Ačkoli se očkuje a rozvolňuje, současná situace je pro všechny složitá. I tak se mohou přidávat životní situace, které by samy o sobě byly hodnoceny jako velmi těžké – třeba onkologické onemocnění. Otázkou je, zda se tyto dvě situace a jejich dopady do života lidí sčítají, nebo jsou i oblasti, kde se jejich součet vyruší. Jak jsou na tom onkologicky nemocní v covidové době?
„Zvyšují se čísla psychických obtíží u všech, což ukazuje na míru zátěže, kterou si lidé procházejí. U onkologicky nemocných i jejich blízkých se jeví stejný trend,“ říká Kristýna Maulenová, psycholožka spolku Amelie, který nabízí psychosociální pomoc a dlouhodobě monitoruje situaci onkologicky nemocných a jejich blízkých. Sociální pracovnice Petra Kuntošová navazuje: „Vidíme dvojnásobnou psychickou zátěž – ze samotné nemoci a k tomu reálné ohrožení zhoršené imunity a mediální masáž v souvislosti s covidem. Zvyšuje se tak sociální izolace – lidé omezují styky s blízkými, ale třeba i s odborníky a nevyužívají jak běžných, tak profesionálních opor, které jim umožňují zátěž nemoci zvládat lépe. Na to pak nasedá i respekt ke kapacitám zdravotnictví, kdy lidé nechodí na preventivní prohlídky a odkládají návštěvu lékaře při obtížích. Bohužel se odkládají i první vyšetření nebo odkladné zákroky, což například v oblasti rekonstrukcí prsu má další vliv na psychiku u pacientek.“ Maulenová dodává, že psychická zátěž se systémově neřeší, na to nejsou vybudované kapacity Komplexních onkologických center a kapacity psychologů jsou přeplněné.
Podobný pohled má i sociální pracovnice Šárka Slavíková: „V sociální oblasti je viditelný trend odkládat problémy a v komunikaci s úřady je velká pasivita. To vede k pocitům bezmoci, ale i finančním obtížím větší skupiny lidí. Přitom nejde jen o vydané rozhodnutí, s nímž lidé nesouhlasí a neodvolají se, ale třeba i o opožděné výplaty dávek a následné sankce. Dostatečně se neřeší dopady léčby a rehabilitace je minimální.“
Negativních důsledků a vzrůstajících ohrožení je při souběhu rakoviny a covidových opatření opravdu mnoho. Na druhou stranu se ukazuje i několik oblastí, kde může vznikat něco pozitivního. Mezi ně patří lepší plánování kontrol na onkologiích. Mnohé lze vyřešit telefonicky a je patrná i velká snaha omezit čekání v čekárně a přesněji plánovat čas. Rozvíjí se také on-line komunikace, co dřív bylo okrajové, je dnes běžné: třeba konzultace s psychologem po telefonu nebo video hovoru, online podání žádostí, skupinová setkávání apod. Paradoxně také plošné omezení kontaktů a uzavření mnoha aktivit je v určitém smyslu pozitivní. To proto, že před problémem, který onkologicky nemocní běžně řeší a před covidem bylo zdrojem velké izolace a frustrace, nyní stojí celá společnost. V tom se situace srovnala a přináší i určitý pocit „normality“.
Jako pozitivní aspekt je vnímán rozvoj telemedicíny a e-health, ale také „radost z běžných maličkostí, které nám dříve připadaly samozřejmé,“ doplňuje Kuntošová. „Současná situace ukazuje rovněž nezastupitelnost komplexní péče o člověka – nejen o fyzické zdraví, ale i o psychiku, sociální oporu a případně spiritualitu a nezbytnost sociálního kontaktu,“ přidává Maulenová.
Zdroj: Amelie, z.s.
Foto: Pixabay
Amelie se už od roku 2006 věnuje psychosociální pomoci onkologicky nemocným a jejich blízkým. Vizí Amelie je, aby rakovina byla vnímána „jen“ jako součást života a své poslání vidí v tom, že pomáhá žít život s rakovinou. Více informací na ww.amelie-zs.cz.
