Ohlédnutí za rokem 2022

Magazín Inspirante vám ve zklidněném čase kolem svátečních dní nabízí ohlédnutí za některými letošními texty, jež přinášejí příběhy, emoce, rady, zpětnou vazbu a motivaci, které vám na našich stránkách ukazují autoři, jimž do života vstoupila nemoc či zdravotní postižení. Budeme rádi, když se k nim vrátíte a společně otevřeme bránu do nového roku s jeho přísliby a tajemstvím.
Redakce

Sociální podnik Medoo Silesia byl založen před třemi lety. Jeho majitel Robert Chlebiš je absolventem Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Jak říká v úvodu našeho povídání, po škole působil na vysoké manažerské pozici v oblasti bezpečnosti. Podporoval spolupráci mezi univerzitami, firmami a výzkumnými institucemi.

A to nejen v rámci Moravskoslezského kraje, ale s týmem připravovali i projekty v rámci mezinárodní spolupráce. „Věnoval jsem tomu obrovské množství času i energie. Práce mě bavila, ale neviděl jsem okamžité výsledky, spíše to byly věci, které měly dlouhodobé vize. Postupem času mě tato práce přestávala naplňovat. Trvalo to asi sedm let, pak jsem zažil klasický případ vyhoření,“ začíná mi v prostorách Zámecké medárny v nádherném prostředí šilheřovického parku vyprávět svůj příběh Robert Chlebiš, který se rozhodl svůj pracovní život a jeho zaměření změnit od základu. A prakticky ze dne na den. 

Sám jste se rozhodl skončit v oboru, ve kterém jste byl úspěšný. Proč jste si jako „nové živobytí“ vybral právě včelaření a následně jste začal plánovat i založení sociálního podniku Medoo Silesia?

Nějakou dobu jsem zvažoval, co budu dělat. Rozhodlo to, že včelaření má v naší rodině dlouhou tradici, včelařil děda a o včelstva se stará i můj otec. A co jsem slyšel, tak i praděda nějakou dobu včelařil. Takže jsem pověsil kravatu na hřebík, místo obleku jsem začal nosit montérky a nastoupil jsem do dílny ke kamarádovi. Půl roku jsem v ní vyráběl úly. Otec mi dal první včelstva a já jsem začal včelařit. V počátcích jsem měl sedm včelstev, teď jich mám na starost dvě stě. Chovám je nejen v Šilheřovicích, ale i v krásném prostředí v okolí přehrady Kružberk. Ale už když jsem začínal, tak jsem věděl, že nechci jen vyprodukovat med, prodat jej a užívat si peněz. Včelařinu jsem vnímal a pořád vnímám jako poslání. Takže se snažím žít v souladu s přírodou, řídím se podle rytmu včel a podle ročních období. Tak jsem se vlastně dostal z kanceláře k podstatě našeho bytí. A to do světa přírody. Práce se včelami je úžasná brána do přirozeného a normálního světa. Tím narážím například na virtuální světy a sociální sítě, které začaly život lidí ovlivňovat způsobem, který je podle mě neúnosný a pro lidstvo i škodlivý. Ve svém předchozím povolání jsem neustále slýchával od podnikatelů, akademiků, vědeckých pracovníků, jak to mají těžké. Jak sleduji, dnes je ta situace ještě horší a je dost obtížné hledat někoho, kdo by si nestýskal, ale myslel pozitivně a snažil se hledat cesty a měnil věci kolem sebe. Já jsem se rozhodl, že ty cesty života kolem sebe se změnit pokusím. Život se včelami mi v tom pomáhá, jsou pracovité a podporují život v přírodě opylováním. Díky nim se pak můžeme radovat z úrody jablek, švestek, višní a dalších druhů ovoce. Tím chci říct, že včelařina má daleko hlubší smysl a přesah.

