Co čekat v ordinaci adiktologa, jak těžké je přiznat si závislost, proč reklama cílí na děti a je vůbec zákazník, který se ničím nenakopává, v zájmu firem? Za hodinu toho o směřování adiktologie zaznělo v kavárně na Duhovce spoustu. Přednáška Ondřeje Sklenáře tak na mnoho otázek odpověděla, ale hodně hlubších mimoděk nastolila. Třeba proč některé věci vůbec dopustíme. Trh je totiž bohužel stále v nabídce násobně rychlejší a pružnější než legislativa a dostupná terapeutická pomoc.
Závislost se řadí mezi chronická duševní onemocnění, a tak by se k ní mělo také přistupovat. Má svou kategorizaci i kritéria, podle kterých odborníci zjišťují závažnost i léčebný postup, ale první krok je vždy na závislém člověku, který si ji musí připustit. „Hodně závislých se za svůj stav velice stydí, v paneláku kolem sousedů chodí se sklopenou hlavou. Přiznat si závislost je nesmírně náročné,“ zmiňuje Ondřej s tím, že laicky zvnějšku někoho onálepkovat opravdu nepomůže. „Mnohem důležitější je projevit zájem, prostě být nablízku a naslouchat, možná se pak časem dostanete dál. Nebojte se říct si o pomoc nebo vyhledat podpůrnou skupinu.“ Ale co když blízký nespolupracuje a přestat ani nechce? „I takové příběhy se stávají. Je třeba s tím počítat a nerezignovat úplně na svůj vlastní život.“
Přitom blízcí a rodina jsou nejčastější motivací, proč začít se závislostí něco dělat, ovšem platí to i obráceně. Tedy že právě z rodiny si neseme zkušenosti a přesvědčení, kvůli kterým závislostem propadáme. „Lidé bývají překvapení, že v ordinaci nemluvíme o alkoholu, hrách nebo drogách, ale že se ptáme, jak to u nich chodí, jestli spolu například večeří, jestli se sejdou aspoň jednou za den všichni doma a podobně. Zejména u dětí a dospívajících vždycky pracujeme s celou rodinou.“ Závislost se vyvíjí pomalu a v souvislostech, představa rychlé nápravy bez kontextu tak bere za své. „Léčba závislosti má svou medicínskou a terapeutickou část. Medicínská řeší případné fyzické a abstinenční příznaky, které obvykle odezní do tří týdnů. Terapeutická práce je dlouhodobá, klidně na rok, dva i víc, protože pracujeme s psychikou.“
Závislosti jako byznys
Ondřej se v ambulanci setkává s pacienty různého věku, vzdělání, společenského postavení i ekonomických možností. „Člověk, kterému ještě závislost nezničila práci a vztahy, nemusí zákonitě uspět, a naopak ten, kdo nemá objektivně na začátku zrovna dobré výchozí podmínky, to leckdy dokáže.“ Ve dvou třetinách všech případů stále dominuje alkohol, to je tuzemské specifikum. Do zbývající třetiny spadá závislost na tabáku, drogách, lécích, legálních stimulačních látkách, automatech, hrách a digitálních technologiích.
Závislostem nahrává jak současné odosobněné společenské klima s tlakem na výkon, tak touha pro rychlých a dostupných řešeních. „Na psychiatra můžete čekat velmi dlouho, ale doma stačí jeden klik a jste ve světě, kde se cítíte kompetentní a přijímaní hned. A zatímco u některých závislostí pomůžou podpůrná opatření typu suchá domácnost, digitálním technologiím se téměř nelze vyhnout.“
Na stejnou první signální brnká reklama, ve které jsou alkohol, tabák nebo stimulační látky spojované právě s kýženou image, nezávislostí a výdrží. Ne náhodou tak roční objem tržeb tabákového průmyslu dělá jen v České republice zhruba 100 miliard. 60 miliard vynese alkohol, stejnou sumu prohráli hráči v roce 2023 na automatech. „Člověk je v tomhle případě opravdu jen produktem pro zisk, firmy z jeho opakovaných nákupů a případné závislosti vysloveně těží. Design a jazyk výrobců navíc cílí hlavně na děti a dospívající.“
Nepomáhá ani to, že trh reaguje neuvěřitelně pružně. Například zákaz cukrovinek s obsahem HHC se legislativně řešil víc než rok. Začal platit a dodavatelé už druhý den (!) nabízeli alternativy. Podobně do vkusu promlouvají trendy, proto například klasické cigarety mizí z očí a nahrazují je nikotinové sáčky, vapíčka nebo rovnou CBD produkty. Legálně dostupné jsou přitom i takové věci, nad kterými zůstává rozum stát. Jako třeba prášek s obsahem taurinu, co v německé reklamě dva mladí lidé regulérně šňupou (!) nejdřív ze stolu a pak navzájem ze svých těl.
Kde pomůže Marťan
Obrovským lákadlem je také herní průmysl a s ním související způsoby, jak z hráčů tahat peníze a hlavně je udržet u obrazovek. „Už teď děti a dospívající velmi málo spí, přitom se celkem bez obtíží dostanou k tabletám na větší výdrž a koncentraci. Nebo k různým energy drinkům, kde má jedna plechovka stejný dopad, jako by si naráz dali čtyři espressa.“ Dnešní šestnáctiletí přitom jen na mobilech tráví průměrně čtyři hodiny denně, vtahují je sítě, videa a hry. Pokud se u nich rozvine závislost, nedokážou zůstat offline, převrací se jim denní režim, mohou vypadnout z každodenních povinností a reálného kontaktu s okolím. „Rodiče se bojí hry dětem zakázat, protože ty pak reagují hodně agresivně a vůči následným opatřením bývají rezistentní.“
Jak tomu doma lépe předcházet? Kromě preventivního dodržování času u obrazovek adekvátně věku pomůže netlačit na řešení a hrát si na Marťana. „Ptejte se i na úplné banality. Zajímejte se, kam dítě kliká a proč, co ho na tom baví, co má být cílem hry a podobně. Nechte ho, ať vás vezme s sebou, a buďte v tom s ním.“
Abstinencí to nekončí
Zájem a navázání kontaktu se během přednášky neopakují náhodou. Všímavost a vzájemnost je lidem vlastní, sounáležitost a pocity napojení zkrátka potřebují zažívat. Všichni, i lidé závislí, ti jen z nevyhovující reality obvykle unikají a přilnou k něčemu, co je ničí. Zamezení přístupu k dané věci proto samo o sobě moc nezmůže. „Slovy Johanna Hariho: Opakem závislosti není abstinence, ale blízkost.“
Při debatě s publikem Ondřej zmínil, jak nerad dává univerzální rady od stolu. Závislost je předmětem mnoha výzkumů, stále se přesně neví, proč jí někteří propadají snáze než ostatní. Proto také někomu stačí málo a vystavuje se svým chováním velkému riziku, zatímco někdo jiný si tím samým neškodí. A proto také najdete řadu doporučení, která ale nemusí sedět zrovna vám. „Nechci, aby lidé žili podle Ondřeje Sklenáře, přál bych jim, aby žili život podle sebe.“
přednášku Ondřeje Sklenáře
Foto: Eva Havlíčková
