Depresivní anti-desatero aneb Jak se nechovat k člověku s depresí

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Svět s handicapem je těžký, složitý, zároveň bohatý a originální. Magazín Inspirante připravil krátký seriál, v němž jeho redaktoři vytvořili určitý návod, desatero, jak k danému typu postižení přistupovat a jak je vnímat.

Tak jako o mnoha dalších, nejen duševních nemocech panuje o depresi a depresivních lidech spousta předsudků. Po geniální variaci na biblické desatero v minulém dílu seriálu už však není jak koncept desetibodového seznamu vylepšit, přináším proto anti-desatero – deset vět, jejichž obdobu lidé trpící depresí často slýchají a přejí si, aby shořely v ohni pekelném. Zkuste se jich tedy prosím vyvarovat. Nemůžete naopak udělat chybu, když místo toho budete druhému člověku naslouchat a projevíte empatii a porozumění. Další tipy, jak člověku s depresí pomoct, najdete tady

Představte si, že člověk s depresí potkal kamaráda, který se tak docela neorientuje.  

1) „Ty že máš depresi? Vůbec na to nevypadáš!“

Existují různě závažné formy deprese od mírné až po těžkou. Při té mírné člověk zvládá běžné životní úkony, může chodit do práce nebo se třeba setkávat s přáteli a nemusí na něm být nic poznat. Kvůli neustálé stigmatizaci se navíc mnoho lidí trpících depresí za své onemocnění stydí a snaží se ho před okolím skrýt a předstírat, že je vše v pořádku. Tudy cesta k uzdravení pochopitelně nevede. 

2) „Ale depresi mají přece jenom blázni nebo lidi, kterým se stalo něco hrozného!“

Říkají ti něco jména Robin Williams nebo Chester Bennington? Hollywoodský herec a zpěvák světoznámé kapely Linkin Park byli ambiciózní, úspěšní a oblíbení lidé, kteří měli zdánlivě všechno. Asi bys je těžko nazval blázny. Přesto však, tak jako spousta dalších, trpěli klinickou depresí, která je nakonec bohužel dovedla až k tomu, že si sáhli na život. Jistě, jak u nich, tak u jiných lidí jsou často spouštěčem i vnější okolnosti, jde však o souhru mnoha faktorů včetně genetických dispozic nebo chemických procesů v mozku. Nelze tedy říct, že lidé trpí depresí pouze tehdy, pokud se jim něco hrozného stane. Může to potkat skutečně každého.

3) „Depku máme občas všichni, tak se prostě projdi venku nebo si pusť film a uvidíš, že to bude lepší!“      

Možná na chvíli ano, ale rozhodně to samo o sobě depresi nevyléčí. To, co se lidově nazývá „depka“, tedy občasná smutná nálada, totiž nemá moc společného s depresí jako nemocí mozku. Zkus si představit, že bys člověku, co je na vozíku, řekl „mě taky občas bolí nohy“. Asi by moc radost neměl… Samozřejmě to neznamená, že změna životního stylu nemůže přispět ke zlepšení stavu, ale i tak jde o dlouhodobý, pozvolný proces, který se většinou bez odborné pomoci neobejde. 

4) „Tak se holt musíš víc snažit. Všechno se dá vyřešit silnou vůlí, když zatneš zuby a zamakáš.“  

Deprese opravdu neznamená lenost nebo slabou vůli. Je to vážná nemoc, která může v nejhorším případě skončit až smrtí pacienta, a jako k takové je k ní třeba přistupovat. Pokud člověk přesto dokáže fungovat v běžném životě a s nemocí bojovat, jde naopak o projev velmi silné vůle a odvahy.

5) „Jaká odvaha? Pracovat přece musíme všichni a nikdo nám nedá nic zadarmo jen proto, že jsme smutní!“ 

Znovu musím zdůraznit, že deprese je nemoc a je potřeba ji tak brát. Když máš chřipku, taky nechodíš do práce, ale ležíš doma v posteli. Deprese se navíc projevuje i jiným způsobem než pocitem smutku. Nemocný člověk často trpí pocity úzkosti, viny, méněcennosti, beznaděje a vzteku sám na sebe. Když mu okolí naznačuje, že si za svůj problém může sám a že je jeho chyba, že se nedokáže dostatečně zařadit do společnosti, tyto pocity se ještě prohloubí a mohou vést k velmi závažným stavům.    

