Christy Brown byl irský spisovatel a malíř, trpící dětskou mozkovou obrnou. Od narození nebyl schopen mluvit ani se hýbat, ačkoliv uvnitř byl při vědomí a mozek mu normálně fungoval. Jediné, co na svém těle ovládal, byla levá noha. Tou v sedmi letech uchopil křídu a naučil se s ní psát a malovat. S její pomocí také napsal slavnou autobiografickou knihu „Moje levá noha“, která se stala předlohou filmu, nominovaného na šest Oscarů.
Christy Brown se narodil 5. června 1932 do irské dělnické rodiny, matce Bridget Fagan a otci Patricku Brownovi. Měl 22 sourozenců, z nichž 13 přežilo a 9 zemřelo v dětství. Po narození mu byla diagnostikována dětská mozková obrna, která mu znemožňovala téměř veškerý pohyb a mluvu. Ačkoliv Brownovi rodiče byli vyzýváni k jeho hospitalizaci, rozhodli se pro domácí výuku s jeho sourozenci a sociální pracovnicí Katrionou Delahunt. Ta do jejich domu opakovaně přinášela knihy a malířské potřeby, neboť Christy projevoval zájem o malířství a literaturu. Vyznačoval se také mimořádnou fyzickou zručností, neboť navzdory handicapu dokázal alespoň částečně ovládat levou nohu, s níž se také naučil psát a malovat. Přestože nedosáhl žádného klasického formálního vzdělání, občas navštěvoval St Brendan’s School-Clinic v Sandymountu. Tam se seznámil s Robertem Collisem, známým spisovatelem, který záhy rozpoznal jeho přirozený talent. Díky svým konexím mu pomohl vydat jeho první knihu, autobiografii Moje levá noha (1954), pojednávající o Brownově každodenním životě s dětskou mozkovou obrnou uprostřed kulturního Dublinu.
Moje levá noha se brzy stala literární událostí. V důsledku toho si s Brownem začalo mnoho lidí dopisovat. Jednou z jeho příznivkyň byla i vdaná Američanka Beth Moore. Brzy se stali korespondujícími přáteli a v roce 1960 ji navštívil v jejím domě v Connecticutu v Americe. Po opětovném setkání o pět let později si spolu začali. Brown se znovu vydal do Connecticutu, aby dokončil další knihu, na které pracoval roky. Podařilo se mu to roku 1967, s výraznou pomocí Moore. Ta mu naordinovala přísný pracovní režim, který mimo jiné zahrnoval abstinenci od alkoholu, na kterém byl Brown závislý. Kniha s názvem Down All The Days vyšla roku 1970 a v úvodu byla dedikována právě Moore: „Pro Beth, která mi s takovou jemnou vytrvalostí pomohla k dokončení této knihy…“ Po vydání druhé knihy Brownova mezinárodní sláva pokračovala a stal se celebritou. Po návratu do Irska použil výtěžek z prodeje svých knih k přestěhování do rodinného domu své sestry mimo Dublin. Ačkoliv byl materiálně zajištěný, jeho osobní život se komplikoval. Ačkoliv s Moore plánovali svatbu a sestěhování (o čemž Moore informovala svého manžela), Brown si začal s Angličankou jménem Mary Carr, s níž se seznámil na večírku v Londýně. Po této události ukončil vztah s Moore a oženil se s Carr. Přestěhovali se do Stooney Lane v Rathcoole v hrabství Dublin, do Ballyhaigue, do Country Kerry a nakonec do Somersetu. Brown pokračoval v malování, psaní románů, poezie a divadelních her. V roce 1974 mu vyšla kniha s názvem A Shadow on Summer, která pojednává o jeho vztahu s Moore, již nadále považoval za věrnou přítelkyni.
Brown zemřel v relativně mladém věku, ve 49 letech, na udušení jehněčí kotletou při večeři. Jeho smrt je však opředena řadou zvláštních informací. Faktem je, že během sňatku s Carr se jeho zdraví zhoršovalo. Hovoří se o jejich údajném patologickém vztahu a týrání Browna ze strany Carr. Nahrává tomu informace, že mu byly na těle nalezeny četné modřiny. Rovněž v Brownově životopise, s názvem The Life That Inspired My Left Foot, který napsala Georgina Hambleton, se poukazuje na jejich nezdravý vztah a údajnou nevěru ze strany Carr. Životopis ji vykresluje mimo jiné jako patologickou alkoholičku. Je v něm citován rovněž Brownův bratr, který konstatuje, že Brownova láska ke Carr nebyla opětována, protože byla citově chladná a zahýbala mu s muži i ženami.
Za zmínku stojí, že Brownova první kniha, autobiografie Moje levá noha, byla zfilmovaná. Režii měl Jim Sherland, scénář napsal Shane Connaughton, s Danielem Day-Lewisem v hlavní roli jako Brownem a s Brendou Fricker jako jeho matkou. Film byl natočen roku 1989 a oba herci za své role dostali Oscara. Film rovněž obdržel nominaci na Oscara za nejlepší film, nejlepší režii a nejlepší adaptovaný scénář. Jak už bylo zmíněno, Brown vydal další knihy, kterým se dostalo podobného úspěchu. Kniha Down All The Days byla přirovnána k Odysseovi Jamese Joyce. Vydal rovněž tři básnické sbírky a posmrtně mu byl vydán souborný svazek poezie. Platí tak, že navzdory svému vážnému handicapu a nelehkému osobnímu životu jde o výjimečnou uměleckou osobnost, která si zaslouží naši pozornost i v současnosti.
