Co dělají lidé se zrakovým postižením ve volném čase? Jak se starají o svou domácnost? Jak perou, žehlí, krmí děti nebo vaří? Na tyto a další otázky se pokusíme odpovědět v článku, který se týká právě lidí se zrakovým handicapem.
Lidé se zrakovým postižením často dostávají otázky, které se vážou k jejich omezení. Ale ty otázky vycházejí ze zkreslené představy o tom, co nevidomí vidí, či nevidí. Že být nevidomý automaticky neznamená vidět pouze tmu, jsme psali v našem předchozím článku. Dovolte tedy krátký text, proč nevidomí dělají standardní věci jako vidoucí, i když to často musí zvládat i bez zrakové kontroly.
Ve společnosti panují stereotypy, že když má někdo potíže se zrakem, bude předurčen k tomu, aby se věnoval hudbě nebo se z něj stal výborný masér. Ale co dělají nevidomí, kteří mají mizivý hudební sluch a nejsou manuálně zruční? Jsou to například skvělí psychologové, právníci, pedagogové, sociální pracovníci nebo programátoři… Mimochodem, už jste si zahráli novou mobilní hru od Studia Kikiriki Games, kterou mohou hrát i nevidomí? S digitalizací a moderními technologiemi se otevírají nové možnosti pracovního uplatnění právě pro tuto cílovou skupinu.
Domácnost je domácnost
Člověk se zrakovým postižením obstarává svoji domácnost do té míry, jakou mu jeho postižení umožňuje. Je na každém, zda zvládá samostatně veškeré činnosti, jež souvisí s jejím chodem, včetně rodinných povinností, nebo zda upřednostňuje pomoc zvenčí, například formou osobní asistence.
Vaříme, pereme, žehlíme, staráme se o děti. Někdy mohou být pokrmy trochu připálenější, okna mohou mít čmouhy, děti se občas pokreslí, aniž by si toho nevidomý rodič všiml, přesto to neznamená, že nás činnosti v domácnosti míjejí. I díky tomu, že nevidomým pomáhají nejrůznější kompenzační pomůcky a nové technologie. Pro třídění prádla lze například využít tak zvaný Colortester – zařízení, jež je schopné určit barvu čehokoliv. Pro párování ponožek existují nejrůznější klipy, které spojí ponožkový pár dohromady, a nepřijdou k vám tedy Lichožrouti. Pro kuchyň existují váhy s hlasovým výstupem. Já jsem při rekonstrukci kuchyně zvolila raději sporák s klasickými otočnými kolečky pro ovládání, ač je na trhu v této kategorii minimální výběr, výrobci na nevidomé příliš nemyslí. Ale dají se sehnat i sporáky, které mají bezdotyková tlačítka označená reliéfními tečkami nebo je možné udělat reliéfní nehořlavý polep v místech bezdotykového ovládání. Smart zařízení typu pračka, sušička, televize, světla lze už připojit na nejrůznější aplikace a ovládat přes mobil, který nevidomí běžně využívají.
A proč tedy nevidomí lezou po rozhlednách?
Třeba pro ten pocit. Je úplně jedno, že člověk nevidí úplně dolů nebo kolem sebe, ale je na výletě, něco zažije, něco překoná, fyzicky se unaví a je mu fajn. Kdyby to fungovalo podle časté optiky vidoucích, nemohli by nevidomí dělat vůbec nic, žili by v jedné místnosti a pletli by košíky. Doba už pokročila a řada lidí se zrakovým postižením jsou aktivní lidé se svými zájmy a koníčky. Stačí si vzpomenout na film Den Trifidů a zjistíte, že ač byla velká část populace svým oslepnutím zaskočena, musela se změně rychle přizpůsobit a adaptovat se na nové podmínky. A taky to zvládli.
Prožívání a emoční naladění má každý z nás nastaveno jinak. Stejně tak hodnoty a postoje. Někdo má rád adrenalin a je jedno, že na seskok padákem úplně nevidí. Jiný si rád sedne k audioknize a má přečtenou polovinu knihovny. To, co máme rádi, nebo neradi, neurčuje samo postižení, ač jsme jím do značné míry ovlivněni. Ale právě překonávání vlastních limitů, strachů a obav pohání člověka, aby se stal lepším v jakémkoliv smyslu. Lhostejno, zda jde o „zdravého“, nebo „handicapovaného“.
Ať se vám daří a překonávejte sami sebe s úctou k sobě samým!
Foto: Pixabay
