V online rozhovoru jsem si povídal s Evou Brázdovou Jagelskou, která je koordinátorkou brněnského Peer klubu Střízlík, který pomáhá lidem na cestě zotavení ze závislosti na legálních látkách. V rozhovoru jsme probrali začátky klubu, jeho pestré aktivity, inspirativní přístup ke klientům a mnoho dalšího. Nechybějí ani pozvánky na zajímavé vánoční akce, které klub organizuje. V závěru rozhovoru jsme se dotkli také osobnějších témat, která osvětlují motivaci k této záslužné práci.
Co vás jako první napadne, když se řekne Peer klub Střízlík?
Středobod mého pracovního života, kus mě samé a klienti, kteří společně s námi vytvářejí něco nového a úžasného.
Kdo stojí za jeho vznikem?
S myšlenkou na vytvoření peer klubu přišli peeři a peerky organizace Renadi, o.p.s., tedy lidé se zkušeností se závislostí, kteří v organizaci pracují a mají v ní obrovskou podporu. Renadi pomáhá lidem závislým na legálních látkách, jako je alkohol, kratom, léky, nebo legálních aktivitách, jako je on-line sázení, gambling a digi závislosti. Samotný Střízlík vznikl na základě výstupů projektu Empatická podpora v procesu zotavení, v němž jsme mapovali potřeby lidí se závislostí na jejich cestě zotavování.
Co konkrétně z tohoto mapování vyplynulo?
Jako problematické se ukázalo trávení volného času a jeho smysluplné naplnění v bezpečném a vstřícném prostředí a také pocity samoty. Klienti trávili volný čas užíváním návykových látek a nevěděli, jak ho vyplnit. Často zůstávali sami, ztratili přátele i rodinu a nechtěli se vracet do starých kolejí. Proto jsme s kolegyněmi Hankou Czajkowskou a Veronikou Hodečkovou založily tento peer klub.
Jak byste shrnula základní cíle Střízlíka?
Cílem projektu je zvýšit počet osob, které úspěšně projdou fází zotavení po léčbě ze závislosti prostřednictvím peer klubu. Ten nabízí nízkoprahový, celodenně otevřený, respektující, svépomocně aktivizační prostor, jenž naplňuje potřeby klientů. Dalším cílem je zvýšení důvěry zdravotníků v peerství a ochoty spolupracovat s peer konzultanty. Spolupráci jsme navázali například s Psychiatrickou nemocnicí Černovice, kam chodíme pravidelně na všechna tři oddělení pro léčbu návykových nemocí. Neméně důležitým cílem je navýšení odbornosti klientů a pracovníků peer klubu a snížení celospolečenského stigmatu spojeného s oblastí závislosti. Pořádáme rovněž workshopy a besedy pro širokou veřejnost. Dveře našeho peer klubu jsou otevřené pro všechny.
Co vašim klientům nabízíte?
Hlavně pocit bezpečí a také to, že někam patří a mohou se aktivně podílet na spoluutváření klubu. Dále jim nabízíme individuální konzultace, cvičení, jógu, meditaci, besedy, přednášky, svépomocné skupiny a hraní deskových her. Pro klienty i širokou veřejnost je v klubu také Renadílna, kde pořádáme workshopy, například šití na stroji nebo výrobu stromu života z kamínků a drátků. Každý den je pro klienty otevřená rovněž kavárna, kam můžou přijít, dát si kávu nebo čaj a jen tak si popovídat. Pořádáme i vyprávění klientských příběhů, přednášky o výživě a založili jsme Klub abstinujících turistů (KAT), který organizuje pravidelné výšlapy.
Zastavím se u jedné z vašich aktivit: co mohou zájemci o vaše služby očekávat od svépomocných skupin?
Svépomocné skupiny máme rovnou dvě a jsou velmi oblíbené. Jedna se koná ve středu od 14.30 do 16.00 a druhá v pátek od 16.30 do 18.00. Nejdříve jsme měli pouze tu páteční, ale zájem byl tak velký, že jsme otevřeli druhou. Od našich svépomocných skupin lze očekávat porozumění a podporu. Klienti se mohou svěřit se svým trápením a poslechnout si názor ostatních členů skupiny. Každý z klientů může ostatní něčím obohatit, svým pohledem na věc pomoci a být druhým podporou.
