Po prvních zprávách z daleké Číny, kde koronavirus udeřil počátkem loňského roku, zůstávali Češi ještě v klidu. Šokující záběry z přeplněných italských nemocnic se začaly objevovat v únoru a krátce poté se první případy nemoci vyskytly i u nás. Krátce řečeno, covid-19 už je strašákem zhruba rok.
S tak vyhrocenou situací úzce souvisí i nervozita, stres a další okolnosti, které jsou schopny nahlodat psychickou pohodu i velmi silných jedinců. A projevit se to může samozřejmě i na našem spánku. Prof. MUDr. Soňa Nevšímalová, DrSc., se dlouhodobě věnuje poruchám spánku v dětském a dospělém věku i faktorům, které jeho kvalitu ovlivňují.
V rozhovoru pro magazín Inspirante odpověděla nejen na to, jaký vliv má dlouhodobý stres na spánek, ale i na to, jestli je pravda, že za lékaři v posledních měsících stále častěji chodí pacienti, kteří si stěžují, že je trápí děsivé sny.
Paní profesorko, dá se říct, jak dlouho trvá, než nám organismus při dlouhodobém a trvalém stresu začne dávat odezvu horším spánkem a dalšími příznaky? Tím myslím, že člověk dokáže odolávat ponuré atmosféře nějakou dobu (týdny či měsíce), ale pak už se to začne na spánku zákonitě projevovat?
Bohužel, u nás zatím žádné statistiky o poruchách spánku neexistují. Národní ústav duševního zdraví však sleduje psychické důsledky – nárůst úzkostných stavů, deprese, dokonce i sebevražedných pokusů, a to již od jara minulého roku. První publikace o poruchách spánku z jarní vlny epidemie covid-19 se objevily v Itálii také už v minulém roce. Ve studii se dotazovali 400 studentů a pracovníků z milánské univerzity a už v této první vlně, která v Itálii trvala několik měsíců, byl spánek narušen. Zhoršila se jeho kvalita, a pokud studenti nemuseli dodržovat pevný pracovní režim, posunulo se i usínání a probouzení ve smyslu tzv. „zpožděné fáze spánku a bdění“. Tento časový skluz je našemu organismu bližší, protože náš biologický cirkadiánní (24 h) rytmus je lehce delší než astronomický čas.
Bude to zřejmě případ od případu různé. Někteří lidé jsou při takovém psychickém tlaku odolnější, jiní méně. Dá se určit, jak velké procento populace psychické vypětí zvládá jakž takž v klidu a jaké je procento těch, kteří podlehnou negativním emocím relativně brzy?
Největší zátěží pro náš organismus, která se zobrazuje i v poruchách spánku, je stres vyvolávající úzkostné stavy a deprese. Kromě známých příčin (izolace, obavy ze ztráty zaměstnání apod.) k negativnímu ovlivnění přispívá i mediální sledovanost špatných zpráv a prognóz (např. úzkostné stavy a deprese byly výraznější u jedinců sledujících tyto zprávy tři a více hodin denně). Podle současně publikovaných studií jsou k negativním vlivům náchylnější ženy a kupodivu i mladší jedinci. Objevují se i první zprávy o negativním působení momentálního lockdownu na dětskou populaci, dokonce i v předškolním věku. I když spánek ‒ například při práci z domova ‒ může být zdánlivě delší, je méně kvalitní. Objevují se poruchy usínání, noční spánek je přerušovaný bdělostí a někdy dochází i k předčasnému rannímu probouzení, což jsou klasické příznaky insomnie (nespavosti). Podle poslední francouzské studie, provedené u více než 1000 respondentů, se poruchy spánku a zejména insomnie objevily v poslední době u tří čtvrtin dotázaných.
Spánek je pro člověka životně důležitý. Dá se říct, že je jakýmsi barometrem duševní pohody?
Je nesmírně důležitý pro obnovu a regeneraci tělesných i duševních sil a správný metabolismus. Ve spánku dochází k upevňování paměťových stop, nastartování obranných imunitních reakcí, REM (Rapid Eye Movement) spánek je důležitý pro naši kreativitu a kvalitní spánek je nezbytný i pro odplavování toxických látek (např. beta-amyloidu, který se podílí na vzniku Alzheimerovy choroby). Ukazuje se, že stres současné doby může i za nepříjemné sny, označované jako „noční můry“, jež jsou u někoho teď častější. Tedy ano, čím klidnější a spokojenější je náš život, tím kvalitnější je i náš spánek, bez děsivých snů.
Jak se dá pomoci lidem, kteří k vám přijdou, stěžují si na nespavost a dávají to do souvislosti s psychickou nepohodou (myslím zdravotní, rodinné nebo pracovní starosti)?
V těchto případech je nejdůležitější psychologický pohovor a psychoterapeutická péče. Hypnotika nepomohou nebo jen na krátkou a nezbytnou dobu – nejdůležitější je odblokování příčiny, která poruchy spánku navozuje.
Teď to možná moc zjednoduším, ale lidé za války, když nevěděli, jestli přežijí další den, také uléhali neklidní ‒ a to bylo jistě větší psychické napětí. Existují nějaké studie nebo zkušenosti, jak na to tenkrát reagovali?
