Někdy se nám v životě stane, že něco hledáme či chceme něco neznámého objevovat. A očekáváme, že to co hledáme, musí být někde TAM – v DÁLI. Ale mnohdy TO máme přímo před očima, leží nám to u nohou nebo po tom šlapeme. A to doslova.
Moje nedávná zkušenost mě o tom přesvědčila. Díky své loňské diagnóze – rozsev metastáz – mě občas napadají věci, které bych ještě chtěla poznat. Nebo je třeba ještě zažít. A není to návštěva ostrovů Mauricius či Maledivy. Jsou to drobnosti, které by mi přinesly radost. Jako například na jaře, když jsem v rádiu zaslechla rozhovor, kde se mluvilo o výrazu „po babičce klokočí“. Že se prý z klokočí dělaly i růžence.
Tehdy mě napadla myšlenka, co je to vlastně klokočí? To musím zjistit. Vyhledala jsem si pojem na internetu, abych zjistila, co se pod ním skrývá. Někde ve skrytu své duše padlo moje přání – uvidět „klokočí“ na vlastní oči.
S manželem jsem nás přihlásila na víkendovou akci Jana Buriana, u kterého jsem absolvovala před lety kurz Mindfulness. (Tehdy jsem chtěla pochopit, jak žít tady a teď. Jak být více všímavá a lépe se vyrovnávat se stresem. Díky všímavosti. A objevila jsem „náhodou“ stránky www.praveted.info). Šlo o víkend v ústraní v hezkém prostředí na Vysočině. Nádherný zklidňující čas, naplněný meditacemi, všímavými procházkami, zajímavým Honzovým povídáním, ale také ušlechtilým mlčením. Protože jednoho takového víkendu na Vysočině jsme se loni s manželem účastnili, už věděl, jak to asi bude probíhat. A nebyl tak překvapen.☺
Při jedné meditaci v chůzi krásnou skoro podzimní zahradou jsem si vybrala místo, kam mě zavedla intuice. Pomalými kroky kráčím svou cestou, když vtom kousek od mého nosu větvička. Větvička s nějakými světlými „měchurkami“. Tak jsem si to nazvala já. Co to je? To neznám. A něco uvnitř je. A pod nohama to je také. Uvnitř je něco světle hnědého. Že by to mohlo být…?! To je snad KLOKOČÍ! Zapojila jsem svoji VŠÍMAVOST. Proto větvičky s těmito plody neunikly mé pozornosti.
Po návratu domů jsem v dalším týdnu objevila i tady vysoký keř, který má také takové plody. Léta jsem kolem něj chodila, ale nikdy mě nenapadlo podívat se, jaké má plody. Plody klokoče zpeřeného. Neboli klokočí.
Právě díky všímavosti si můžeme uvědomit, že mnoho máme blízko sebe. Ne tam někde v dáli. Přímo před nosem nebo pod nohama. Zkusme právě v této době, kdy je mnoho věcí jinak, zapojit svoji všímavost. Ať už si třeba čistíme zuby, jíme nebo uklízíme věci. Objevíme NOVÝ SVĚT.
Všímavost přináší schopnost plně prožívat přítomnost, zvládat přitom své emoce a zachovat si odstup od posuzujících myšlenek.
Všímavost znamená uvědomovat si se zájmem a lehkostí, co se právě teď děje uvnitř nás i kolem nás.
Zdroj: praveted.info/co_je_mindfulness
Foto: archiv Zuzky Nemčíkové
