Mezi jeho přezdívky patřilo třeba označení „The Genius“. Mezi jeho hity patří písně jako „Hit The Road Jack“, nebo „Georgia on my Mind“. Ani jednu z těchto písní však nenapsal, proslavila jej především síla jeho interpretace. Ano, Ray Charles byl génius.
Co se to ozývá z té místnosti? To jsou úžasné zvuky! Musí jít za nimi. Nemůže jinak. Klopýtá jako omámený. Jako omámený Krysařovou píšťalou. Ano, i tohle je hudba. Božská hudba. Jsou to zvuky piana, což tehdy tříletý Ray zjišťuje po příchodu do místnosti (jídelny), kde majitel hraje. Když vidí chlapcův zájem, začíná ho na nástroj učit. Neví, že tím začne jednu velkou kariéru…
Ještě před ní však Raye ovlivňují dvě zásadní životní události: ztráta bratra a zraku. Tehdy pětiletý Ray byl bezmocným svědkem smrti svého sourozence. Ten upadl do necek, kde se utopil. Šokem oněmělý Ray tomu přihlíží… Poté mu ten moment často probíhá hlavou, nemizí ani v heroinovém rauši, ale o tom až později. Daleko později.
Teď Ray, krom mrtvého bratra, ztrácí i zrak. Doktor je bezradný. Přiznává Rayovi, že jeho handicap nejde vyléčit. A tak pětiletý chlapec nemá ani bratra, ani zrak… Má ale hudbu, skrze kterou se umí vyjádřit. Tehdy ještě ne úplně tak, jak by chtěl, to teprve má přijít…
Chudý outsider
Ray Charles se narodil 23. září 1930 v Albany v Georgii. Jeho rodiče jsou chudí; sami žili v chudinské černošské čtvrti Jellyroll ve městě Greenville na Floridě. Potom, co úplně oslepl, nastoupil v říjnu 1937 na školu pro slepé a hluché ve floridském St. Augustine. Patří tu mezi nejchudší a není tím pádem moc oblíbený. Navíc nastupuje až několik týdnů po zahájení roku… Když ostatní jedou na prázdniny domů, on musí kvůli nedostatku peněz zůstat.
Ve druhém ročníku se jeho postavení v kolektivu zlepšuje a Ray hlavně plně rozvíjí svou hru na klavír. Hraje jak boogie-woogie, tak klasiku. Učí se číst noty v Braillově písmu a začíná hrát i na klarinet. Občas vystupuje jako klavírista ve skupině Lawyera Smithe.
Odchod ze školy
Ray je na škole v devátém ročníku, když umírá jeho matka. V patnácti letech odchází ze školy a pokouší se prosadit jako klavírista. Hraje v několika doprovodných skupinách, stěhuje se z místa na místo… První úspěchy zaznamenává v roce 1947. Přesto přichází další stěhování, další shánění práce… Nebyla to jednoduchá doba, pro černochy obzvlášť.
V roce 1952 poprvé nahrává ve studiu. Objevuje vlastní styl, ve kterém spojuje gospel, tedy kostelní píseň, se světským blues. V roce 1961 nahrává hit „Hit the Road Jack“. Zhruba v této době ho také zažaluje jeho rodný stát Georgie, odmítl totiž hrát před segregovaným publikem. Ray dostává doživotní zákaz v Georgii hrát. V roce 1979 se však dočká veřejné omluvy a jeho verze písně „Georgia on my Mind“ se stává státní hymnou.
Přichází další úspěchy, ale také jeden velký démon: heroin. Ale absolvuje odvykací léčbu a se svou závislostí se vypořádá bez závislosti na metadonu, což nebývá obvyklé. Od roku 1981 má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy a v roce 1986 byl pak jako jeden z prvních uveden do Rock and Roll Hall of Fame. Americký hudební časopis Rolling Stone zařadil Charlese do několika svých žebříčků: na druhé místo ve stovce nejlepších zpěváků všech dob a desáté ve stovce největších umělců všech dob. Ray Charles umírá 10. června 2004 ve věku 73 let.
Ray Charles
- ve věku pěti let přichází o bratra a o zrak
- nazpíval hity jako „Hit the Road Jack“, nebo „Georgia on my Mind“
- jeho verze písně „Georgia on my Mind“ se v roce 1979 stala oficiální hymnou státu Georgia
- od roku 1981 má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy, v roce 1986 byl uveden do Rock and Roll Hall of Fame
Foto: Wikimedia Commons/Victor Diaz Lamich
