Moc ráda jím. Vlastně hrozně ráda jím tak moc, až se přežeru a nemůžu se hýbat. Není ideál, ale když je to tak dobrý! Vážný vztah s jídlem mám už od doby, kdy jsem díky jednohubkám upustila od strachu a v den svých 1. narozenin se nemotorně rozeběhla jednu ulovit. S mojí náturou asi nikoho nepřekvapí, že mi Crohn ani stomie nijak nezabránily jíst co chci, kdy chci. Pokud mi zrovna nebylo fakt blbě.
Byla jsem proto dost překvapená, když jsem při svých aktivitách mezi stomiky zjistila, že ne všichni pacienti to mají stejně jako já. Bojí se, že jim rozmanitá strava způsobí neprůchodnost, že budou mít průjem, zácpu…
Není se čemu divit. Množství informací, které nový pacient ke své diagnóze dostane v nemocnici je buď velmi omezený, nebo je toho až moc. Jediné, co člověka v nemocnici opravdu zajímá je přežít, a pak co nejdřív vypadnout. Strach, nevolnost z léčby a bolesti neumožňují mozku naplno fungovat. Při odchodu z nemocnice si tak maximálně pamatujete, jak rány ošetřovat, kdy jíst prášky a kdy dorazit na kontrolu. Na správnou výživu už není moc prostoru. V následné péči české zdravotnictví moc nezajímá, jak se o sebe budete starat. Maximálně vám nabídnou výživového poradce, kterým já osobně moc nefandím. Protože se s nimi, někdy až zásadně, názorově rozcházím. Je mi jasné, že stravovací návyky v zemi, kde je jeden z největších výskytů kolorektálního karcinomu na světě, nestojí za nic. Proto jakoukoli zmínku o zelenině, ovoci a třeba ořeších či luštěninách ve výživových příručkách oceňuji. Proč ale většinou jedeme ve starých kolejích ingrediencí, které docílení zdraví nepomůžou?
Moje top položky v jídelníčcích jsou knedlíky, pečivo, mléčné výrobky, dost masa a těstoviny. „Zdravější“ potraviny jsou doporučovány, ale v omezených variantách a způsobech zpracování. Za posledních pár let jsem se seznámila s hezkou řádkou stomiků, kteří i několik měsíců po operaci drží až asketickou dietu, protože jim nikdo v nemocnici pořádně nevysvětlil, co můžou a nemůžou jíst. A oni se stále bojí cokoli zkusit. Strach z nemocničního lůžka je silnější, než vůně bůčku. Absolutně zbytečně. Samozřejmě existují výjimky. Já mluvím o stomikovi, jemuž stav a diagnóza umožňují pestrou stravu bez problému zpracovat.
Kdybych po operaci neměla možnost volně jíst jakoukoli stravu se mi zrovna zamane, měla bych pocit spíš přežívání, než žití. Jídlo tvoří velkou část mého štěstí a spokojenosti. A to nezapomeňme na fakt, že jsem pro doktory par excellence případ nezvladatelného Crohna. Měla bych se tedy krotit 😊
Takže asi takhle. V období nemoci a po operaci je nutné bezezbytkovou stravu dodržovat. O tom žádná. Já ale třeba osobně vidím bezezbytkovou stravu ve formě zeleninových mixovaných polévek a ovocných smoothies. Rozhodně ne v rohlíku a taveňáku, které moje tělo po operaci stoprocentně nevyživí. No a po pár týdnech, když už je dobře, doporučuju začít postupně přidávat všechny potraviny a zkoušet po malých dávkách, jak na ně vaše tělo reaguje. Každý má totiž tělo unikátní a vyhovuje mu něco jiného. Na osobní zkušenost neexistují obecné tabulky.
Pokud vás výživa zajímá podrobněji, koukněte na můj článek Stravovací návyky.
Foto: archiv Terezy Nagyové
