Žili byli v jednom domečku společně pejsek a kočička. Oba se měli převelice rádi. Pejsek chodil na lov a kočička se starala o domácnost v domečku. Jednoho dne se pejsek vrátil domů z lovu a jako vždy přinesl bohatý úlovek. Kočička však vypadala nespokojeně. Pejsek se tedy zeptal, co se kočičce přihodilo. „Ale nic,“ povídá kočička. Pejsek však naléhal, a tak se kočička rozpovídala.
„Víš, pejsku, cítím se tady v našem pěkném velkém domečku opravdu osaměle. Je mi velmi smutno. Někdy mě dokonce napadají zvláštní myšlenky. Občas mám chuť si ublížit. Také mívám takový zvláštní pocit, že moje myšlenky nejsou jen moje. Často si sama se sebou o samotě povídám, někdy i nahlas. Mám pocit, jako kdyby celý náš svět a vesmír měly také nějaké vědomí. Tak si občas povídám nahlas s vesmírem a vesmír mi odpovídá. Jednou mi vesmír povídal, že všechno, co v sobě uvnitř prožívám, se zapisuje do nekonečné paměti vesmíru. Prý je to proto, že my jsme jen součástí jeho vlastního vědomí, aby vesmír nebyl na všechno sám. Vesmír také mluvil o jakémsi záhadném provázání částic v mém vědomí a jeho vědomí.“
Pejsek vyprávění kočičky vůbec nerozuměl, ale velice ho to znepokojilo. Dál se na nic neptal a utíkal k chytré sově pro radu, jak by mohl kočičku těch nesmyslných myšlenek zbavit. Když se vrátil od sovy, povídá kočičce: „Chytrá sova ti posílá tady tu pilulku. Po tom se ti určitě uleví od tvých starostí.“ Nešťastná kočička spolkla lék, načež tvrdě usnula. Když se kočička za dva dny probrala z dlouhého spánku, říká pejskovi: „Dobře jsem se vyspala. Zdálo se mi, že jsem součástí velkého živého vesmíru a dlouho jsme si spolu povídali.“ Pejsek byl z toho stále víc znepokojený, a tak podal kočičce pilulky dvě. Kočička po léku opět usnula. Ale běda, za dva dny se neprobudila, neprobudila se ani za čtyři dny, jak pejsek očekával. Neprobudila se ani za šest, osm, deset, dvanáct dní… kočička totiž usnula napořád.
Pejsek kočičku tuze miloval a byl neštěstím celý zoufalý. A protože kočičku miloval, stále o ni pečoval. Čas běžel a pejsek s kočičkou pomalu stárli. Za dlouhý čas kočička ve spánku zemřela. Osamělý pejsek byl hluboce nešťastný, a tak si začal povídat sám se sebou. Jak si povídal sám se sebou, napadalo ho, že si vlastně povídá s vesmírem a vesmír mu odpovídá. Jednou mu vesmír povídá: „Milý pejsku, ty jsi nevěřil kočičce, že je v domečku sama a osamělá. Dostal jsi od sovy kouzelnou pilulku, která kočičku zbavila všech pocitů a myšlenek. Chtěl jsi kočičku změnit pomocí kouzelné pilulky a to se podařilo. Protože sis s jejími myšlenkami a pocity nevěděl rady, přál sis, aby její pocity a myšlenky zmizely. Proto její pocity a myšlenky díky kouzelné pilulce zmizely, ale s nimi i kočička, jak jsi ji znal. Tak pejsek poznal, jak je důležité dávat pozor na to, co si přeje, protože by se to mohlo vyplnit. Pejsek až teď pochopil, že si býval mohl s kočičkou více povídat a být s ní i se všemi myšlenkami a pocity. Ze zoufalství nakonec pejsek spolkl dvě kouzelné pilulky a navždy usnul.
Upozornění: podobnost této fantazie s čímkoliv reálným není ani čistě náhodná.
Foto: Pixabay
