Slavnosti propojily svět zdravých a nemocných

Svatoanenské slavnosti, které se uskutečnily v areálu Domova sv. Josefa v Žirči u Dvora Králové nad Labem, nabídly poslední červencovou sobotu nejen bohatý kulturní program, komentované prohlídky rehabilitačních prostor, ale i možnost nakoupit bylinky, občerstvení a také prezentaci řemesel od středověku až po 19. století. 

Už v deset hodin začala v kostele sv. Anny mše svatá, o půl hodiny později mohli zájemci vyrazit na první z komentovaných prohlídek rehabilitačních prostor. Sám jsem do Žirče dorazil zhruba hodinu po poledni, v té době už byly Svatoanenské slavnosti v plném proudu. Krátce si procházím prostory, kde se konají. Pak zamířím do míst, kam se díky vzrostlým stromům nedostanou sluneční paprsky. Je totiž velký pařák. Dostávám se tak až k uličce, kde se nachází prezentace řemesel.

A oslovuji usměvavého mladého muže, který pro svou práci potřebuje oheň. Jonáš Vlček přijel do Žirče ze Sázavy na Kutnohorsku. A na slavnostech ukazuje, jak vypadá práce kováře. Jak mi prozradí, kovářství je jeho koníček a do Žirče s sebou vzal i celou rodinu. „Dneska už lidé služby kovářů moc nevyužívají. Pro mě je třeba svátek, když si někdo přinese sekeru nebo krumpáč, abych mu je nakoval. To mi opravdu udělá radost,“ odpovídá Jonáš Vlček a radí své malé dcerce i jejímu staršímu bratrovi, jak je třeba postupovat, aby správně nakovali ostří sekery. 

Abych se dostal ke stánku Rosky Hradec Králové, musím se vydat na místa, kde slunce pálí ostošest. Naštěstí jsou usměvavé členky rady Rosky Hradec Králové nejen vstřícné, ale i pozorné, a tak mi samy nabídnou plastovou židli, abych nemusel zapisovat vestoje. „Pravidelně cvičíme, pořádáme i rekondiční pobyty a také poradíme těm, kdo se na nás obracejí s různými dotazy. Někoho zajímají třeba věci týkající se samotné nemoci, jiného možnosti rehabilitace a zmíněného cvičení, další by rád věděl, jak postupovat při hledání práce. Zajímavostí je například to, že od covidové pandemie, kdy se lidé začali daleko častěji setkávat prostřednictvím obrazovek svých počítačů online, přibylo těch, kdo nechodí do tělocvičny, ale cvičí doma,“ říká Petra. Dodává, že i v případě pacientů s roztroušenou sklerózou je důležité žít pokud možno aktivně a brát život s nadhledem a humorem. „Proto pořádáme i pravidelná setkání a společné akce, věnované například trénování kognitivních funkcí, psychoterapii či procvičování jemné motoriky,“ odpovídá Petra, kterou střídavě doplňují Alenka, Lenka a Bohunka. Když se ptám, jestli i v Hradci Králové platí, že se mladí pacienti s RS do aktivit už zmíněného pacientského sdružení příliš nezapojují, Lenka přikyvuje: „Jsme proto rády, že i v naší Rosce je takové jádro, které drží při sobě. Když se nám podaří oslovit nové zájemce, kteří by se na aktivitách Rosky chtěli podílet, máme z toho samozřejmě radost.“

A na co se návštěvníci Svatoanenských slavností u stánku této Rosky nejčastěji ptali? „Někdo se ptal na cvičení, jiný na možnosti rehabilitace, další na pracovní uplatnění pro lidi s roztroušenou sklerózou. U našeho stánku se zastavil i pán, který má nemocnou dceru, a zajímalo ho, kde by mohla najít uplatnění. Tak jsme mu poradily, ať se zkusí obrátit na úřad práce, který má program zaměřený na osoby se zdravotním postižením,“ odpovídají střídavě Lenka a Petra.         

Místo opravdových příběhů

Jen pár metrů od hradecké Rosky zářil na stánku nápis Místo opravdových příběhů-Areál Žireč. Pavlína Klecarová, programová manažerka Domova sv. Josefa, se usmívá a říká, že se tu zastavují lidé, kteří Domov sv. Josefa znají a také vědí, jaké služby poskytuje. „I když se třeba známe, rádi si popovídáme a my jim řekneme, co je u nás nového. Ale chodí i lidé, kteří o nás dosud nevěděli. i ti, kdo jsou poprvé. Byla tady také paní, která roztroušenou sklerózu nemá, ale při pobytu v lázních poznala ženu s tímto onemocněním. Bavili jsme se o tom, jak by její kamarádka mohla využít pobyt v Domově sv. Josefa, a došli jsme k tomu, že bychom mohli pomoci i té paní, která sama sice neměla roztroušenou sklerózu, ale příbuzné neurologické onemocnění. I jí bychom mohli nabídnout odlehčovací pobyt,“ vysvětlila Pavlína Klecarová s tím, že velkým úkolem je dostat Domov sv. Josefa ještě více do povědomí pacientů s roztroušenou sklerózou a lékařů, kteří se o ně starají.

U stánku Domova sv. Josefa byly k vidění také pomůcky pro pacienty a ergoterapeutka Hana Hrabcová mi ukazuje, jak se dají využít v běžném životě. „Když má třeba pacient hemiparézu a může se spolehnout jen na jednu ruku, je pro něj obtížné nachystat si třeba talíř s jídlem a najíst se. V takovém případě může využít upravený talíř, který má gumovou podložku a neklouže po stole. Stejně tak upravené příbory poslouží těm, kdo nemohou už ohnout ruku v zápěstí. Máme tady i speciální otvírače na PET lahve nebo i na širší hrdla, jaká jsou například u majonéz. Pokud už je člověk na vozíku a něco mu upadne, je pro něj těžké věc zvednout. Díky podavači, který má i magnet a dokáže posbírat i mince, už to neřešitelná situace není,“ vysvětluje mi s úsměvem ergoterapeutka Domova sv. Josefa.

Než Svatoanenské slavnosti opustím, zastavím se u stánků, abych si udělal radost a koupil něco dobrého nebo zdravého. Vítězí druhá varianta a já si odnáším dva bylinné čaje s názvy Spánek a Slinivka. Bohatý program i slavnosti pokračovaly až do večera. A to nejen na hlavním pódiu v parku, kde byl největším tahákem koncert Michal Prokop Tria, ale i v kostele sv. Anny.

Jak pro Inspirante upřesnila Lenka Šlezingrová z Domova sv. Josefa, počet návštěvníků Svatoanenských slavností překročil tisícovku. Její kolegyně Soňa Kalousková doplnila, že celý výtěžek bude využit na pořízení rehabilitačního přístroje SIS. Ten funguje na bázi silného elektromagnetického pole a mezi jeho hlavní léčebné účinky patří úleva od bolesti, podpora hojení zlomenin, svalová relaxace, svalová stimulace a kloubní mobilizace. „Výtěžek z akce však stačit nebude, lidé proto mohou pomoci i na dálku, pokud přispějí v rámci naší sbírky,“ dodala Soňa Kalousková.

Foto: autor