Režisér, divadelní teoretik, básník, malíř a herec Antonin Artaud trpěl meningitidou, která mu poškodila nervovou soustavu. Co pro něj ovšem představovalo ještě větší problém, byla paradoxně léčba.
Na počátku bylo laudánum
Antonin Artaud se narodil 4. září roku 1896 v Marseille. V pěti letech onemocní meningitidou, ta trvale poškozuje jeho nervovou soustavu. Díky projevům psychické poruchy je nucen nastoupit na dlouhodobé léčení v sanatoriích. Tady mu podávají laudánum (opium), což zřejmě zapříčiní jeho celoživotní závislost na drogách.
Těmi tiší i nevysvětlitelné bolesti, které ho v pozdější fázi života údajně sužují. Nebo jde jen o výmluvu? To už se dnes nikdo nedozví…
Surrealisté
V roce 1920 se usazuje v Paříži, přidává se k surrealistům. O tři roky později vychází jeho první básnická sbírka „Hrátky nebes“. Hraje v několika filmech, mezi ty nejznámější patří třeba „Utrpení panny Orleánské“, kde si vystřihne famózní roli kněze. V roce 1926 se se surrealisty rozchází, kvůli odlišným politickým názorům. Artaud se totiž odmítá přidat do komunistické strany. Surrealismus na rozdíl od Bretona nepovažuje za ideologickou záležitost.
Kruté divadlo
Po odchodu ze surrealistické skupiny zakládá Divadlo Alfreda Jarryho. To se však potýká s finančními problémy a po dvou sezónách zkrachuje. V roce 1935 zakládá Kruté divadlo, premiéra končí skandálem a zklamaný Artaud odjíždí do Mexika.
Cesta do Mexika
V Mexiku mimo jiné zkoumá rituály mexických indiánů kmene Tarahumara. Hledá živé divadlo, toto přání se mu plní – rituály kmene označuje za nejkrásnější podobu divadla. Nic v jejich rituálech totiž není „jenom jako“. Seznamuje se také s kaktusem peyote. V roce 1937 vychází kniha napsána na základě těchto zážitků: „Cesta do kraje Tarahumara“.
Návrat do Francie
V roce 1937 se také vrací do Francie. Po okolí svého bydliště chodí s holí, o které tvrdí, že patřila Ježíšovi, Luciferovi a sv. Patrikovi. Odjíždí ji vrátit poslednímu ze jmenovaných do Irska. Na místě se však není schopen domluvit (nemluví anglicky), takže téměř neopouští hotelový pokoj. Na ten posléze nemá peníze. Při zpáteční cestě napadá dva členy posádky, jelikož si myslí, že ho chtějí zabít. Po návratu do Francie je internován v psychiatrické léčebně. Stráví tu devět let.
Konec
Propustí ho v roce 1946 díky úsilí několika přátel. Začíná zase pracovat, ale na začátku roku 1948 mu diagnostikují rakovinu tlustého střeva. Umírá 4. března 1948 v Paříži po předávkování drogami.
Ano, za jeho závislost a s ní spojené problémy mohla léčba meningitidy v dětství.
Antonin Artaud:
- narodil se 4. září 1896 v Marseille,
- v dětství onemocní meningitidou, která mu poškozuje nervovou soustavu,
- posléze se u něj projeví psychická porucha, na kterou mu lékaři podávají laudánum,
- tato léčba mu způsobuje celoživotní závislost,
- v pozdější fázi také trpí nevysvětlenými bolestmi, tvrdí, že byl uhranut,
- umírá 4. března 1948 ve věku 51 let v Paříži.
Foto: Agence de presse Meurisse [Public domain]
