Ostravská Roska se připojila k maratonu MaRS

Už 14. ročník Maratonu MaRS, pohybové a osvětové kampaně na podporu rehabilitace a fyzioterapie lidí s roztroušenou sklerózou, tentokrát nebyl omezen na jeden den, ale trval rovnou celý týden. Zájemci se mohli k akci připojit od 24. do 29. března.

Poslední březnový pátek účastníkům akce v Ostravě počasí celkem přálo. „Na slunku je dobře, ale vzal jsem si čepici, profukuje, a když se dostanu do stínu, brzy bych prochladl,“ říká mi Jirka Tisovský, s nímž se známe už dlouhé roky. Nemoc jej už upoutala na vozík. Jeho partnerka Martina hned upozorní, že Jirka má nový vozík, tak mu jej nezapomenu pochválit. Je těsně před třináctou hodinou, kdy se k původnímu kvartetu, které dorazilo na náměstí před ostravskou Novou radnicí, postupně přidává dalších dvanáct účastníků. 

Následuje rozdávání triček s logem MaRS. Já dostávám žluté, velikosti 2XL. Kvůli výměně triček máme krátké zpoždění, měli jsme na pochod vyrazit hodinu po poledni. Někdo odhaduje, že mu bude tričko malé, jiný, že na něm bude viset. Ale všechny připomínky padají v dobrém rozmaru. „Ještě musíme vylepit plakátky o akci a vyfotit se,“ říká předsedkyně Rosky Ostrava Naďa Nováková. „Pak už konečně vyrazíme.“

Jako na snad všech akcích ji doprovází manžel Standa. Plakátky jsou vylepeny, stačili jsme se i vyfotit, takže další dlouholetá členka Rosky Ostrava Vlaďka Fanfrlová zavelí, že vyrazíme k Ostravici. Účastníci akce se totiž pár týdnů neviděli, takže ještě posedávají na lavičkách a povídají si. 

Pohodová procházka podél Ostravice

Sotva se přiblížíme ke stezce nad řekou, jako by se o pár stupňů ochladilo. Dávám se do řeči se Standou Novákem a probíráme kdeco. Náhodou se dostáváme i k tématu, které svého času zajímalo nás dva a v současnosti si o něm rádo podiskutuje hodně chlapů. Tedy sázky na sportovní zápasy. Vysvětluju Standovi, že při sledování průběžných výsledků, které měly zajistit výhru, nebo naopak vedly k tomu, že jsem tiket s výsledky znamenajícími promarněnou šanci roztrhal a vyhodil, jsem býval hodně podrážděný. Standa přikyvuje, a protože jsme zhruba ve stejném věku, tak si rozumíme. A oba se shodujeme, že už několik roků nesázíme, protože máme svých starostí dost a ty naše dvaceti či třicetikorunové tipy na „tutovky“ stejně moc nevycházely.

Vycházka je to pohodová, ostravští „ereskáři“ i při chůzi pokračují v povídání, někdo se občas zastaví a sleduje líně tekoucí vodu v Ostravici. Občas si lidé sednou na lavičky. Vlaďka se s kamarádkou ocitá několik desítek metrů před dlouhým hadem „maratonců“. Skoro se ani nechce věřit, že se nám už podařilo dojít k areálu Černé louky. 

Ostrava se propojila s Prahou

Na chvíli se zastavujeme, protože Naďa Nováková má domluvené telefonické propojení našeho pochodu s Kateřinou Bémovou, předsedkyní představenstva Nadačního fondu Impuls, které Maraton Mars organizuje. Podařilo se, takže následují vzájemné pozdravy. 

Pochod MaRS není závod, nikam nespěcháme. Oslovuji paní Renátu, kterou jsem zatím na akcích Rosky nepotkal. Usměvavá žena mi prozradí, že roztroušenou sklerózu jí diagnostikovali před devíti lety, pracuje v chráněné dílně, kde vyrábějí i hračky. „Třeba takové ty plastové bagry, traktory i nákladní auta. Teď jsem trochu nervózní, protože mě čeká několik návštěv u lékařů, navíc bych měla odjet do lázní a jako každý mám i své starosti, tak jsem se šla projít, abych přišla na jiné myšlenky.“ O lázních jsem se rozpovídal i já, protože mě tamní měsíční pobyt dokázal vždycky dostat do lepší formy. Nakonec zjistíme, že jsme oba prožili dětství v Havířově a chodili jsme i na stejnou základní školu, dokonce si pamatujeme na některé oblíbené učitele. 

Ale to už jsme dokráčeli k cukrárně Sladký časy v ulici 28. října, kde náš letošní Maraton MaRS ukončíme. Patřím k těm, kteří se s ostatními loučí před kavárnou, a pospíchám domů. Mezi půl čtvrtou a čtvrtou má totiž dorazit kurýr z přepravní služby s novou žehličkou a žehlicím prknem. Ještě se však pokouším od Vlaďky a dalších účastníků pochodu podél Ostravice zjistit, kolika kroky jsme letošní Maraton MaRS podpořili. „Mně to ukazuje 1,76 kilometru. Ale kroky mi to asi nezměřilo,“ odpovídá Vlaďka. Podobnou vzdálenost hlásí i další dva oslovení. Radši si údaj zapisuju a mířím k autobusové zastávce. Na Slezskou se už nechám vyvézt autobusem.

Foto: autor