Zmínila jste také Klub abstinujících turistů (KAT), můžete rozvést jeho aktivity?
Určitě. Klub pořádá pro naše klienty jednou měsíčně v neděli pravidelné výšlapy a tzv. přespávačky. Tedy dvoudenní výlety se spaním pod širákem, které jsou velmi oblíbené. Do vedení Klubu abstinujících turistů zapojujeme i naše klienty, kteří ho v brzké době sami převezmou.
Klientům se tak věnujete i o víkendech.
Ano. Víkendové aktivity pořádáme, protože právě v tuto dobu mají klienti dost volného času a můžou se cítit osaměle. Klade to na nás sice větší pracovní nároky i ve dnech pracovního volna, ale potkávání se o víkendech naši klienti potřebují. V sobotu bývá discgolf, v neděli zmíněný KAT a tzv. Nedělní pokochání, které vede jeden z našich klientů. Tato aktivita spočívá v tom, že navštěvujeme muzea, galerie a zajímavá místa, kde je vstup zdarma nebo jde zařídit nižší vstupné. Naši klienti se totiž často potýkají s nedostatkem peněz.
Blíží se svátky, plánujete nějaké speciální aktivity na prosinec?
Ano, 11. prosince pořádáme v Rytířském sále Nové radnice velkou osvětovou a destigmatizační besedu „Běhej, abys nebyl vězněm“, během níž bude promítán stejnojmenný dokument, proběhne beseda s paní režisérkou i hlavními protagonisty. 22. prosince chystáme zdobení perníčků, 23. prosince jsou v plánu deskovky s ochutnávkou cukroví a 27. prosince nás čeká výšlap s Klubem abstinujících turistů. Peer klub zůstane otevřen i na silvestra, strávíme ho s našimi klienty.
Čekáte větší nárůst klientů před vánočními svátky a během nich?
Po zkušenosti z loňského roku to nepředpokládáme. Ale každopádně jsou Vánoce a silvestr, kdy alkohol teče proudem, časem, který je pro naše klienty kritický. Proto máme otevřeno i během svátků.
Kdo všechno se může na váš peer klub obrátit?
Lidé s problematickým užíváním návykových látek, ti, co jsou po léčbě, ale i ti, co nad změnou užívání teprve uvažují. Ale jsme tu i pro rodiny klientů se závislostí a ostatní spoluzávislé. Zároveň k nám chodí i lidé, kteří s užíváním nemají problém, ale zajímají je aktivity, které pořádáme. Chceme propojit oba tyto světy.
Jakým způsobem jste nápomocni rodinám klientů?
Rodinní příslušníci k nám chodí na individuální konzultace, účastní se workshopů a aktivit peer klubu. Dále pořádáme besedy na téma spoluzávislost, kde tito klienti vystupují a vyprávějí svůj příběh. K besedám zveme i odborníky (psychoterapeuty) a peery (lidi se zkušeností).
Jaký je o služby peer klubu zájem?
Veliký. V současné době máme registrováno asi 80 klientů se zkušeností se závislostí a 30 klientů z řad lidí bez vlastní zkušenosti. Vítáme každého, kdo přijde.
Pro vaše klienty však platí i pravidlo nula, o co přesně jde?
Je to nepřekročitelné pravidlo. Všichni, kdo peer klub navštíví, musí být střízliví. V případě podezření dáváme návštěvníkům dýchnout a musí mít nulu, jinak je požádáme, aby odešli.
Zmínila jste rovněž vaši hojnou spolupráci s Psychiatrickou nemocnicí Černovice, můžete ji podrobněji rozvést?
Chodíme pravidelně jednou týdně na všechna tři oddělení pro léčbu návykových nemocí. Na oddělení 19 jsme zapojeni do režimové léčby a děláme s pacienty relaxaci. Na oddělení 4, kde je nerežimová léčba, hrajeme každý čtvrtek s pacienty deskové hry, a na oddělení 23 (detox) dochází za pacienty každou sobotu naše klientka a recovery koučka a připravuje program podle jejich přání, například AZ kvíz.
