomoci než česká a člověk jí nemá odporovat ani před ní dělat prudké pohyby, které by si policisté mohli vyložit jako sahání po zbrani.
Pokud máte postižení neurologického původu, může se vám úplně klidně stát, že ve stresu nebo vyčerpání uděláte něco nečekaného, co ani nebudete mít pod kontrolou. Ale protože vám nikdo do hlavy nevidí, málokoho napadne, že nemusíte být násilník.
Je pravda, že bych se do takové situace v USA klidně dostat mohla – ale to by v první řadě na mě tu policii někdo zavolat musel nebo by mě musela zastavit ona sama. Ale i když si na sebe vezmu mikinu s kapucí, nikdo mě nebude považovat za teroristu ani gangstera. Jsme sice postižená, ale jsem taky bílá, tudíž nevzbudím mezi většinou Američanů pocit nebezpečí.
Ale kdo pomůže těm, kteří to nebezpečí bezdůvodně vzbuzují?
Foto: Pixabay