6) „Ale fyzicky jsi přece pořád v pohodě, ne?“   

Bohužel ne. Příznaky se samozřejmě mohou lišit jak závažností nemoci, tak individuálně, mezi ty fyzické nejčastěji patří únava provázená nespavostí, napětí nebo slabost ve svalech, zhoršení soustředění a paměti, změna chuti k jídlu (její snížení nebo naopak neúměrné zvýšení), bolest břicha nebo tlak na hrudi. Člověk v zajetí depresivních myšlenek tyto projevy navíc často pokládá za příznaky jiných závažných onemocnění, což jeho stav dále zhoršuje.  

7) „Dobře, tak proč si prostě nezajdeš k doktorovi, aby tě vyléčil?“

Kéž by to bylo tak jednoduché… Za prvé existuje ve společnosti stále spousta předsudků proti lidem, kteří chodí ke „cvokaři“, takže mnozí raději odbornou pomoc nevyhledají, protože se stydí nebo se bojí, že budou ve svém okolí za blázna. Dalším problémem je, že samotné vyhledání odborníka, objednání se atd. vyžaduje energii, kterou člověk zvlášť při těžším případu deprese většinou nemá. V neposlední řadě panuje u psychiatrů velký přetlak poptávky nad nabídkou a mnozí už neberou další pacienty – a ti, kteří ano, si nejsou všichni rovni. Jako v každém oboru lidské činnosti existují i zde jak skvělí odborníci, tak ti… méně skvělí.

8) „A co terapie? Viděl jsem to ve filmu, prostě si lehneš na gauč, popovídáš o svojí matce a je to!“

Terapie je důležitou součástí léčby deprese, ale ani tady obvykle všechno nejde tak snadno jako ve filmu. I vůči docházení k psychologovi panují ve společnosti předsudky a vybírání vhodného terapeuta je časově, energicky a finančně náročný proces. Můžeš si samozřejmě zkusit najít sezení, která ti proplatí pojišťovna, ale počítej s čekací dobou několika měsíců (v tom lepším případě). I když potkáš terapeuta, se kterým si dokonale sedneš, nemáš ještě vyhráno – aby terapie měla účinek, je třeba dlouhodobé, intenzivní a mnohdy i bolestivé práce.   

9) Proč by to mělo být tak pracné? Moje známá se z deprese vyléčila pomocí kurzu pozitivního myšlení a meditace!“

To jí rozhodně přeju, ale ne každá metoda každému sedí. Pro některé lidi může být meditace dokonce škodlivá, protože přestat vnímat okolí a obrátit pozornost dovnitř pro ně znamená, že se začnou soustředit výhradně na své černé myšlenky. U různých koučů a esoterických kurzů je také třeba pečlivě vybírat, protože některým jde spíš o vlastní peněženku než o tvoje zdraví a mohou nadělat víc škody než užitku. 

10) Paráda, tak jsme si to vyjasnili! Musím běžet, uvidíme se zítra na párty. Přijdeš určitě, že jo?

Vynasnažím se, ale nemůžu to slíbit na sto procent. Deprese je velmi nevypočitatelná a stav člověka, který jí trpí, se může najednou změnit. Je proto důležité dát mu prostor a nevyvolávat v něm pocity viny za věci, které nejsou životně důležité – věř, že to zvládne sám. Deprese je léčitelná a při správném přístupu se její příznaky mohou zmírnit nebo dokonce zcela zmizet, vyžaduje to však spoustu úsilí nejen na straně pacienta, ale i jeho okolí.   

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Marie Štefanidesová

Marie Štefanidesová

Živím se jako překladatelka, kromě toho jsem šéfredaktorkou webu Women of Brno a občas přispívám do dalších médií. Byla mi diagnostikována deprese a úzkostné stavy, přesto mě baví užívat si života, miluju dobré jídlo a pití, čtení, psaní a hraní si v jakékoliv podobě.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!