V souvislosti se svou diagnózou se vracím k otázce, nakolik je možné věřit svému vlastnímu vědomí či mozku, chcete-li. Námi vnímaná a prožívaná realita totiž vůbec nemusí odpovídat skutečnosti, jak existuje sama o sobě. Je možné, že všechny naše prožitky jsou vlastně jen halucinace našeho evolucí uzpůsobeného mozku, který je doslova uvězněn v naší křehké lebce? Náš mozek přece komunikuje s vnějším světem díky smyslům. Ale nakolik lze věřit smyslům? Zamýšlím se třeba nad naším vnímáním pohybu nebo stran. Máte pocit, že se právě pohybujete neuvěřitelnou rychlostí, ačkoliv třeba ležíte uvelebení v posteli? Ve skutečnosti se totiž stále pohybujeme, i když se nám to nezdá. Například u nás v České republice se pohybujeme pouze díky rotaci Země od západu k východu rychlostí zhruba 300 metrů za jedinou sekundu, takže urazíme za den vzdálenost téměř 26 000 kilometrů

Ale netočí se vám z té rychlosti hlava, že ne? Jestli ne, tak vězte, že kromě vlastní rotace Země putuje navíc kolem Slunce, takže za jedinou sekundu Země urazí navíc vzdálenost zhruba 30 kilometrů. Za každou sekundu, ne za hodinu, jako když jedete autem. Kromě toho ani Slunce, ten náš zdánlivě pevný bod, není v klidu. Celá naše sluneční soustava obíhá kolem středu galaxie rychlostí asi 250 kilometrů za vteřinu. Zatímco celá naše galaxie se vůči kosmickému mikrovlnnému pozadí (pozůstatek po velkém třesku) pohybuje dokonce rychlostí 370 km/s. Když všechny rychlosti sečteme dohromady, zjistíme, že se v mezihvězdném prostoru pohybujeme závratnou rychlostí zhruba 2,34 milionu kilometrů za hodinu. Trochu rychlé, že? Přesto se nám ta rychlost ani trochu smyslově nezdá.

Dalším naším jakoby snem, který neodpovídá skutečnosti, je vnímání stran. Víte, že naše levopravá orientace z východu na západ, je ve skutečnosti obráceně? Slunce sice vychází od východu, ale my se pohybujeme obráceně, od západu k východu. Kromě toho stojíme nohama na zemi trochu nakřivo, protože zemská osa je vychýlená asi o 23,5 stupně. Nějaký čtenář na opačné straně zeměkoule tedy možná čte tento text vzhůru nohama a ještě vychýleně. Ale nikdo mě takhle nikdy obráceně nespatří. A to nejen proto, že přinejmenším naše zrakové dráhy jsou v mozku překřížené obráceně, takže levá hemisféra ovládá pravou a naopak. Pokud jste praváci, tak máte zřejmě více vyvinutou levou půlku mozku. Není to tedy náhodou tak, že skutečnosti více odpovídá pohled do zrcadla, které odráží světlo stranově převráceně? Možná, ale zkuste pomocí zrcadla napsat rukou jedinou větu. Při tom se docela zapotíte, protože náš mozek na to úplně nehraje. Mozky jsou prostě jen dobře vývojově přizpůsobené pro přežití ve svém prostředí.

Takže co je vlastně ta naše „skutečnost“? Lépe řečeno jak poznávat skutečnost, když nás mozek tak trochu klame? Přitom se také urputně přeme o „pravdu“ ve světě klamů. Pravda je totiž naším prostředníkem mezi mozkem a skutečností, přemosťuje naše vnitřní klamy a realitu. Dobře, takže můžeme mít pravdu, ale jak k ní dospívat? Pro pravdu je důležitá testovatelnost – ověřitelnost. To znamená, že za stejných podmínek a při stejném postupu dostanete stejný výsledek. Prostě to bude fungovat. Například když se vystavíte slunečnímu svitu na dost dlouhou dobu, nenamažete se ochranným krémem, zaručeně zrudnete. Samozřejmě „v závislosti na…“ přirozené barvě kůže. Ono „v závislosti na“ je také důležité, protože určuje relativitu výsledku testování. Ale relativita neznamená, že se při testování skutečnosti může každý splést. Znamená to jen, že každý dostane výsledek v závislosti na počátečních podmínkách, nikoliv to, že každý výsledek je špatně. A stejně je to s našimi mozky. Každý mozek je jedinečný, ale zároveň závislý na počátečních podmínkách – na genetické a dlouhodobé paměti, ve kterých se ve vývoji ocital. Zde je klíč k pravdě: naše dlouhodobá evoluční paměť. Když se ponoříme do dlouhodobé paměti a začneme ji testovat, nakonec dospějeme do stejného bodu. Ale buďte při testování velmi, velmi opatrní a držte se rad zkušených. Jinak by se mohlo stát, že se ošklivě spálíte, podobně jako já právě na dovolené. Málo jsem se totiž namazal. 🙂 Ovšem pokud čtete tyto fantazie, popáleniny už se pravděpodobně zahojily, takže skutečnost opět o kus uniká. Proto ji opatrně testujte, a když sami nemůžete, věřte někomu, kdo skutečnost testovat může. Pokud vás však doslova štve, že si na vlastní kůži nemůžete ověřit všechno, tak tomu jenom nevěnujte pozornost nebo věřte zkušenějším. Přeji krásné slunečné roční období!

Foto: Pixabay

Picture of Vít Kettner

Vít Kettner

Vít působí od konce 2020 v Reveniu jako projektový manažer a v současnosti má na starosti také IT podporu, podílí se na správě webů spolku včetně magazínu Inspirante. Vystudoval Fakultu sociálních věd UK, kde také působil krátce jako vedoucí IT oddělení. Předtím pracoval přes 14 let v Evropském sociálním fondu na MPSV. Vítek se s úžasem z rozmanitosti světa stále něco nového učí. Naposledy se pustil do studia oboru řízení IT technologií, což však mj. ze zdravotních důvodů nedokončil. Svému zdravotnímu omezení dlouho vzdoroval a odmítal si jej připustit. Nakonec se však po opakovaných hospitalizacích se svou diagnózou s pokorou smířil a těší se na každý nový den. Je ženatý s manželkou Vendulou, má syna Vojtu a jednoho kocoura Vincka.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