Utužovat vztahy je – obzvlášť v současné situaci – velmi důležité. Většina komunikace se přesouvá do on-line prostředí a my jsme nuceni přizpůsobovat se novým podmínkám. Má to své plusy i mínusy. Na jednu stranu se asi shodneme, že živý kontakt nic nenahradí. Na druhou stranu se nám otevírají nové možnosti, zejména v pracovním a studijním prostředí. Co se týče mého osobního názoru, pominu-li strach z pandemie jako takové, současná situace mi nevadí. Vzhledem k mé povaze a naturelu s radostí vítám komunikaci po telefonu či živé streamy koncertů. Ale někdy je to vtipné. Blízcí se mě často ptají, kdy jsem naposledy viděla kamarádku. A já odpovídám, že nedávno, ačkoliv jde „jen“ o telefonické hovory. Mně to prostě přijde jako skutečný kontakt. Za to může nejspíš má živá představivost. Nebo diagnóza? Kdo ví.
Každopádně si dovedu představit, že pro některé lidi s diagnózou podobnou té mé to může být problematické. Celosvětová pandemie a sociální izolace je jako dělaná pro rozvoj paranoie a tísně. A popravdě, není se čemu divit. Čísla nakažených rostou a „za všechno může zlověstná vláda“. Proto je více než kdy jindy důležité pečovat o vlastní duševní zdraví. Zdrojů je dostatek, stačí chvíli googlit. Pětiminutová meditace nebo procházka dělají divy. Ano, je to klišé. Ale funguje to. Stačí opravdu málo. Ano, lépe se to píše, než dělá. Já osobně jsem třeba začala cvičit jógu. Chce to najít vlastní způsob, relaxaci, která nám vyhovuje. Každý jsme originál a jen my sami (většinou) víme, co je pro nás nejlepší. To už jste také určitě četli stokrát, že?
Sebepoznání je základ. Znám to u sebe. Spoléhám na psychiatry, že mi řeknou, kdy jsem zdravá, ale zejména u něčeho, jako je schizofrenie, to člověk musí poznat sám. Je to věc tak osobní a citlivá, že do hlavy vám nikdo jiný nevidí (a pokud máte pocit, že vidí, vyhledejte neodkladně svého lékaře). Jak bylo řečeno, utužovat vztahy je základ. Ale především ten sám se sebou. Pak můžete jít dál a chtít po někom, aby vám dal svou pozornost.
Foto: Pixabay