Bohužel, žádné objektivně podložené zprávy z této doby neznám. Je to možná i tím, že spánková medicína je relativné nové odvětví – první klasifikace poruch spánku, kde se objevila i insomnie (nespavost), vznikla až v 70. letech 20. století, tedy před necelými 50 lety. Ale obecně platí, že délka spánku se za posledních několik desetiletí, patrně se zrychlujícím se tempem života, výrazně zkrátila – o 1 až 2 hodiny. Dobře se pamatuji na babičku, která po každém obědě na půl hodiny uléhala a nikdo ji nesměl rušit. Zda i během druhé světové války, to nevím…
Představa laika je taková, že pokud je zdravý člověk fyzicky či psychicky vyčerpán, tak jej nespavost trápí den, dva či tři, ale pak zákonitě padne a spí jako špalek a dlouho. Brzy se dostane do pohody a jede zase naplno. Naopak ten, kdo má se spánkem potíže (lékařsky diagnostikované), se trápí laicky řečeno polospánkem. Po něm je však pořád unavený a dostává se do začarovaného kruhu. Souhlasí to?
Ano, je to tak. Insomnie (nespavost) je jednou z mála spánkových poruch, kde nepotřebujeme objektivní průkaz poruchy spánku vyšetřením nočního spánku v laboratoři a stačí nám pohovor s nemocným, doplněný spánkovým deníkem nebo tzv. aktigrafickým vyšetřením (počítač velikosti náramkových hodinek, který odliší pohyb, tedy dobu bdělosti od klidu a doby spánku). Pro diagnostiku chronické insomnie je důležité, aby porucha spánku trvala aspoň tři měsíce a byla doprovázena i klinicky významnými denními obtížemi – únavou, malátností, poruchami pozornosti, soustředění a paměti. Tito lidé mají problémy v oblasti sociální, pracovní, se vzděláváním, mohou trpět i poruchou nálady či chování, případně i somatickými obtížemi. Zkrácený spánek se současně dává do souvislosti s tzv. metabolickým syndromem – nadváhou až obezitou, zvýšeným krevním tlakem, cukrovkou 2. typu a dalšími komplikacemi.
V souvislosti s epidemií covidu-19 se hodně mluví o děsivých snech. Opravdu přibývá lidí, kteří se v poslední době přiznávají k tomu, že je trápí. Upřesňují pacienti, v čem jsou jejich sny děsivé? Existuje tam nějaké společné pojítko? A dá se říct, jestli trápí více muže, nebo ženy, mladší, nebo starší generaci?
Internetové zprávy ukazují, že ano. Negativní vlivy, které v současné době prožíváme, se odrážejí i v našich snech. Už dlouho je známá tzv. posttraumatická stresová porucha, kdy po prodělaných hrůzných zážitcích ‒ např. u amerických veteránů z vietnamské války ‒ po řadu let přetrvávaly děsivé sny. Příhody z války se jim opakovaně vracely ve snech. Tato porucha se může vyskytovat v kterémkoliv věku, včetně dětí, a u obou pohlaví. Ještě závažnější ovšem může být jiná. Jde o tzv. poruchu chování v REM spánku, která je současně spojena i s poruchu svalového tonu a děsivé sny, které se nám zdají, jsou doprovázeny i motorickým a často agresivním jednáním, bojem se zdánlivým protivníkem – jeho škrcením, kopáním, údery rukou apod. Jde o poruchu, jež je typická pro muže spíše staršího věku. Může být předzvěstí některých neurodegenerativnch poruch, například Parkinsonovy choroby, a často bývá spojena s poruchou čichu. Je tedy otázka, zda souvislost poruchy čichu u onemocnění covid-19 a děsivých snů nemůže mít i nějaké další důsledky.
Ta předchozí otázka mě napadla i v souvislosti s tím, že na nás v poslední době neustále vyskakují obrázky koronaviru, který vypadá opravdu nepěkně. Nemůže mít i ten strašidelný obrázek, který se člověku vrývá do podvědomí, vliv na to, že jeho sny jsou tak hrůzné? Nebo je to spíš obava, že mu hrozí nebezpečí vážné nemoci, či dokonce smrti?
Pravděpodobnější je spíš druhá varianta – obava z nemoci a jejích následků i současná omezení a sociální izolace vyvolávající úzkostné a depresivní stavy. Stres navozený současnou situací ovlivňuje ve spánku naše podvědomí a podílí se i na obsahu snů.
Jste špičková lékařka, která ví, jak jsou nespavost a děsivé sny pro pacienta zatěžující. Obecné rady, jak z toho ven, jsou známé: pobyt venku, duševní i fyzická aktivita, zdravá životospráva. Můžete nějakou přidat?
Olomoucká univerzita publikovala nedávno doporučení „Pěti S“ v prevenci covidové infekce: vyvarovat se Stresu, dbát na správnou Stravu, dostatečný Spánek, Sport a vyvarovat se kouření – Stop kouření, které výrazně zhoršuje průběh onemocnění.
Na závěr si dovolím osobnější otázku: Spíte v posledním roce jako dřív, nebo také cítíte psychický tlak? A jak mu dokážete čelit?
Snažím se myslet pozitivně, být pracovně vytížená a užitečná, jako zdravotník jsem absolvovala už dvě dávky očkování a věřím, že jako každá epidemie ve světě odezní, tak se zbavíme i současného koronaviru. Občas spím v posledních měsících hůř, ale to přikládám spíš věku a pracovním povinnostem. Děsivé sny mě netrápí.
Profesorka neurologie
Prof. MUDr. Soňa Nevšímalová, DrSc., je profesorka neurologie, zaměřující se na spánkovou medicínu a dětskou neurologii. V letech 1997 až 2006 byla přednostkou Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a VFN v Praze. Je nositelkou Ceny J. E. Purkyně za rok 2016. Jde o nejvyšší ocenění, které Česká lékařská společnost J. E. Purkyně uděluje zpravidla jen jednomu lékaři ročně na základě návrhu odborné společnosti. V roce 2017 převzala z rukou prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy.
Foto: archiv prof. MUDr. Soňa Nevšímalová, DrSc.
