Před časem nás se zakázkou oslovila firma Plastia, která vyrábí pěstební nádoby. Měli jsme je osázet pro veletrh Žně design. Kolegyně v Brně vykouzlily tak krásná aranžmá, že jsme dostali příležitost ukázat se znovu – tentokrát v Praze na veletrhu FOR INTERIOR.
Abyste tomu rozuměli, já sama mám s podzimním kouzlením trochu problém, protože už se ozývají bolavé klouby. A tak nám samo nebe seslalo do týmu novou kolegyni Hanku, která se jakožto ostřílená výtvarnice pustila do návrhů devíti osázených nádob pro vzorové interiéry bytové architektky Ivy Bastlové. V teple svých domovů jsme si sedly k počítačům, telefonům a skicákům a udělaly si takový tříhodinový brainstorm, kdy jsme se snažily najít tu nejlepší kombinaci pokojových květin. Házely jsme po sobě latinskými názvy rostlin, až jsme se kolem deváté večer dostaly k finální podobě. A měly jsme radost! Objednala jsem květiny a domluvily jsme si termín, kdy se pustíme do práce.
Kupujeme věšák
Druhý den ráno – někdy u vaření kafe – mi zvoní telefon a volá Hanka. Její slova: „Ty vřesy tam dát nemůžeme!“ mě probudí rychleji než kofein. Dochází nám, že interiéry budou barevné i bez našich květin. Takže růžové vřesy by možná mohly být v konečné kompozici lehkým fiaskem. Hanka neváhá a najde u prodejce květinu s romantickým českým názvem věšák. Jaká jiná květina by se měla víc hodit do bytového interiéru, že? Náš věšák je krásně zelený a ideálně doplňuje kompozici. Když se scházíme o pár dní později na místě tvorby, tahle rostlina nás úplně rozněžní. Odlupujeme několik stonků a Hanka je plánuje zasadit. Prý to jde skvěle. Říkají pěstitelé. Snad se z nich nevyklubou dravé masožravky. O Hanku přijít nechci.
Frčíme do Letňan
Ano, správně, Pražané znalí Jižní spojky pochopí, že jde o nadsázku. Kdyby byl vedle Jižní spojky chodník, mohli byste sledovat kolemjdoucí, jak vás procházkovým tempem předhánějí. Na druhou stranu si pak v autě hezky popovídáte, poslechnete spoustu písniček a neprší na vás. To ti venku nemají.
Na výstavišti v Letňanech dosazuji poslední nádoby a zalévám. Organizátorky se se mnou loučí se slovy, že se jim to snad podaří do těch interiérů dát tak, aby to nikdo neukradl. Směju se nadsázce a letím pro dcerku do školky na druhou stranu Prahy. Metrem. Je to rychlejší. Navíc mě z místního rozhlasu celou dobu milý mužský hlas uklidňuje, že když budu držet ve špičce rozestupy, všechno spolu zvládneme! No neberte to.
Hledá se černý květináč…
Teď si říkáte: „Jo, to jsem přesně věděl, že se stane…“
My to nevěděli, a tak mi v neděli odpoledne volá kolegyně, která má nádoby po skončení veletrhu vyzvednout. Dá mi jednoduchý počtářský úkol, kdy si porovnáme, že dvě jsou méně než tři. Jedna z nádob, usazená nejblíž návštěvníkům, ničím nepřipoutaná, už zdobí něčí domov. Tedy doufáme, že zdobí. Přejeme jejímu novému majiteli vše dobré a věříme, že příště si naše aranžmá raději koupí!
Věšák do každé rodiny!
Chtěla bych na závěr poděkovat všem, kteří se na této akci podíleli. I přes to, že nynější zakázky se nesou v duchu „dnes uděláš, zítra možná vyhodíš“ a covidová opatření trénují naší flexibilitu a odhodlání, byla to skvělá týmová práce! Jestli se zadaří, můžete se třeba příští rok těšit na naše vlastní malé věšáčky. Klucí kvetou na Velikonoce a určitě je doma budete chtít stejně jako my! Tak se držte! S rozestupy, samozřejmě.
Foto: archiv Rozkveteme
