Vypadá to, že jsem skoro přestal fantazírovat. Že bych se plně zotavil? Bohužel ne, jen jsem prostě delší dobu nic nenapsal. Možná nebyl důvod ke stížnostem, nebo mě přemohla jiná, naléhavější činnost. Kdoví? Každopádně nyní bych si opět dovolil nabídnout své 4fantazie. Přivedla mě k nim současná, řekněme „geopolitická“ situace. A co to přesně je? Inu, snad nic vážného, „jen“ se začala kdesi bombardovat města, jinde se bombardují nepřetržitě dál, jako by se nechumelilo. Objevuje se panika, že nebude dost fosilních paliv (jistě, časem nebude, neboť nejsou neomezená!), došlo k únosu politika z jedné země do druhé, zvyšují se ceny, roste inflace… A tak podobně. Je na tom snad něco divného? Nedějí se náhodou takové věci pořád dokola?
Ano, děje se to stále dokola. Ale proč? Tisíce let evoluce a dějin člověka nestačilo k tomu, aby se aspoň chvíli někde na téhle planetě někdo nepokusil uvěznit, mučit nebo zabíjet jiného nebo hromadně jiné lidi? Nabízí se proto vysvětlení, že je to vlastně přirozený stav. Ale co je u člověka „přirozené“? Je přirozené, že nám v žilách koluje krev, je však přirozené dělat krutá rozhodnutí? Myslím si, že člověk nezabíjí jiné lidi proto, že musí. Jako to dělají jiní predátoři třeba z hladu. Pardon, ale nezabíjí je proto, že se potřebuje s prominutím nažrat. Často je to ze symbolických důvodů – jednomu se nelíbí například nějaký text, a tak jej vezme, hodí do ohně a tvůrce toho „ohavného“ textu třeba uvězní. A opovaž se to psát znovu! Skoro mi to připomíná název jedné pohádkové veselohry pro děti: „Země je placatá, nebo tě zabiju!“
Ale zpátky k původní otázce: proč člověk pořád zabíjí jiné lidi? Je jenom přírodní predátor s rozumem? Ne tak docela, je zřejmě predátor, ale s možností vědomé volby. Nezabíjí, protože musí, ale protože se tak vědomě rozhodne. Ať už je tím důvodem cokoliv – třeba nějaký pohoršující obraz, písmo, zvuk, zkrátka symbol. Přivádí mě to k fantazii, že člověk je na jiné lidi „uživatelsky nepřívětivý“ (a to nemluvě na jiné živé tvory), ba dokonce zlý, protože ho k tomu vede jeho vlastní symbolický řád. Nazvěme jej „kodex“. Nikdy nezabíjel bez kodexu – tedy systému pravidel, která spolu mohou, ale nemusí být slučitelná. Ať už je tím kodexem Bible, Korán, Tóry, Védy, Tao… až po dnešní ústavy a další zákoníky. Bez znalosti kodexů, včetně třeba periodické tabulky prvků, zkrátka pravidel pro užití čehokoliv, byť to bylo třeba svržení atomových bomb, se člověk nikdy neobešel a ani v budoucnu neobejde. Ale existuje nějaký kodex, který nám káže „zabij druhého člověka“? Já taková pravidla neznám, a tak se nabízí jiné vysvětlení násilí: ničím neomezená síla a moc.
Člověk nezabíjí nikoho a nic, protože musí, ale protože může. Zcela jasně řečeno: člověk není vrahem z nutnosti, ale protože má tu možnost. Obávám se, že tady je příčina. Nebude jí tedy systém pravidel – kodex, ale naopak jeho nepřítomnost. Nepřítomnost pravidel, která by omezovala užití moci. Oni k tomu dospěli už osvícenci, a proto navrhli rozdělit moc alespoň na tři nezávislé složky (zákonodárnou, výkonnou a soudní). Ale co je to platné, když někdo mocný vyhlásí, že to neplatí a že ode dneška platí pravidlo silnějšího? Co znamená „pravidlo silnějšího“? Co znamená a z čeho pramení v lidské společnosti „síla“? Ne, není to ve svalech, je to v hlavě – intelektu. Byť to třeba může být intelektuální schopnost využít kodex – systém pravidel – jen ve svůj prospěch nebo kodex nepozorovaně obcházet, případně jej přetvářet tak, aby vyhovoval pouze úzce omezené skupině. A pak je tu určitá schopnost člověka (mám na mysli hlavně muže) vyvolávat strach (zastrašovat). Zkusím to na závěr napsat jednoduše a jasně: jakmile lidé začnou jiného člověka respektovat jen ze strachu, s největší pravděpodobností ten respektovaný onemocněl mocí. To bych vzal vážně: chytit moc, to je smrtelná nemoc. A řekl bych, že je dokonce vysoce nakažlivá. Víte, že to skutečně existuje jako syndrom? Kdysi to bylo nazváno „hybris syndrom“. Ale čeština pro tu poruchu má i jedno hezké lidové pojmenování: mocipanství. A tak když narazíte na mocipána, dávejte na sebe pozor, může být nebezpečný svému okolí.
Foto: Pixabay
