… nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být! Stěžoval si už před lety chvátající brouk Kvapník v Příbězích včelích medvídků.
Tehdy jsem ještě netušila, jak smutná realita to může být. Spěcháme totiž snad úplně všichni, vždy a za každou cenu. Za cenu zdraví, tělesného i duševního, na úkor radosti vlastní, i ostatních. Na obětní oltáře pak padají nejen sami spěchající, ale většina mezilidských vztahů, příjemné zážitky a čas. Ne ten, který neustále naháníme a stále nám chybí, ale ten, který tím vším blázněním, dnes snad již moderním trendem, zabijeme osobně a už docela.
Není spěch jako spěch. Ano, všichni máme povinnosti. Někdo více, někdo méně. Nad sebou vztyčený kárající prst hořících termínů a zároveň k dispozici den, který má „jen“ 24 hodin. K tomu bychom se měli ještě minimálně najíst, napít, vlítnout do sprchy a aspoň pár hodin dát spánku. Musíme se postarat o sebe, o rodiny, vydělat peníze na veškeré živobytí a požitky, řídit firmy i zeměkouli… To vše beru. Ale co neberu a co mi dělá vrásky je, jak se lidé vzájemně víc a víc odcizují. Nemají čas na sebe, natož na svoje nejbližší, na kamarády, přátele… A nedej bože na další bytosti, které by pozornost potřebovaly a ocenily. Jako kdyby nechvátat a nenechat se štvát jako při honu byla hanba. Ukazatel neschopnosti a lenosti.
Jistě, spěchejme, doba si to žádá. Dělejme to však s rozumem a s rozvahou. Má-li to skutečný smysl. Rozlišujme, kdy spěchat opravdu musíme a kdy už jen máme pocit, že musíme, nebo že bychom aspoň měli, případně se za spěch mohli bezpečně schovat. A dělejme si mezi tím vším kalupem a sprintem přes překážky pauzy. I běžec na dlouhé tratě občas musí popadnout dech. A až ho popadneme my, nezapomeňme minimálně říci těm dalším chvátajícím kolem nás, že nám na nich záleží. Že je máme rádi, a kdybychom je ztratili, nepředstavitelně by nám chyběli. Bylo by dobré dát si to vzájemně najevo, dokud je ještě čas. Čas? Dobře, dejme si to znát, dokud ještě není pozdě.
„Čas není žádná dálnice mezi kolébkou a hrobem, nýbrž místo k zaparkování na slunci.
Dnes žít! Dnes se smát! Dnes se radovat!“
~ Phil Bosmans
„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“
~ Jan Werich
Foto: pixabay