Už jste zmínil, že jste nechtěl být jen producentem medu…

Od podnikatelů i ekonomů bylo často slyšet, že by naše republika měla více vyrábět produkty s přidanou hodnotou. Logicky jsem si tak říkal, že bych i já chtěl medu dávat přidanou hodnotu. Proto jej nejen stáčíme a prodáváme, ale vyrábíme i medové výrobky. Společně s manželkou jsme se rozhodli založit Medoo Silesia, tedy firmu, která bude nejen medu dávat přidanou hodnotu, ale navíc bude prospěšná i svému okolí. Manželka má vystudovanou sociální práci, také proto jsme se rozhodli, že bychom se mohli vydat cestou sociálního podnikání a dát na Hlučínsku šanci lidem, o kterých se říká, že pro ně „život není žádný med“. Vytvořili jsme prostory a dali jsme práci lidem se zdravotním znevýhodněním. Aktuálně máme pět zaměstnanců, neustále se snažíme vyvíjet i nové produkty. Takže lidé si u nás mohou koupit širokou škálu výrobků, například i medovou zmrzlinu nebo medový cider. S tím jsme dokonce letos vyhráli soutěž Regionální potravina Moravskoslezského kraje, což je pro nás určitě prestižní ocenění. Ještě více si však ceníme toho, že to, co vyrábíme a jak to vyrábíme, oceňují naši zákazníci. Do naší Zámecké medárny jich chodí stále více a pro nás je velmi povzbuzující, že se k nám opakovaně vracejí. Můžu uvést příklad zákaznice, která k nám přišla na kávu brzy po otevření. Po roce zavítala do našeho bistra znovu a řekla, že při první návštěvě nám dávala rok. Vrátila se proto, že o nás slyšela od svých známých hodně pochvalných slov, a dodala, že ji moc těší, že ten původní odhad jí nevyšel.

Medoo Silesia i Zámecká medárna sídlí v prostorách šilheřovického parku. Ten je nejen rájem pro golfisty, ale i místem, které má velké kouzlo. Některé budovy v areálu však už na první pohled mají to nejlepší za sebou. Nebyl nápad umístit zde vaši provozovnu až velkým krokem do neznáma?  

Tady musím začít vysvětlením, že v parku nebo v jeho bezprostřední blízkosti jsem prožil doslova celý svůj život a mám k němu neskutečný vztah. Bylo mi líto, že prostory, kde právě jsme, zely prázdnotou, vypadalo to tady strašně. Vnitřní nutkání mi řeklo, ať s tím zkusím něco udělat. Prostory jsme zrekonstruovali, dokázali jsme vytvořit provozovnu s prodejnou. Nebylo to vůbec jednoduché, tím například míním to nekonečné kolečko schvalovacích procesů, kterým jsme si museli projít. A nakonec jsme vnesli do absolutně nezajímavého prostoru světlo a vytvořili místo, kam se lidi rádi vracejí. To, že do naší provozovny chodí lidé rádi a cítí se tady dobře, nás nabíjí energií. A nám se tak podařilo splnit hlavní záměr. Nikdy jsme ani náznakem neuvažovali o tom, že bychom měli naši provozovnu někde na frekventované ulici v centru Ostravy. Už jsme se přesvědčili, že když něco lidé chtějí, dokážou si za tím přijet. Jako příklad mohu uvést zákazníka, který si k nám jezdí nakupovat vánočky až z Krnova (odhadem padesát kilometrů od Šilheřovic), protože říká, že široko daleko nedělá nikdo tak dobrou vánočku jako my. V mnoha směrech jdeme proti nějakým trendům a proudům, které jsou zaměřeny výhradně na efektivitu a okamžitý výdělek. Máme vlastní cestu, v našich produktech nenajdete žádnou chemii ani barviva. Snažíme se nabízet nejvyšší možnou kvalitu. Rekonstrukce provozovny byla dost nákladná, takže nám už nezbyly prostředky na marketing a reklamu. Sázíme však na dobré reference zákazníků, kteří u nás nakoupí a podělí se o svou zkušenost s příbuznými či známými. 

Váš sociální podnik si letos v říjnu připomíná tři roky od svého otevření. Z toho lze jednoduše vypočítat, že sotva jste se rozjeli, objevil se covid a od března 2020 začalo období plné různých zákazů prodeje a omezení pro provozovatele bister či restaurací…

To máte pravdu, tehdy nás navštěvovalo pár známých a náhodní kolemjdoucí. Lidé ani neměli moc důvodů do parku chodit. Takže covidová opatření na nás dopadla hodně citelně. Ústavní soud většinu vládních opatření týkajících se uzavírání provozoven nakonec sice označil za nezákonné, v té době jsme však žili od jedné vládní tiskovky ke druhé. Od státu jsme navíc nedostali skoro žádnou pomoc, protože jsme jako začínající provozovna nemohli nijak prokázat pokles zisku. Hledali jsme cestu, jak zákazníkům dát najevo, že tady jsme. Když to šlo, měli jsme alespoň otevřené okénko a prodávali jsme zmrzlinu, občerstvení i další výrobky. A to se vyplatilo, protože v době zákazů se lidé chodili do parku procházet a uklidnit své nervy. A tak se informace, že si u nás nějakou dobrotu mohou v okýnku koupit, rozšířila široko daleko po okolí. Skoro za rohem je tady hranice s Polskem, takže jsme měli i zahraniční klientelu. Když skončily covidové zákazy, měli jsme plány a také chuť se nadechnout a lákat nové zákazníky. A vidíte, začala válka na Ukrajině. S tím samozřejmě souvisí i strach lidí a také zdražování vstupů. Myslím, že některá média v honbě za senzací jdou až za hranu a děsí své čtenáře zbytečně. Jak jinak si mám vysvětlit dotazy našich návštěvníků, jestli nejsou někde v areálu podzemní chodby, kde by se dalo ukrýt v případě jaderného konfliktu.