Když si promítnu všechny vaše aktivity, máte opravdu široký záběr. Stíháte také destigmatizační a osvětové projekty pro širokou veřejnost?
Určitě. Pořádáme besedy a vyprávění klientských příběhů, kde se protíná svět závislých se světem lidí bez zkušenosti se závislostí. Našich workshopů se tak účastní široká veřejnost spolu s lidmi se sebezkušeností, vytvářejí vedle sebe různé výrobky a jsou v úzkém kontaktu.
Pozvete nás na nějakou akci?
Rádi vás uvidíme na všech aktivitách Střízlíka. Ale rozhodně si nenechte ujít zmíněnou velkou osvětovou besedu „Běhej, abys nebyl vězněm“ nebo Renadílny 24. listopadu, kde si vyrobíte vánoční adventní věnec. Přijďte si poslechnout naše klienty, jak vyprávějí svůj příběh, a pochopíte, že závislost není jen o slabé vůli a neschopnosti člověka, ale stojí za ní trauma a pohnuté osudy lidí.
Co byste vzkázala těm, kteří by pomoc Střízlíka potřebovali, ale ostýchají se udělat první krok?
Nejste na to sami. U nás ve Střízlíkovi vás nikdo nebude soudit. Očekávejte přijetí a pochopení. První krok je nejtěžší, ale není se čeho obávat. Jsme tu pro vás, spolu to dáme.
Kam se mohou zájemci o pomoc obrátit?
Mohou zavolat přímo mně na telefonní číslo 724 301 868 nebo rovnou přijít do klubu na Moravské náměstí 3, vedle kina Scala. Najdou nás také na facebookové skupině Střízlík Renadi – komunita. Případně se mohou obrátit na Kontaktní centrum Renadi nebo se podívat na facebookové stránky Klubu abstinujících turistů.
Na závěr pár osobnějších otázek. Vždycky jste tíhla k pomáhání druhým?
Ano. Chtěla jsem na medicínu, ale dvakrát jsem se tam nedostala, tak jsem šla na Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně a při vysoké si udělala alespoň zdravku. Po promoci jsem pracovala na onkohematologii a pak mě osud zavál do laboratoře, ale tam mi chyběla práce s lidmi. Následně jsem vystudovala tradiční čínskou medicínu a 14 let provozovala svůj salon, kde jsem dělala masáže, akupunkturu a poradenství. Ale dnes už vím, že jsem měla syndrom raněného léčitele. Sama jsem měla nezpracované věci, které mě vedly k tomu, abych pomáhala druhým, což je jednodušší než pomoct sobě.
A co vás přivedlo k pomáhání lidem se závislostí?
Měla jsem bráchu, který byl notorický alkoholik a žil bezdomovecky. Zažili jsme s ním těžké chvíle, i já byla závislá na alkoholu. Nevím, co je těžší, jestli být závislý, nebo spoluzávislý. Když jste závislí, záleží na vás, co s tím uděláte, máte to ve svých rukách, ale jako spoluzávislí jste bezmocní, pokud s tím vaše blízká osoba nechce nic dělat. Absolvovala jsem jednu léčbu v Černovicích a pak jsem chtěla pomáhat lidem, co mají problém s pitím. Přečetla jsem si inzerát, ve kterém do Renadi hledali výzkumného pracovníka s vlastní zkušeností se závislostí do projektu Empatická podpora, a jsem moc vděčná, že mě vzali a můžu v této organizaci pracovat.
Naplňuje vás tato práce?
Naplňuje a někdy i přeplňuje. Musím si hlídat svoje hranice a občas mi to moc nejde.
Je vám nápomocná i s vašim zotavením?
Ano, mám podporu v týmu Střízlíka i v celém Renadi a klienti jsou pro mě inspirací. Tato práce mi pomáhá udržet se na cestě střízlivosti. Kdybych začala znovu pít, tak to bude mít nepříznivý dopad nejen na mou rodinu, ale i na mé klienty a kolegy. Koordinátorku tak dělám spíš kvůli sobě. To, že pomáhám i klientům, je spíš vedlejší produkt.
Foto: archiv Evy Brázdové Jagelské