Už jste prozradil, že základní surovinou pro vaše výrobky je med, i to, že prodáváte medovou zmrzlinu a váš cider dostal prestižní ocenění. Jaké další produkty jsou mezi zákazníky Zámecké medárny nejoblíbenější?

Velká poptávka je po pečených výrobcích. Nabízíme několik druhů medovníků, medových perníků, hodně zákazníků si rádo pochutná na medových kuličkách, mezi dětmi jsou oblíbené medové perníčky. Řekli jsme si, že by bylo fajn vyrábět i něco slaného, takže v naší nabídce je třeba i trhaná kachna na medu, bylinkách a pomerančích, paštika z krůtích jater na portském víně s medem či čatní z červené cibule s medem a jahodami. V těchto dnech nám dozrává medovina, takže věříme, že i ta letošní bude pro zákazníky lahodná. Momentálně například dokončujeme recepturu na medovou čokoládu. Ve spolupráci s pivovarem na Vítkovsku vaříme také 13stupňový ležák, který je samozřejmě nepasterizovaný. Na letošní Vánoce pak chystáme pro naše zákazníky další medové pivo, tentokrát to bude 16stupňový ležák. Snažíme se spolupracovat s regionálními firmami a posilovat lokální ekonomiku, Jak jsem už uvedl, chceme být přívětiví nejen k našim zaměstnancům, ale i k našemu okolí.

Medoo Silesia je sociální podnik, který dává šanci i lidem, kteří uplatnění hledají obtížně…

Naši zaměstnanci jsou součástí týmu, někteří mají psychické znevýhodnění, další jiná zdravotní omezení. Práce s lidmi je náročná, obdobně jako ve firmách, které zaměstnávají pracovníky bez zmíněných omezení. Některým jsme dali šanci, oni ji využili a stali se platnými členy týmu. A my jsme rádi, že je máme. Někteří naopak odešli, důvody byly různé. Ale pořád platí, že pokud hledá práci člověk z Hlučínska, který má nějaké zdravotní znevýhodnění, tak budeme rádi, když nás osloví. Pokud to bude jen trochu možné, u nás práci najde.

Rekonstrukce vybydlených prostor a jejich přebudování na novou provozovnu a působivou Zámeckou medárnu, k tomu starost a péče o dvě stě včelstev, která navíc máte nejen v okolí Šilheřovic, ale i „trochu z ruky“ u přehrady Kružberk, stejně tak covidové zákazy, teď zase skokové zdražování energií a nárůst dalších vstupů. Skoro bych řekl, že to je na jednoho až moc…  

Naštěstí se mohu spolehnout na svou manželku Katku, která v Medoo Silesia pracuje jako personalistka, a když je potřeba, i jako příležitostná obsluha. Sám bych ji označil za srdce našeho podniku. Musím však přiznat, že té práce opravdu bylo příliš, což se projevilo v mém vztahu nejen k manželce, ale i dětem. Prožili jsme si docela náročnou zkoušku vztahu. Díky bohu jsme ji ustáli, a jak se říká, tak všechno špatné vás může posunout dále. Jsem přesvědčen, že životní lekce, které člověk díky podnikání získává, jej posunují. Těch posledních pět let bylo sice zřejmě nejnáročnějším obdobím v mém životě, ale pořád mám plány do budoucna a chuť vymýšlet nové věci. Například si uvědomujeme, že musíme zapracovat na marketingu a reklamě. Máme už i konkrétní představy a bude to úkol pro nejbližší období. Stejně tak musíme více energie věnovat do našeho internetového obchodu. Ten už sice prodává, ale máme nápady, jak jej ještě výrazněji dostat do povědomí zákazníků a prodávat přes něj daleko více našich výrobků.

Foto: Robert Chlebiš / Medoo Silesia